autor: Štěpán Havránek
Mnohá střediska zápasí s otázkou, jak naložit s roverským kmenem. Často chybí síly, není dostatek vedoucích pro mladší oddíly nebo chybí inspirace. Proto bychom vám rádi představili družinový systém, který funguje v pražském středisku Oheň Horní Počernice a může sloužit jako inspirace pro práci s mladšími i dospělými rovery.
Roverské kmeny našeho střediska
Naše středisko Oheň je z Horních Počernic (Praha-Východ). Od letošního roku máme něco přes 400 členů. Kvůli vysokému počtu členů jsou některé výchovné kategorie rozděleny na dva samostatné oddíly. Říkáte si možná: „Kde na to berete vedoucí?“ Zásluha patří právě družinovému systému v našich roverských kmenech.
Od minulého roku máme dva roverské kmeny – Polena a Smůlu. Polena jsou roverský kmen pro mladé rovery a Smůla pro starší, putující rovery. Polena fungují již desátým rokem. Smůla vznikla vloni z důvodu růstu počtu členů a nástupnictví ve středisku, ale i kvůli přirozenému vývoji roverů a vedoucích.
Roverský kmen Polena se zabývá přestupem z výchovné skupiny skautů a skautek do mladých roverských družin, které mají na starost průvodci. To, jak průvodci s rovery pracují, nebo by chtěli pracovat, se můžete dozvědět níže v části o průvodcích. Roverský kmen Smůla zahrnuje starší rovery, kteří byli nebo jsou vedoucími u oddílů. Více o tom, co přesně smůla dělá, se také dočtete dále.
Průběh přijetí nové roverské družiny
Přijetí zralých skautů a skautek do společné roverské družiny se chystá již rok dopředu. Vedení kmene Polena se domluví s vedoucími skautů a skautek ohledně přestupujících. Hlavní slovo mají vedoucí mladšího oddílu. Před příchodem nových členů se vedoucí kmene zpravidla zúčastní nějaké společné akce skautů a skautek, aby poznal budouci rovery a rangers.
V našem kmeni funguje tradice přechodového rituálu, který probíhá během letního tábora. Tradičně ho připravuje nejmladší družina roverů. Jedná se o zážitkovou noc zakončenou rozhodnutím, zda chce dotyčný skutečně přestoupit. Tímto krokem se zrodí nová koedukovaná roverská družina. Pokud však nevznikne smíšená skupina roverů, na práci s družinou se toho moc nemění.
Co novou družinu čeká
Na začátku skautského roku novou roverskou družinu čeká zážitková schůzka s průvodci, která má stmelovací charakter. Po vzájemném seznámení a přivítání patroni vybízí rovery k vytvoření vlastních pravidel, na kterých se společně shodnou. Zároveň mohou průvodci představit svou roli a přidat pravidla, která budou vyžadovat ze své pozice. Nejčastěji se jedná o kouření, drogy a alkohol. Pokud zbyde čas, následuje brainstorming o tom, co by noví členové chtěli všechno zažít a dělat. Průvodci se snaží doplňovat vymyšlené činnosti o další zajímavé věci, službu nebo třeba celostátní roverské akce. Roveři však často na mnohé přijdou sami. Pravidla a společně vymyšlené cíle jsou pro roverskou družinu základem, od kterého se mohou odpíchnout všemi možnými směry. Dále by měli roveři začít sami připravovat a řešit program na schůzky. Průvodce jim v tom pomáhá a motivuje je.
První akce, které se nová družina zúčastní, je Roverský sněm, kterým začínají i ostatní družiny v kmeni. Tradičně ho připravuje jedna z roverských skupin společně s průvodci. Na této akci máme rituál pro nové členy, kterým je přijmeme do kmene. Jeho náplň je však tajná. Roverský sněm je dále spjat se službou, společnou hrou mezi roverskými družinami a poznáváním se.
Role průvodce
Průvodcem je člověk, který chce být s rovery a cítí se s nimi příjemně. Dokáže s nimi komunikovat, diskutovat a porozumět jim. Nemusí mít specifický věkový odstup od roverů, ani vědět, co letí na TikToku nebo Instagramu. Jde o to, aby roverům a rangers řekl „ahoj“, když je potká, povídal si s nimi a zajímal se o ně. Průvodce musí věřit roverům a roveři jemu. K tomu je pro původce velmi důležité, aby nekázal vodu a nepil víno. Nejde jen o to, že roveři zjistí, že lže, ale též o vzájemnou důvěru. Průvodce buď tráví čas s rovery nebo ne. Pro vývojové stadium mladého rovera je velmi důležité společenství, ve kterém se vyskytuje, to má na rovera velký dopad. Více informací o roli průvodce roverské družiny sdělují zkušení průvodci Anežka a Klíště.
Zkušenost bývalé průvodkyně Anežky
Anežka Havránková je učitelka na prvním stupni ZŠ. Protože se věnuje ve škole mladším dětem, ve skautu to vyvažuje výchovou mladistvých.
V době, kdy se stala rangers, se v našem středisku rovering obnovoval. Na roverských schůzkách se roveři hlavně přátelsky scházeli, poznávali se navzájem, zjišťovali, co je to rovering, a bavili se o tom, co by chtěli dělat na své skautské cestě. I když se rovering obnovoval, stále tu byly dřívější roverské družiny, se kterými byli noví roveři v kontaktu, ale od kterých se chtěli odlišit.
„Nechtěli jsme zkoušet žádné neřesti jako cigarety, alkohol nebo drogy. Přestože jsme byli puberťáci, chtěli jsme se držet skautské cesty spojené se zájmem o vedení v oddílech. Tehdy se na rovery nahlíželo jako na flákače, to jsme chtěli změnit,“ popisuje bývalá průvodkyně.
„Stát se průvodkyní byl můj sen. Už když jsem vedla skautky, zajímala jsem se o náš roverský kmen. Přestože jsem nebyla součástí vedení kmene, hodně jsem s nimi komunikovala a radila jim. Měla jsem taky různé nápady na programy, které jsem ve skautském oddíle nemohla uskutečnit. Zároveň jsem měla potřebu být propojená s mladší generací potencionálních vedoucích,“ říká o své zkušenosti s rolí průvodkyně Anežka.
Na otázku, co by měla mladá roverská družina dělat, Anežka odpovídá, že především mezi sebou vytvářet a upevňovat dobré vztahy.
„My jsme spolu chodili i do tanečních. Moje roverská družina je dodnes silným základem mých přátelských vztahů. Kromě toho by si mladí roveři měli vytvářet názory a sdílet je s ostatními. Společně je mohou měnit a ověřovat. Toho se dá dosáhnout nejen diskuzemi, ale i společnými zážitky. Ty mohou být adrenalinové, společenské nebo v rámci velkých roverských akcí. Dobré je, aby se vymezovali a určovali si názor na svět a globální myšlenky. To může být spojeno s tím, že budou roveři jezdit na zajímavá místa, nebo za roverskou službou. Rovering by měly provázet výzvy v rámci osobnosti jednotlivce a vycházení z vlastní komfortní zóny po fyzické i duševní stránce,“ dodává Anežka.
Jako průvodkyně považuje za nejdůležitější dvě náročné věci. První je to, že je nutné s mladými rovery držet naprosto rovné jednání. Nejen slovy, že jsme si rovni, ale skutečně to cítit a být s rovery na jedné vlně. Tou druhou je důvěra. I když se průvodci něco nezdá, nebo s něčím úplně nesouhlasí, je potřeba roverům důvěřovat a nechat je to uskutečnit. Zároveň, když se dostanou do špatné situace, kterou jejich průvodce třeba předpokládal, je třeba být jim v dané situaci k dispozici a pomoci potíže řešit. V tom je skrytá další náročnost druhého bodu a to, kdy zasáhnout do vznikajícího problému a začít řešit průšvih (kárně stíhatelný problém), který by se promíjet neměl.
„Průvodcování pro mě znamená završení roverské cesty,“ říká Anežka na závěr.
Cesta Klíštěte
Cesta Klíštěte k průvodcování byla trochu klikatá. Na rok dokonce ze střediska odešel, protože se mu nechtělo podílet se na výchově mladších skautů. Po výzvě svého kamaráda, se kterým sdílí celý skautský život a který se rozhodl stát se průvodcem roverské družiny, se vrátil do střediska a začal pracovat s rovery.
„Náplň činnosti roverské družiny vnímám ve dvou složkách. První je to, co chtěli dělat už jako skauti, ale třeba ještě nemohli. Druhá složka jsou aktivity, které sami neví, že dělat chtějí. Právě s nimi jim mohou průvodci pomoci. V první složce obvykle bývají různé filmové večery a flákání. V té druhé já jako průvodce vidím něco, co bych chtěl dělat teoreticky se skauty, ale nemohu, protože to logisticky není možné. Napadá mě třeba urbex, tramping nebo příprava akce pro středisko pod dohledem průvodce,“ sdílí svůj názor Klíště a dodává, že by se měla roverská družina snažit hledat a využívat nové příležitosti.
Zajímavý je také Klíšťákův postřeh o skutečné činnosti roverů v jeho poslední roverské družině: „Sbližovali se a zkoušeli různé nové věci. Zažívali výměnu názorů spojenou s emotivními reakcemi.“
Průvodcování pro Klíště znamená ukazovat mladým roverům možnosti a sdílet své zkušenosti. To se dá velmi dobře uplatnit při plánování akce s rovery.
Kmen putujících roverů v našem středisku
Jak bylo zmíněno na začátku, naše středisko má dva kmeny. O mladších roverech jsem toho napsal již spoustu, ale rád bych se dotkl i toho, co můžou dělat starší roveři, kteří středisko zatím nechtějí opustit. V případě kmene dospělých je třeba čelit tomu, že mají pevněji zakotvené názory a různé představy o tom, jak by jejich program měl vypadat. V následujících řádcích nabízím výtah z rozhovoru s vůdcem kmene Smůla.
Teiwaz založil kmen Smůla spolu s dalšími dvěma členy, které, podobně jako jeho, nadchla myšlenka založit nový kmen roverů, který by sdružoval starší – putující – rovery.
Prvotním popudem pro vznik nového kmene byl prudký nárůst členů střediska, při kterém se najednou začal ztrácet kontakt mezi členy různých oddílů a jednotlivých týmů v jejich vedení. Tím trpěla spolupráce mezi oddíly zejména při pořádání celostřediskových akcí. Z tohoto důvodu nejprve vznikla „pracovní skupina“ Smůla, která tyto akce organizovala a z ní posléze i kmen. Smůla našla využití například na „Počernickém Kuřeti“, které naše středisko pořádá pro veřejnost (akce je spojená s nadací Pomozte dětem). Tato akce vyžaduje mnoho práce v oblasti organizace a logistiky. Je potřeba komunikovat s úřadem a dalšími neziskovými organizacemi, řešit zábory veřejného prostranství atd. Smůla zajišťuje logistiku, management, průběh a splnění účelu akce. Stejné platí i pro další události střediska jako je třeba výjezdní rada, víkend pro vedoucí, nebo zážitkové akce pro vedení oddílů.
„V průběhu epidemie nebylo co organizovat, takže jsme se nepotkávali v rámci organizačních schůzek. Napadlo nás ale vytvořit pro celé středisko Discord server, na kterém měl každý oddíl svou místnost s různými dalšími místnostmi a možnostmi pro online setkávání dětí i vedoucích. Díky tomu jsme měli i my místo, kde jsme se mohli scházet. Oproti Google Meet to mělo tu výhodu, že bylo dobře vidět, jak se tam celé středisko setkává,“ popisuje činnost v rámci opatření. Pro Teiwaze je práce v RK Smůla novou etapou roverství.
Návod ve zkratce
Pokud jste článek dočetli až sem, doufám, že jste načerpali spoustu nové inspirace. Pokud jste ho jen proletěli očima, nabízím souhrn.
Jestliže chcete mít možnost předat svou funkci a celé středisko budoucí generaci a pak zase další až donekonečna, udělejte následovné:
- Z rádců a rádkyň ve skautech a skautkách vytvořte nejen vedoucí, ale i roverskou družinu.
- Roverské družině dejte svobodu a čas alespoň jeden až dva roky (to neznamená, že nemohou pomáhat s vedením).
- Členy družiny motivujte, aby se zúčastnili čekatelského kurzu.
- Nakonec nechte rovery vybrat si, koho by chtěli vést.
Po několika letech opakování tohoto principu zjistíte, že z vás najednou už není vedoucí, hospodář a další tři funkce v jednom, ale že jste výchovný zpravodaj či zpravodajka skupiny, kterou si vyberete, nebo si prostě „čilíte“ s kámoši oldskauty na tábořišti, kde už proběhlo šest turnusů táborů.
Po několika letech opakování tohoto principu vás mladší generace úspěšně nahradí.
autor úvodní fotografie: David Urban-Ňuf
