Po dvou stříbrných medailích přišla konečně zlatá. Johny (24) se letos do všestranné roverské soutěže Skautský borec, probíhající v březnu a dubnu, přihlásil už potřetí. Jaký je jeho recept na vítězství? Výzva inspirovaná Modrým životem Jaroslava Foglara – Jestřába a vyvinutá týmem Borce v čele se zakladatelem soutěže Patrikem Nedomou – Paťou se i letos nesla v duchu středověkého světa a dala mnoho nejen Johnymu, jehož zápisy si přihlášení uživatelé mohli přečíst na webu borec.skauting.cz pod přezdívkou JonJaguar. Za soustavné plnění určitých kategorií bylo možné získat řády, například Řád literáta nebo trubadúra. Za získané body člověk měnil tituly z poddaného až po císaře. Kromě každodenního plnění aktivit v tabulce bývaly dříve populární i týdenní výzvy, od kterých ale tentokrát pořadatelé z organizačních důvodů upustili.
Letos byla Lite verze, takže soutěžící měli mnohem méně dní na získání řádů. Jak jsi zvládl vybojovat všechny? V čem jsi na sebe nejvíce hrdý v rámci této hry?
Oproti předchozím ročníkům jsem se kvůli změně pravidel nesoustředil na maximální denní počet bodů, ale na tři kategorie za den.
Ač nerad, najdu si těch osm hodin na spánek. Sport se při vysokoškolském životě pěstuje těžko, ale běh do práce postačí. Snažím se neklesnout pod 1 600 bodů denně.
Lidé by si měli uvědomit, jakým aktivitám se věnují, a v zaměstnání si položit otázku, zda jsou celou pracovní dobu produktivní. Pokud je někdo skladníkem, může si dát s kolegy závod ve zvedání lahví a těžkou manuální práci si zapsat jako sportování. Na poště zase ve chvíli nepřítomnosti klientů nemusíš koukat do obrazovky, ale můžeš něco psát nebo si číst. Stejně tak na záchodě. Nebo když jedeš někam autem, pustíš si do sluchátek podcast. Těmito výplňkovými aktivitami vykompenzuješ absenci bodů za půlhodinové usínání.
Jako lektor přírodních věd, přednášející před třídou, což vyjde na dvě až čtyři půlhodinovky denně, a učitel hry na kytaru si lehce zaplním nejen kolonku Vystupování, ale i pole Hudba.
Jak probíhá jeden tvůj den v rámci Skautského borce?
Spal jsem od 23:30 do 10:00. Čekala mě cesta do laboratoře, poté krátká online výuka a plánování a uskutečnění schůzky (dobrovolničení), bleskové lektorování v Národní knihovně, v prodlevách čtení rytířského deníku, psaní diplomky a cvičení (kliky, dřepy). Něco jsem uvařil a zabrnkal na kytaru.
Dvacátého března byla středisková akce s horou jídla. Kdybych se neovládl, stálo by mě to 50 bodů. Pak jsem šel na laser game, takže i pohyb mám zapsaný. V mezičase jsem cvičil a plnil další lépe hodnocené aktivity.
Vše si plánuji s týdenním předstihem do kalendáře na Googlu, abych věděl, co a kdy dělám. Bez toho to nejde. Do prázdných okének v Tabulce borce vyplňuji pro přehlednost nuly. Letos je můj harmonogram volnější díky diplomce. Kdyby byl dříve spánek konkretizovaný časem, stihl bych toho v předchozích ročnících méně.
Co bys ostatním borcům poradil, aby se umístili v první desítce?
Před výzvou si vše přepočítám na minuty, a zjistím tak, za co je nejvíc bodů. A takové úkoly plním. Takže se mi více vyplatí sportovat a vařit, než si číst.
Musíš mít výdrž, pevnou vůli a chuť přijmout bolavé svaly. Díky osmihodinovému spánku odpadá strach z nevyspání se, ale je třeba si zorganizovat život a koncentrovat se co nejvíc na plnění. Prokrastinaci si necháš na volný den. S tímto musí lidé počítat, pokud chtějí jít nejen do první desítky, ale i pětadvacítky.
Letos píši diplomovou práci. Dříve jsem hrál do tří do rána online deskovky. Abych tam vměstnal osm hodin spánku, musel jsem diplomku a hry odložit na volné dny.
Jak jsi změnil strategii oproti loňsku?
Dříve jsem málo spal, protože se smělo soutěžit 18 hodin denně. Ovšem teď byl spánek bodovaný, takže jsem ho dodržoval.
Nejtěžší bylo naučit se vstát do minuty. Po osmi hodinách spaní to šlo samozřejmě snáz než po čtyřech. Zpočátku jsem se bál, že kvůli zamáčknutí přijdu hned o sto bodů. Naštěstí to fungovalo, protože vím, že když mám vstát, vyskočím hned. Ale pokud si nastavíš budíků víc a počítáš s tím, že až poslední je „ten pravý“, vstává se obtížněji.
Lidem pomůže dělat to takhle pořád. Na druhou stranu, když jsem se o něco snažil, dopadlo to hůř, než když jsem o nic neusiloval. Kolikrát si ten vesmír dělá, co chce.
Do výzvy jsem vložil maximum. Už vloni mi šlo o vítězství. Letos bylo těžší nabrat body, protože soutěž trvala podstatně kratší dobu, a navíc odpadly týdenní výzvy, při nichž se daly plnit i klasické aktivity z tabulky. Když se třeba předloni lovili Jestřábovi bobříci, například osamělosti, člověk si do lesa vzal kytaru a měl body za hudbu, něco nakreslil a splnil si tvoření, zkrátka provedl nějaké úkoly z denních aktivit.
Žiješ životem Skautského borce i přes rok?
Snažím se. S přítelkyní tu s sebou máme čokoládu, což by v rámci Skautského borce neprošlo. Ale teď neřeším, jestli je sobota nebo úterý, protože ty nezdravé věci už smím jíst víckrát než jednou za týden. Nemám to tolik naplánované a s budíkem jsem se zatím ještě neskamarádil. A to i přesto, že nejsem zvyklý spát osm hodin, ale obvykle mi jich stačí šest.
Přihodilo se ti při plnění úkolů v některém z ročníků něco bizarního?
Jedna vtipná chvilka byla učit psa vázat uzly. Trapně se cítím, když dělám něco venku a pozoruje mě spousta lidí. Při řízení si zase pustím melodii do podkresu a zpívám si celou dobu bez ohledu na udivené pohledy ostatních. Nebo když jedu metrem, dělám shyby. Lidé si mě sice trochu přeměřují, ale zase je to sranda.
V čem spočívá největší přínos této výzvy?
I když dělám spoustu aktivit, vždy se mám v čem posouvat. Naučil jsem se lépe organizovat život a plnit úkoly na maximum. Určitě je to výzva, která i těm, co nejdou na první příčky, pomáhá vidět, že vše, co dělají, jim pomůže se v něčem zlepšovat.
Aktivně sportuješ, skládáš písničky a píšeš knihy. Povíš nám k tomu něco víc? Jakou hudbu máš nejraději? Co píšeš, co jsi vydal? Kde si lze poslechnout tvé písně?
Na gymnáziu v Plzni byl mou vášní fotbal, hokej a florbal. Začal jsem s tenisem, ten mi vydržel dodnes. Občas si jdu zaběhat, někdy se projedu na kole. Nevadí mi ani turistika.
V umění jsem se dříve realizoval jako zpěvák v popové kapele Čápi na tahu, ale teď jsme po celém Česku, takže zkoušku máme dvakrát do roka. Loni jsem chystal album. Až si najdu čas, zveřejním své písně na Youtube a Facebook.
Co se týče mých knih, píši různé žánry, od detektivky po fantasy. Rodiče zařídili přes známé vydání dvou titulů, Doktor Wulcz a Březinské povídky, v nákladu 50 kusů, a jejich vyprodání. Ostatní dopsané se jmenují Doktor Wulcz 2, Doktor Wulcz 3 a Detektive Daien 1, 2 a 3. Rozpracované nesou název Bratři a sestry a The end of Diamond. To poslední je normálně v češtině, jen se mi víc líbí anglický název. V počítači mám i nějakou poezii, časem ji vydám.
Vysoká škola psaní utlumila, ale někdy budu chtít určitě dodělat rozpracované knížky. Od té doby, co píši, už moc nečtu, zvládnu přelouskat 3–4 tituly ročně.
Jan Vaňous – Johny
Studuje 5. ročník oboru mikrobiologie a genové inženýrství na Fakultě potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Působí v 70. oddíle Zálesák v Plzni, kde vedl vlčata a se stejnou družinou pokračuje dnes jako se skauty. Žije v Plzni, ale více je v Praze. Pracuje jako chemik a lektor. Baví ho sport, hudba, věda a psaní knih. Je mu 24 let.
