sloupkořadí

Proč jsou roverští průvodci nezbytní

Stává se z tebe rover/rangers a ze všech stran se na tebe hrnou ušlechtilé pojmy jako „cílený přechod k sebevýchově“, „kompetence“ nebo „tvorba samostatného programu“. Co teď s tím a jak tomu porozumět? Už nemáš vedoucího jako ve skautské družině. To tě jako skaut hodil do vody?!

Akorát že vůbec. Nikdo nečeká, že se v té vodě hned naučíš plavat. Přechod od výchovy k sebevýchově vyžaduje čas a podporu, a proto by ti tvůj oddíl nebo kmen měl přidělit takzvaného roverského průvodce. Průvodce je tvůj mentor, který ti pomáhá s vytyčením rozvojových cílů, předává zkušenosti, nasměruje tě v těžkých okamžicích, motivuje, když je to potřeba, nebo upozorňuje, že je třeba si odpočinout.

Průvodcem se nejčastěji stávají starší roveři a rangers, kteří už jsou v procesu sebevýchovy pokročilejší a chtějí ti pomoct, nebo bývalí aktivní roveři či oddíloví vedoucí. Nezapomínejme, že průvodce hraje v procesu skautské výchovy nenahraditelnou roli, protože mladý člověk na prahu dospělosti hledá vlastní identitu a své místo ve světě, často se cítí ztracen a potřebuje pomoc s usměrněním svých kroků. Ve vztahu mezi začínající/m roverem/rangers a průvodcem je zásadní vzájemný respekt a důvěra. Nezapomínejme taky, že průvodce se nerovná vedoucí jako v mladších skautských kategoriích. Jeho úkolem není rovera vést jako právě provázet, tedy ukazovat cestu, pomáhat, podporovat, povzbuzovat a nechávat mladší členy přebírat vlastní zodpovědnost.

Pocházím z Brna, kde odmalička skautuju ve slatinském oddíle. Během studií v Coloradu jsem přičichla k fungování amerických Venture Scouts, což mě po návratu domů inspirovalo k rozjetí roverského programu v regionu. Organizuju jihomoravské roverské víkendovky Kořeny a připravovala jsem Obrok21. Zvědavost více nahlédnout pod pokličku roverskému programu v Junáku mě nakonec přivedla až do Roverského odboru. Momentálně mě většinu času naleznete ve Skotsku v Glasgow, kde studuju francouzštinu a politiku.