Autor: Michal Dobeš – Dobi
Autorka úvodní ilustrace: Eliška Slavatová – Kory
Každý den zemře v násilných konfliktech nespočet lidí různého věku, vzdělání i společenského postavení. V roce 2020 se podle serveru ourworldindata.org stalo obětí krvavých střetů přes 80 tisíc lidí. Přijde mi však, že si na války a jiné různé formy násilí začínáme zvykat. I přesto je pro nás vtrhnutí Ruska na Ukrajinu a rozpoutání snad nejzávažnějšího konfliktu v Evropě od dob druhé světové války (nebo minimálně od dob války na Balkáně) více než důležité téma.
Jasně a zřetelně mohu říct, že chování ruského uzurpátora mě zasáhlo také, již z několika důvodů. Snad ten nejvýraznější je bezpochyby přítomnost mé rodiny na Ukrajině.
Koukám na Události ČT, nejspíše jako každý v dnešních dnech, a poslouchám, jak Michal Kubal mluví o bombardování vojenského letiště v Lucku. Severozápadní město je domovem právě i mé rodiny. Takřka ihned po zahájení ruského tažení jsme se s naším ukrajinským příbuzenstvem spojili. Ano, chtějí pryč.
Po úvodní vlně zmatení jsme se dali do zařizování. S největší vervou naše babička. Běháme po úřadech, sháníme pomoc, přemýšlíme u koho z nás budou bydlet, oprašujeme základy ruštiny z dob, kdy jsme je ve volyňském hlavním městě navštěvovali.
Čekáme. Zatím se ještě neodvážili opustit svůj majetek a přátele. Nevíme, kolik jich má vůbec dorazit. Zjistili jsme jen, že se i muži z naší rodiny vydali na frontu, nejsou přitom o moc starší než já sám.
Nejistota se u nás doma zabydluje čím dál více. Nervozitua z nás lze cítit pokaždé, když cinkne telefon. Snad se nikomu nic nestalo, snad je svět alespoň trošičku v pořádku. Nezbývá nám nic, než čekat.
I přes všechny emoce, které v nás současný válečný konflikt vzbuzuje, je potřeba odmítat kolektiktivní vinu a nesnášenlivost vůči obyčejným lidem pocházejícím ze země agresora. Mám ruskou kamarádku studující pražský „matfyz“, jež žije a pracuje v české metropoli již několik let. Odvádí daně, ne zrovna malé, a plánuje v tuzemsku zůstat i po studiích. Jsem tedy nesmírně rád, že se i na matematicko-fyzikální fakultě našlo několik hrdinů všedního dne. Oceňuji pedagoga, jenž moji kamarádku ze Soči ujistil, že ukrajinská vlaječka na jeho klopě není nepřátelské gesto vůči ní. Můj respekt míří i akademikovi, který jí nabídl nemalou oporu. Děkuji jim v dobách, kdy docházelo k výzvám k iracionální šikaně z řad některých politiků a vysokoškolských pedagogů. Vivat!
Psáno v druhé polovině března
Jak se z toho nezbláznit?
Zvládnout nápor nových a nových zpráv o válečném konfliktu kousek za hranicemi, navíc po dvou letech s covidem, je často obtížné i pro ty nejotrlejší z nás. Hodit se proto může například epizoda podcastu Studio N z 10. března s názvem Covid ještě neskončil, a přišla válka. Jak z toho všeho nepřijít o rozum? s terapeutem Honzou Vojtkem.
Poslechnout si ji můžeš v podcastových aplikacích nebo na shorturl.at/fzH16.
Dočteš se jinde
Skauting: V dubnovém čísle časopisu Skauting najdeš hned několik článků reagujících na válku na Ukrajině. Užitečné informace o tom, jak začleňovat dětské migranty do mládežnických kolektivů, se dozvíš v rozhovoru s Olgou Buljacsik a Blankou Charvátovou, které pracují jako interkulturní pracovnice pro neziskovou organizaci InBáze. O své zkušenosti se zapojováním nováčků z Ukrajiny se pak v anketě podělilo i několik skautských vedoucích.
Skautský svět: Skautský svět přináší krátký rozhovor se skautem z Ukrajiny, fotogalerii různých druhů skautské pomoci a příběhy tří českých skautů, kteří se zapojují do pomoci Ukrajině a lidem zasaženým válkou.
Časopisy pro nejmladší: I časopisy Světýlko a Skaut věnují několik stránek Ukrajině. První přináší článek Co se hodí vědět o Ukrajině, druhý pak příspěvky o tom, jak se můžeš zapojit do pomoci obětem války a jak se lépe orientovat ve zrádných vodách válečného zpravodajství.
Zmíněné články si můžeš přečíst na https://casopis.skauting.cz/ (Skauting) a https://casopisy.skaut.cz (vše ostatní).
