Moje oblíbená kmenová činnost je, že každý rok na poslední schůzce před Vánocemi hrajeme speciální verzi hry Tajný Santa. Jmenuje se Schrottwichtel. Každý s sebou přinese nějaké věci, které má doma, ale už je nepoužívá. Důležité je, aby všechny „dárky“ byly zabalené v dárkovém papíru. Na setkání házíme kostkou a podle toho si rozdělíme dárky – je to zábava. Někdy člověk dostane pěkné věci a jindy zase něco zbytečného, ale vtipného.
Hodně se mi líbí i to, že jsme si vytvořili vlastní zpěvník. Je v něm spousta písniček ze 70. let, ale i některé novější! Při jejich poslechu cítím na kůži teplý vzduch táborového ohně, směs přírody a zatuchlých stanů a mám pocit dobrodružství. Většinou už ani nepotřebujeme zpěvník, protože všichni z mého oddílu znají všechny písničky nazpaměť, jak je zpíváme už léta.
Jednou z mých nejoblíbenějších táborových aktivit jsou takzvané otevřené hrnce. Rozdělíme se do malých skupinek, které uvaří jídlo a všichni pak můžou ochutnat, co připravili ostatní. Ještě zábavnější to je, když je člověk na táboře s jinými oddíly, zejména mezinárodními skupinami, protože je to potom i kulturní zážitek.
Další tradicí, kterou sdílíme s mnoha skauty po celém světě, je, že 24. prosince ráno rozdáváme Světlo míru (v Česku známé spíš jako Betlémské světlo, pozn. red.). Je velmi obohacující být součástí této tradice a přinášet radost okolí. Bylo by hezké, kdyby se rozdávání Světla míru účastnilo ještě více roverských oddílů.
Laura Schöndorfer, skautka ze Salzburgu, Rakousko
Autor grafiky: Simon Minka – Nebozez
