autor: Adam Horry – Matrio
Ráno vstávám brzy, na záda nasazuji krosnu, ve které mám sbalené vše potřebné, a vyrážím ze svého maloměsta na Moravě do hlavního města naší republiky. Jedu na středoevropské jamboree, velkou akci uprostřed léta, kde se sejde přes tisíc skautů z celé Evropy na 10 dní plných zajímavého programu, zastřešeného symbolickým rámcem bohyně duhy a rozmanitosti – IRIS.
Klasicky po skautsku se mačkám do kupé mezi lidi se svým obřím zavazadlem. Vítá mě obvyklá kombinace zamračených výrazů a vlídných tváří. Po rozluštění tajemství pražské veřejné dopravy konečně stojím na místě, kde to celé začne, proběhne, ale také skončí. Měsíce už o tom slyším. Pražské výstaviště.
Po okolí se ale zatím nepohybuje ani jeden účastník. Proč jsem tedy dorazil na místo konání jamboree tak brzy? Je to kvůli tomu, že jsem se posledních osm měsíců podílel na jeho přípravě. Celé to začalo, když jsem na internetu viděl inzerát hledaných pozic. Hned mě zaujalo místo překladatele a korektora AJ, což pro mě bylo spojení dvou věcí, které miluju. Skauting a angličtina. Byl to prostě recept na úspěch. Pak už stačil jeden telefonát a v následujících měsících jsem trávil hodiny nad laptopem, překládal texty, zapisoval do excelových tabulek a komunikoval s lidmi. Moje práce se nakonec rozšířila i na správu e-mailu a spoustu jiných úkolů v rámci mojí sekce. Zažil jsem skvělé věci a, jak jsem brzy zjistil, se skauty se prostě spolupracuje ze všech nejlíp!
Stojím před vchodem, na kterém visí velký banner s nápisem IRIS Central European Jamboree, a vím, že jsem správně. Jsem nervózní, protože všechny členy týmu znám pouze z internetu a nikoho jsem ještě v realitě nepotkal. Jedná se o mojí první velkou skautskou akci vůbec a hned to bude křest ohněm – musím se totiž postavit do role organizátora.
Na jamboree jsem jel s tím, že budu mít na starosti informační stan a budu zodpovědný za jazykovou stránku všech vydávaných materiálů. Už hodinu po příjezdu ale dostávám nabídku být pasován na zástupce vedoucího Infosekce a tím se stát nejnovějším a nejmladším členem užšího organizačního týmu. Přijímám a tato neočekávaná role mi přináší novou zodpovědnost a aktivně mě nutí vystupovat z mé komfortní zóny. Dává mi také unikátní vhled do fungování akce a do rozhodovacího procesu v nejdůležitějších otázkách a problémech.
Několik hodin po příjezdu už mám většinu jmen z internetu spojenou s tvářemi lidí, kteří pobíhají kolem a zařizují hladký průběh příprav. První skupiny servis týmu doráží na místo konání a začíná dělba práce. Staví se ploty, dávají se stoly do jídelny, chystá se areál. Věcí, co je potřeba udělat, je víc než dost.
To pravé uvědomění, že akce doopravdy proběhne, ale přichází až v moment, kdy se po třech dnech intenzivní práce začnou u bran zjevovat davy účastníků. Izraelci, Rumuni, Poláci a Češi před registrací vytvoří skvělou atmosféru a jedinečnou skautskou energii, kterou tolik miluju. V ten moment se to všechno stává víc a víc realitou, nabývá konkrétních obrysů a nastupuje pocit hrdosti. Nebyly to jenom zbytečné hodiny u počítače, ale příprava něčeho velkého a smysluplného, co obohatí skauty z celé Evropy o nové zážitky, zkušenosti a kontakty. Ten pocit je nenahraditelný.
Zahajovací ceremoniál začíná. Mezinárodní publikum se schází ve velkých počtech a já na tvářích našeho organizačního týmu vidím, jakou radost jim dělá to, že se to fakt děje. Doopravdy se povedlo na jedno místo dostat přes tisícovku skautů z (nejen) celé Evropy. Každá zúčastněná země si na stage přináší svou vlajku, poté následují proslovy důležitých osobností a partnerů a dochází k odhalení hymny celé akce s názvem Palette of the World. Cítím, jak mě přítomnost tolika lidí nabíjí. Každá jejich radost je i radost moje a myslím, že tak to má většinu týmu. Radost nám udělá také Ventolin, který svou skvělou show rozhýbe a roztančí i pochybovače o disco science.
CEJ byla dlouhá akce, ale jak to tak bývá, zmizela v mžiku oka. Dny plné smysluplné práce, která mě všestranně rozvíjela. Žil jsem ve své mikrobublině informačního stanu, kde jsem trávil čas s temperamentním a výrazným Španělem Mikem, vtipnou Polkou Olivií, energetickou Maďarkou Sofií nebo charismatickými skauty z Blanska. Vybudoval jsem si za tu dobu silné vazby a naučil se spoustu nových cizích slov. Dny byly horké a snad jedinou záchranou byly rozprašovače po celém areálu a návštěva hasičů. Řešili jsme spoustu čekaných i nečekaných problémů, ale díky schopným lidem nebylo nic, co bychom nezvládli vyřešit.
Zkušeností jsem za těch 10 dní akce posbíral mnoho. Mluvil jsem do mikrofonu před všemi účastníky. Stal jsem se zlým králem, který uvěznil bohyni IRIS při velké kooperativní hře. Potkal jsem skvělé lidí a poznal jejich příběhy. Nabil jsem a rozdal asi million telefonů v informačním stanu. Organizoval průvod Prahou a následnou fotografii všech účastníků (focenou z jeřábu!).
Každý večer nás čekal jiný koncert nebo program následovaný společnou večerkou, které se zúčastnily stovky lidí. Bylo opravdu okouzlující slyšet její slova v tak silném a jednotném hlase českého kontingentu. Večerů ale ubývalo a ukončení celé akce se blížilo.
Závěrečný ceremoniál byl překrásný. Před všemi jsem měl možnost poděkovat vedoucí celého týmu, Sunny, za její velké a dlouhodobé nasazení, které vedlo k úspěšné realizaci. Já byl součástí příprav asi 8 měsíců, ale Sunny a pár ostatních bylo u jejího zrodu před více než 3 lety. Nebyla však jediná. Na přípravách CEJ se angažovala spousta lidí a právě díky jejich tvrdé práci velké akce žijí. Oni jim dávají jiskru. Ceremoniál skončil, vlajky zúčastněných zemí byly sundány a všichni se vydali užít si svůj poslední společný letní večer na Central European Jamboree.
A poté přichází konec. Všichni účastníci a někteří servisáci odjíždí do svých koutů Evropy a světa, areál se vyprazdňuje, ztrácí svůj kabát, který si oblékl na 10 dní, jídelna už zase není jídelnou a opět zeje prázdnotou. Konec je smutný, ale jen kvůli tomu, že je to konec. Na místech, kde před pár dny chodily davy lidí, se teď už pohybuje jenom několik jednotlivců. Na úplném závěru je grilovačka pro všechny servisáky a členy týmu, kteří si po dlouhých dvou týdnech zaslouží odpočinek. Je to velká odměna za všechnu tvrdou práci a strávený čas při organizaci jamboree.
Druhý den ráno se loučím se všemi novými přáteli a i já vyrážím zpátky domů, zpátky na Moravu. Na vlakové stanici mi to už všechno přijde tak vzdálené, ale zároveň intenzivní, jako krásný sen. Ale sen to nebyl. Všechny nové dovednosti, zkušenosti, přátelství, merch a hlavně stan za dvě stovky, který se mnou celou akci přežil, si vezu zpátky domů.
Mnoho lidí si myslí, že organizace velké akce končí v den, kdy všichni odjedou z místa konání. To ale není pravda, protože se všechny sekce vrhají do psaní závěrečných zpráv, sbírání zpětné vazby, vyřizují informační e-maily a rozesílají ztráty a nálezy poštou. Tohle všechno je spousta práce, ale motivace po akci klesá. Také je ale potřeba úspěch CEJ pořádně oslavit. Za tímto účelem jsme uspořádali afterparty, kde jsme se všichni společně ohlédli za odvedenou prací a za vším, co jsme spolu prožili. Své povinnosti na CEJ jsem definitivně uzavřel až uprostřed listopadu, tedy skoro čtyři měsíce po konci akce.
Nadšené tváře účastníků jsou mi nejlepší odměnou za svůj čas a motivaci. Nemůžu ale tvrdit, že to bylo jednoduché. Při přípravách jsem maturoval a i noc před zkouškou dospělosti jsem dodělával povinnosti z CEJ. Je to stres, nervy a hlavně to je závazek. Musel jsem obětovat čas a kus sebe. Ve výsledku to ale všechno stálo za to a z druhé strany vycházím jako o něco silnější, o něco světaznalejší a o něco zkušenější člověk, který si o tomto skvělém zážitku může napsat do životopisu (a že se hodí ho tam mít!). Práce na CEJ mě nakopla do dalších velkých akcí, kterých se budu účastnit a které budu organizovat v budoucnu. Samotného mě překvapilo, jak moc mě tahle práce baví a jak velkou motivaci mám v ní pokračovat.
Jamboree mi dalo unikátní vhled do fungování něčeho velkého, našel jsem si přítelkyni, nové přátele, užitečné kontakty a chuť se ve velkých akcích angažovat dál. Kdybych se mohl vrátit a celé to prožít znovu, udělal bych to. A ty tuhle šanci máš. Pokud hledáš novou výzvu, běž se něco nového naučit, běž ukázat, co v tobě je, a jdi organizovat velkou akci. Stojí to za to.
Pokud tě moje zkušenost zaujala, podívej se na možnosti vlastního zapojení. Pokud se nechceš hned angažovat v organizačním týmu, každá akce hledá servisáky. Tím můžeš výrazně pomoct fungování akce a podívat se na to, jak probíhá a jestli by tě bavila i role organizátora.
Aktuálně hledají nové členy do týmu:
NSJ (burza.nsj2023.cz)
OBROK
Pokud chceš vědět více, stačí napsat na mail:
Společná fotka:
Lidí z infostanu a z infosekce:
Něco víc osobního:
Fotka org. týmu:
