Hudba nás provází od nepaměti. Lze ji brát jako antropologickou konstantu, tedy něco, co se vyvine v každé společnosti a co patrně vzniklo již na počátku lidské kultury. V tomto článku se dočtete něco málo o hudbě samotné a o tom, co poslouchá naše redakce.
Něco málo z historie
Přestože se nedochovalo mnoho písemných hudebních záznamů z období pravěku a starověku, předpokládá se, že hudba nebyla původně samostatným kulturním jevem, ale rozvíjela se nejprve v rámci náboženství, respektive magicko-náboženských rituálů. Na tento závěr alespoň poukazuje studium přírodních národů. Obecně je však velmi obtížné studovat dějiny hudby před vynálezem písma a notového zápisu.
Náboženské pojetí hudby rovněž podporují písemné nálezy Gregoriánského chorálu, který po dlouhá staletí veškerou umělou hudbu, ať už náboženskou či světskou, velice inspiroval.
K jistému oddělení hudby od náboženství došlo již v antické civilizaci spolu se sekularizací divadla, v evropské kultuře však měla hudba především náboženský význam ještě na počátku středověku. Mimo tento proud lze sledovat například truvérské a trubadúrské písně, které opěvovaly kult nedobytného srdce dámy a rytířství.
Cesta k vážné hudbě, jak ji dnes nazýváme, trvala několik století. Jedním z velkých milníků hudební historie bylo zakomponování hudebních nástrojů do koncertní činnosti, která byla dříve vyhrazena převážně pěvcům. Dalším velkým milníkem, který se týká i dnešní populární hudby, byl vznik jednohlasu s doprovodem. Takový jednohlas s doprovodem je třeba i to, když si sedne kytarista u ohně a doprovodí svůj zpěv harmonickou hrou na kytaru. Tento barokní princip spolu s objevením harmonických funkcí byl zcela revoluční a je využíván dodnes.
K dalšímu velkému přelomu došlo na počátku 20. století, kdy se do hlavního proudu dostal jazz a začala se psát nová tradice. Nejoblíbenějším stylem se stalo to, co dnes bývá nazýváno populární a rockovou hudbou. Společný základ veškeré hudby je však dodnes patrný.
Hudba – co pro mě znamená?
Pro mě osobně je hudba prostor, který vyhledávám, pokud si potřebuji udělat čas na sebe a své nálady, které nechávám proudit podle melodií.
Hudba může lidi spojovat i rozdělovat. Může být něčím, co naplňuje lidskou samotu nebo tím, co člověk sdílí s ostatními. Může s námi být i jako dokreslení atmosféry při práci a nebo jen jako relax.
Pro někoho hudba znamená obživu. V této době je to nelehký úděl. Pokud vytváříte písničky potřebujete je s někým sdílet. Právě publikum může vaši snahu ocenit a finančně podpořit, protože jsou to oni, kdo přijdou na koncert, zaplatí lístek a případně si později zakoupí desku. Hudba vyžaduje právě tento druh sdílení, kterému dnešní doba nepřeje a který live streamy nemohou nahradit.
Pro někoho je hudba koníčkem, naplněním snů a prostorem pro kreativitu. Hudbu můžeme oslavovat tancem nebo zpěvem nebo tak trochu obojím. Záleží k čemu se přikláníme víc.
O hudbě by se dala napsat spousta slov a přesto bychom ji nevyčerpali. Má mnoho podob a každý ji vnímá individuálně. Každý si vybere, jaká hudba ho oslovuje nejvíce a proč ji poslouchá.
Co poslouchá Roverský Kmen?
Přestože bylo v posledním roce koncertů pomálu, hudba stále žije. Zeptali jsme se proto našich redaktorů, jaká hudba je v poslední době zaujala, či zda poslouchají nějakého interpreta, o kterém jste třeba ještě neslyšeli. Redaktoři nám zaslali hudební tipy a je jen na vás, zda se jimi necháte inspirovat.
God Is an Astronaut
Občas nastanou dny, kdy je pro mne ticho příliš tíživé, ale potřebuji něco dělat, na něco se soustředit, nebo si jen utřídit myšlenky. V takovém případě je pro mne většina mých oblíbených kapel a interpretů poměrně rušivá. Proto jsem hledala něco instrumentálního a našla jsem kapelu God Is an Astronaut, post-rockové instrumentální čtyřčlenné hudební uskupení pocházející z Irska. Jejich hudba zahrnuje prvky elektronické hudby, psychedelického rocku a space rocku (dlouhé táhlé pasáže s minimem bubnů).
Mezi mé nejoblíbenější patří jejich starší tvorba, především první dvě alba – The End of the Beginning (2002) a All Is Violent, All Is Bright (2005). Na této kapele se mi kromě toho, že je instrumentální, líbí, že jejich hudba není ani příliš pomalá, ani příliš rychlá. Jinými slovy u ní neusínám, ale ani to není typická diskotéková „trubka-trubka-tyč-tyč“.
Terka
Kerli Kõiv
Velkou inspirací je pro mě estonská zpěvačka, skladatelka a hudební producentka Kerli Kõiv. Vystupuje pod jménem Kerli a samostatně vydala jedno album a dvě EP. Většina písní této zpěvačky je v angličtině, byť samozřejmě najdete i výjimky.
Hned na první poslech zaujme velmi specifickým hlasem. Přestože se nejedná o zpěvačku s neomezeným vokálním rozsahem, s hlasem umí skvěle pracovat a její zpěv je velmi zajímavý a příjemný.
Kerli jsem začala sledovat v roce 2009. Jako teenagera mě upoutal především velmi osobitý vizuální styl videoklipů, nyní v dospělosti mě opravdu fascinují příběhy za jednotlivými písněmi. Kerli během své dlouhé kariéry prošla významným osobnostním rozvojem, který s námi, fanoušky sdílela na sociálních sítích. Možnost vidět změnu v její tvorbě v návaznosti na její osobní životní postoje a otevřenost ohledně cesty k víře, kterou vyznává, jsou pro mě velkou inspirací.
V roce 2019 vydala již sama na sebe v Estonsku album Shadow Works. Toto album v sobě odráží velký kus zpěvaččiny duše a je osobní zpovědí. Na albu pracuje Kerli s wiccanskou vírou, kterou vyznává, třeba v písni Tuleoits. Tato víra je mi blízká, což je jeden z důvodů, proč mě toto album oslovuje. Velmi se mi líbí i práce s místními (estonskými) lidovými legendami, kterými jsou protkané nejen jednotlivé písně, ale i videoklipy k písním z tohoto alba.
Zpěvačka je pro mě velkou inspirací svým postojem k poznávání sebe sama. Kerli a její hudba ovlivnily moje přijetí vlastních nedokonalostí. Písně z roku 2016, kterými Kerli oslavuje Estonskou přírodu, jako jsou třeba Blossom či Feral Hearts, zároveň akcentovaly můj vlastní postoj k přírodě a pomohly mi vytvořit si s přírodou osobnější a pevnější vztah.
Myslím si, že v tvorbě této zpěvačky si každý může najít „to svoje“. Poslech opravdu doporučuji. Nejradši mám písničky Legends, Where the dark things are a Diamond hard.
Barbie
Aneta Langerová: Dvě slunce
Na konci loňského roku vyšlo nejnovější album Anety Langerové – Dvě slunce, na němž se opět podílel producent a klavírista Jakub Zítek. Její písničky neroztančí nad ránem celý parket, ani nevyhrávají z rádií o sto šest. Není hvězdou sociálních sítí a její jméno málokdy pronikne na titulky novin. Přesto by jen málo tuzemských posluchačů nepoznalo charakteristický hlas Anety Langerové. Loni se její diskografie rozrostla o nový přírůstek, čerpající z bohatosti zpěvaččina vnitřního světa. Langerová v sedmnácti vyhrála první ročník české SuperStar, a tím se dostala do českého showbyznysu. Na rozdíl od většiny účastníků dalších talentových soutěží se jí podařilo nejen prorazit na domácí hudební scénu, ale také se stát její pevnou a nezaměnitelnou součástí. Manažera jí dělá její bratr Nikola.
Album Dvě slunce pokrývá šest let zpěvaččina života poskládaných do třinácti skladeb o celkové délce necelých padesáti minut.
„Dvě slunce symbolizují dvě duality a jejich vzájemné propojování. Dětství – dospělost, minulost – budoucnost, vnitřní – vnější svět,“ přiblížila autorka hlavní témata alba v pořadu Host Lucie Výborné.
Vytrvalý posluchač se tak spolu s Langerovou může vydat na pozvolnou cestu do nitra hudebnice, podbarvenou sebejistým hlasem, poetickými texty a lahodným zvukem smyčců. Není to trasa pro všechny, ale ti, kteří se pro ni rozhodnou, určitě nebudou litovat.
Kousy
Vesna
Na závěr bych i já ráda přispěla svým hudebním tipem. Jedná se o skupinu Vesna, na kterou jsem natrefila, když jsem se zabývala slovanskými tradicemi a mýty. Učarovalo mi, že kombinují slovanské prvky s popkulturní muzikou. Mám ráda všechny jejich písně, nejvíce jsem ale poslouchala jejich druhé album, nazvané Anima (2020). K Vesně mě však přivedly písničky z jiného alba, které krásně demonstrují hudební cestu, kterou se kapela vydala, konkrétně Morana a Kytička. Obě písně mají také fascinující videoklipy.
Vesna je dívčí kapela zpěvačky a textařky Patricie Fuxové. V listopadu 2018 vydala debutovou desku Pátá bohyně, za kterou získala nominaci na Cenu Anděl za objev roku. Místo na popové scéně si získala svou folkovou duší a snovostí. Pro Vesnu je typická silná vizuální stránka, která se zračí i v jejích nápaditých kostýmech.
Sasanka
A v posledním taktu naší hudební jízdy…
Pokud si pustíte něco z výše zmíněného, okusíte jen střípek toho, co hudba může nabízet. Je krásné, že svět skýtá tolik umělců a každý si mezi nimi může najít toho svého. Naše tipy mohou být zajímavým způsobem, jak vyjít ze své hudební zóny a zkusit nový žánr. Budete se divit, jak vás to může obohatit.
