pozvánka

Umění tě promění

autor: Lucie Laitlová

Jsme zvyklí, že nám sociální sítě a média dodávají pravidelnou stravu, doporučují další a další obsah, který je v souladu s naším myšlením a uzavírají nás do vlastní bubliny, aniž bychom si museli klást nějaké otázky. Do galerie si často chodíme odpočinout, pobavit se, „podívat se“ na něco krásného a sdílet to na síti s přáteli. Umění má však mnohem větší potenciál: znejistit, překvapit nebo pokládat otázky a hledat odpovědi. A právě o to se snaží už 14 let Centrum současného umění DOX.

Příběh DOXu

Centrum DOX vzniklo v roce 2008 díky iniciativě Leoše Války, který se nadchnul pro prostory bývalé továrny v pražských Holešovicích a se svým společníkem nechal továrnu přestavět na galerii. Leoš Válka už od dětství utíkal z reality školy a povinností do světa knih, na ulici, na čundry a do skal. Lezení po skalách ho uchvátilo romantikou, dobrodružstvím, nebezpečím a také sílou vztahů s ostatními horolezci, která je pro důvěru při lezení po skalách nezbytná. Nejprve vyrážel s kamarády do Skaláku, kolébky českého pískovcového horolezectví, později objevoval i slovenské Tatry. V roce 1981 Leoš Válka emigroval přes Rakousko do Austrálie a jako vášnivý horolezec si tam založil firmu na výškové a stavební práce. Vždy se zajímal o kulturu, hodně četl a navštěvoval galerie, a když se v roce 1996 vrátil do Čech, rozhodl se zúročit svoje zkušenosti z podnikání a založit soukromé centrum umění. Když se ho zeptáte, proč nezačal s nějakým menším projektem, rovnou vám řekne, že nevěří na nějaké dalekosáhlé přípravy a pomalé začátky: „Než se dlouze rozkoukávat, získávat adekvátní vzdělání, shánět kontakty a zjišťovat, která v tomhle uměleckém světě bije, byla podle mě větší šance na fungování a úspěch v ambici. Když se míří na hvězdy, třeba se přitom trefí zajíc.“ Název DOX je odvozen z řeckého slova doxa, které mimo jiné znamená způsob chápání věcí, názor či přesvědčení. Posláním DOXu je hlavně vytvářet prostor pro současné umění, setkávání lidí i uměleckých oborů a diskuzi o současných společenských tématech. Prostřednictvím výstav současného umění, představení a nejrůznějších akcí od diskusí, čtení, workshopů, přes koncerty a promítání filmů až po vzdělávací programy zpracovává DOX témata a problémy, které utvářejí dnešní svět. DOX je platforma pro společenské interakce a místo, kde umění proměňuje každodenní zkušenost. 

Architektura DOXu: Továrna, vzducholoď a pohovka

A k čemu sloužila dříve budova dnešního Centra DOX? Před více než 100 lety postavil v dělnické čtvrti v Praze Holešovicích stavitel Antonín Žižka továrnu na stroje. Budovy měly typický průmyslový vzhled, k němuž patří vysoká okna zaklenutá oblouky a fasády, kde se střídaly plochy neomítnutých cihel s omítkou. V továrně se vyráběly nejprve stroje, potom části letadel firmy Avia a nakonec i klíče a zámky. Po znárodnění zde sídlil podnik ZUKOV a posléze budova dlouho chátrala. Ztichlou a polorozbořenou továrnou se potom po mnoha letech procházel Leoš Válka a rozhodl se místu opět vdechnout život. Společně s architektem Ivanem Kroupou ji přetvořili na velké Centrum současného umění DOX. 

V roce 2016 přistála na střeše DOXu vzducholoď Gulliver, kterou navrhl téměř celou ze dřeva Leoš Válka s architektem Martinem Rajnišem. Čtyřicet dva metrů dlouhá ocelovo-dřevěná konstrukce inspirovaná elegantními tvary vzducholodí z počátku dvacátého století tvoří protiklad k bílé hranaté budově DOXu. Jméno dostala, jak jinak, po slavném hrdinovi dobrodružného fantastického cestopisu z 18. století Gulliverovy cesty. V DOXu se odehrávají různorodé výstavy nebo projekce a ve vzducholodi zase čtení z knížek a diskuze se spisovateli. Do třetice všeho dobrého zde vznikl nový projekt DOX+  podle návrhu architekta Jiřího Hájka. Multifunkční sál, zvnějšku oblečený do hávu čalouněné pohovky, slouží divadlu, performance, koncertům a dalším aktivitám přesahujícím výtvarné umění.

Co v DOXu uvidíte?

Umění protestu 

Umění má mnoho podob a jedné z nich se říká angažované umění, tedy umění, které se chce aktivně podílet na utváření společnosti a upozorňovat na různé společenské problémy. V současné době můžete do DOXu přijít například na výstavu Badiucao: MADe in China. Čínský umělec a disident, který z bezpečnostních důvodů žije v současné době v Austrálii, zde vystavuje svá díla, v nichž reaguje na problémy čínské diktatury. Naráží na situaci Ujgurů, potlačované menšiny, kterou Čína uzavírá do tzv. převýchovných a pracovních táborů a která je nucena bez nároku na mzdu pracovat v továrnách. Zde potom vyrábí pro velké firmy produkty, které běžně používáme. Badiucao kritizuje velké firmy za to, že se aktivně o tento problém nezajímají, a dokonce se na něm podílí. Součástí výstavy jsou také tajné deníky člověka uzavřeného ve městě Wuchanu v době počátku pandemie nebo instalace sestavená z dlažebních kostek připomínající protestní akce v Hongkongu, města pod nucenou správou Číny. Demonstranti z těchto kostek staví překážkové dráhy pro policisty. Umělec Badiucao vyzývá návštěvníky, aby z kostek vytvořili vlastní překážky nebo stavby. Umění vnímá právě jako jednu z možných forem protestu. Většinu svých děl instaluje do prostoru ulice a je také velmi aktivní v online prostředí. Plakáty na téma války na Ukrajině nyní draží ve formátu NTF. V rámci výstavy v DOXu umístil některé svoje plakáty na pražskou Lennonovu zeď. Stejně jako Badiucao nemůže svobodně tvořit ve své zemi, nemohla tvořit v době komunismu česká umělkyně Věra Nováková, která má v DOXu výstavu shrnující její celoživotní dílo. Dočkáte se tak souběhu dvou výstav odlišných generací, které se po svém vyrovnávaly s tématem nesvobody.

Hodně moc

Výstava (Ne)moc vychází převážně z děl pacientů s psychiatrickou diagnózou. Právě letos si připomínáme sté výročí od vydání knihy Bildnerei der Geisteskranken (Výtvarná tvorba duševně nemocných, 1922) psychiatra a historika umění Hanze Prinzhorna, který poprvé kriticky zhodnotil tvorbu psychiatrických pacientů. Publikace se stala jedním z inspiračních zdrojů moderního umění a přispěla k formulaci termínu art brut Jeanem Debuffetem (1945). Do této kategorie byla zahrnuta tvorba nejen duševně nemocných, ale i dalších spontánních tvůrců, jako například spiritistických médií, společenských outsiderů a dalších solitérů. V dílech autorů a autorek art brut patřily otázky moci a bezmoci vždy mezi zásadní témata. Autoři art brut vytvářejí vlastní světy a jejich tvorba obsahuje i řadu symbolů moci jako např. hákový kříž nebo srp a kladivo. Někteří z nich navrhují nekonečné mapy území, jiní třeba zachycují a ovládají počasí. „Nebyl jsem nemocný, byl jsem mocný až moc,“ vzpomínal například nejznámější český art brut umělec Zdeněk Košek na období, kdy měl pocit, že řídí počasí na celém světě. Výstava si mimo jiné klade otázku, kde končí normalita a začíná „nemoc“ a zda existují hranice mezi art brut a současným uměním.

Vzděláváme uměním

V Centru DOX můžete v rámci vašich skautských schůzek zažít celou řadu vzdělávacích workshopů. Kdo je v dnešní době umělec nebo kurátor? Musím umění rozumět? Může umělec porušovat pravidla? Pokud se chcete seznámit se současným výtvarným uměním a nahlédnout pod pokličku fungování tohoto zajímavého světa, můžete si vybrat jeden z workshopů Role v umění, kde si také různé role vyzkoušíte na vlastní kůži. Pro osobnostní a psychologický rozvoj jsou přímo stvořené workshopy ze série Jdi do sebe, které se zaměřují na obyčejné hrdinství, roli chyby v životě i tvorbě nebo na bourání našich stereotypů a návyků. Během výstavy #Datamaze se zase odehrávají workshopy zaměřené na fungování naší společnosti v digitálním světě. Co dokáže v prostředí internetu kouzelník design? Jak nás ovlivňují algoritmy? Zvládnete společně data detox? Těmito programy vás provází studenti, kteří jsou skupině věkově blízko. 

Programy jsou ideální pro skupinky 10–20 účastníků a trvají zpravidla 1,5 až 2 hodiny. Po programu si můžete projít DOX, zajít posedět do kavárny, vyšplhat do vzducholodi Gulliver nebo se s menšími dětmi vyřádit v dětském koutku. Veškeré programy najdete na www.dox.cz v sekci vzdělávání. Na každém programu se můžete individuálně domluvit. Kontakt: Eliška Pýchová, email:

Slovníček

Artivist: Termín, který se používá pro umělce zaměřené na angažované umění neboli umění protestu. Vznikl spojením slov artist a activist.

Art brut: Jean Dubuffet v sedmdesátých letech definoval art brut jako výtvarné projevy všeho druhu, které vykazují spontaneitu, jsou neprofesionální a co možná nejméně poplatné kulturním šablonám. Autoři art brut jsou neznámé osoby, zcela vzdálené prostředí profesionálních umělců. Často se jedná o díla pacientů s psychiatrickou diagnózou nebo díla lidí na okraji společnosti.

Proč umění?

Chcete se na schůzkách postupně seznamovat se současným uměním? Mrkněte na webové stránky www.procumeni.cz, kde najdete celou řadu aktivit. Vytvořeno v rámci soutěže a aktivit Máš umělecké střevo?

Centrum současného umění DOX najdete na adrese Poupětova 1, Praha 7.