Vodní skauting:

Máš mezi vodními skauty plno kamarádů, nebo pouze tušíš, že existují, ale jinak jsou pro tebe velkou neznámou? V tomto článku se seznámíš se stručnou historií vodního skautingu, jeho fungováním a rituály. Čti dál a uvidíš, kolik toho (ne)víš. 

Díky neobyčejnému zážitku

Je všeobecně známo, že Robert Baden-Powell nabídl britským chlapcům hru, která se brzy rozrostla v celosvětové hnutí – skauting. Když bylo Robertovi patnáct let, plavil se společně se svými bratry Waringtonem a Georgem na rozkládací kánoi po řekách Temže, Severn a Wye. Jednalo se o vodní puťák, na který B-P vzpomínal s láskou v srdci, ale také (a to především) se zde naučil, jak si pomoci v obtížích a zjistil, že vodáctví může velmi silně formovat charakter člověka.

Tato vzpomínka vedla zakladatele skautingu k využití člunu k výcviku na prvním skautském táboře na ostrově Brownsea. Na vodácký program myslel i při psaní knihy Skauting pro chlapce (Scouting for Boys), když požádal o spolupráci svého staršího bratra Waringtona, zkušeného jachtaře a v té době významného diplomata ve službách admirality. Vedle oddílů pěších skautů tak začaly spontánně vznikat i oddíly námořních skautů. Přičemž první vodáckou příručku Sea Scouting and Seamanship for Boys napsal právě Warington Baden-Powell v roce 1912.

/Nadpis/: Přes moře až do české kotliny

Josef Rössler-Ořovský, zakladatel českého vodního skautingu, se v roce 1912 seznámil na olympijských hrách se švédskými vodními skauty a začal u nás nadšeně vodní skauting propagovat. Vodácký výcvik zavedl nejprve mezi dorostenci v Českém Yacht Klubu a Svazu kanoistů Republiky československé. Později se mu začala věnovat i instruktorská družina Bobrů z 2. pražského oddílu. Bobři se stali první družinou, jež zařadila systematický vodácký výcvik do programu skautské činnosti. 

Těžké roky a neustálý boj

Skautské hnutí, ať už se jednalo o vodní či suchozemské oddíly, nemělo činnost v průběhu minulých let jednoduchou. V několika cyklech docházelo k narůstání členů a nabývání organizace na důležitosti  a následně k jejímu úplnému zakázání. 

V roce 1919 vodní skauti v čele s Josefem Rösslerem-Ořovským vytvořili Hlavní stan vodních skautů, později Hlavní kapitanát vodních skautů. Koncem 30. let došlo k významějšímu rozvoji vodního skautingu. Vznikaly nové oddíly nejen v Praze, ale také jinde v republice. Poté, co byly běhěm druhé světové války  české země okupovány nacistickým Německem, došlo roku 1940 k prvnímu zákazu Junáka a tím také vodních skautů. 

Roku 1945 došlo k obnově Junáka a byl opět zformován Hlavní stan vodních skautů, který začal vydávat první pravidelný časopis pro vodní skauty – týdeník Pošta HKVS, dnešní Kapitánská pošta, ze které lze čerpat například inspiraci pro vodácký program. HKVS také vydává doplněk skautských časopisů Skaut a Světýlko – přílohu Mod/kré stránky. Roku 1946 se uskutečnila první lesní škola a první sraz vodních skautů. Obojí se koná dodnes, přičemž srazy jsou nyní ve formě víkendových vzdělávacích kurzů a jezdí na ně většina vodáckých vedoucích a roverů od 15 let. Srazy jsou vhodné i pro pěší skauty.

Vodní skaut je především skaut

Vodní skauting je po celém světě založen na naplňování skautské metody prostřednictvím vodáckých aktivit. „Vodní skauti samozřejmě mají náplň schůzek orientovanou více na řeku, rybník nebo přehradu, kde trénují pádlování, užívají vodních radovánek na pramicích či kánoích. Tam chytáme vítr do našich plachet. Ale i mnoho dalších aktivit nám není cizích, příkladem může být horolezectví, pěší túry, běžky nebo cyklistika,“ sdílí Štika, kapitánka oddílu vodních skautů, kteří pod suchozemským střediskem v Pardubicích.

Stejně jako český zakladatel vodního skautingu Josef Rössler-Ořovský, tak i další významní představitelé (například prof. Ludvík Šimek nebo prof. Albert Dutka) se na vodní skauting dívali jako na formu skautingu a razili zásadu, že „vodní skaut je skaut vodní“. Lze tedy říci, že vodácké aktivity provozuje mnoho skautských oddílů, ale oddíly vodních skautů je dělají soustavně.

V ČR poněkud netradičně

Základ Sea Scoutingu je společný pro všechny. Jeho konkrétní podoba ale závisí především na geografické poloze dané země. Většina zemí si vodní skauting bez moře dokáže představit jen stěží, proto je v ČR poměrně netradiční.

Vodní sporty se u nás mohou realizovat na husté říční síti, soustavě rybníků či přehradách. Hlavní vodáckou činností je tedy v Česku kanoistika a vodní turistika. V posledních desetiletích se do velké obliby dostává také jachting. 

V současné době je v organizaci Junák – český skaut, z.s. registrováno asi 3 500 vodních skautů, sdružených přibližně ve 160 oddílech a 30 přístavech. Tvoří tak 7 % členů Junáka. Díky malému počtu mezi sebou udržují blízké osobní kontakty. 

Kde vodní skauty určitě potkáš

Roku 1994 proběhlo první celostátní setkání vodních skautů „Navigamus“, kterého se zúčastnilo zhruba 800 účastníků. Od té doby se koná jednou za 3 roky. Jeho námětem je vždy nějaká významná historická námořní událost. 

Mezi další důležité akce, které si vodáci pořádají sami, patří závody: Závod Napříč Prahou – přes tři jezy a SKARE. Na svátek svatého Václava probíhající Závod Napříč Prahou má mnohaletou tradicí, při kterém projíždějí posádky přímo středem hlavního města. Na trase překonávají tři pražské jezy, které se otevírají jednou ročně právě u příležitosti tohoto závodu. 

Na jaře (letos snad na podzim) se vodní skauti setkávají na SKAutské REgatě. První regata se konala v rámci Navigamu. Jedná se o závod oplachtěných pramic s takeláží ,,scout” v různých věkových kategoriích.

Tradiční vozidlo

Po mnohém zkoušení a tápání se zrodila pramice s kormidlem. Jedná se o loď s pěti- až sedmičlennou  posádkou, která výborně vyhovuje potřebám skautského družinového systému, při kterém se posádka skautů řídí samostatně, bez účasti dospělého, a musí tedy táhnout za jeden provaz. Během let prodělala pramice hodně změn. S moderními materiály se otevřely nové možnosti a tak vznikla třídová loď vodních skautů P550. Výrobu těchto lodí zajišťuje Kapitanát vodních skautů. Lze ji objednat přibližně za 35 000 korun.

Vodácké tradice a rituály

Každý správný oddíl, družina či středisko má rituály, kterými upevňuje vzájemnou soudržnost. „Kromě klasických skautských rituálů máme i nějaké vlastní, speciální. Vodácká romantika je všudypřítomná, ať už se jedná o tematické vyzdobení klubovny, zaměření etapových her námořnickým směrem, nebo oddílová trička,“ zmiňuje Štika. „K našim tradičním oddílovým rituálům patří jednoznačně Odemykání a Zamykání řek,“ doplňuje kapitánka pardubického vodáckého oddílu Bílý delfín.

Odemykání a Zamykání

Vodní skauti většinou plují po našich vodách od rozmrznutí do zámrazu. Na jaře a na podzim se proto symbolicky velkým klíčem odemyká a zamyká voda. „Odemykání se děje hnedle z kraje dubna na řece Chrudimce v Chrudimi, za veselky, hraní vodácké kapely, tance a hlavně příchodu vodníka Čochtana. Proběhne křest vodáckého vybavení, poté křest nových háčků a pak vodník odemkne řeku třemi západy. Potom už skauti i ostatní vodácká veřejnost nasedá do lodí a vyrážíme do Pardubic po řece,“ sděluje Štika. „Zamykání řeky je romantická záležitost konající se na Opatovickém kanále na podzim, většinou v říjnu,“ doplňuje (vedoucí pardubického vodního oddílu Bílý delfín). 

Zimní období vodáci využívají nejen k plnění suchozemských součástí stezky, ale také k uskladnění, opravě či údržbě lodí. Některé oddíly ovšem sjíždí řeky i v zimě. Napříkad Štika z pardubického oddílu Bílý delfín prozrazuje, že ,,sjet nějakou divočejší řeku v lednu či únoru je mnohem zajímavější než letní splutí, protože tam nejsou lidi, příroda mlčí, vlnky šplouchají a co víc, je dostatek vody, což se v létě často nedá říct“.

Střežené tajemství

Silnou vodáckou tradicí je křest nováčků vycházející ze starého námořnického zvyku rovníkového křtu. Na konci plavby nebo v polovině tábora (na pomyslném rovníku) připlouvá Neptun se svou družinou, v níž bývá lodní felčar, kuchař, mořská panna a někdy i mořský čert a přijímá do své říše nováčky. Podoba samotného rituálu se liší podle různých tradic jednotlivých oddílů. Nejčastěji Neptun přijímá symbolicky oholené (šlehačkou), nakrmené (například včerejším porridgem s kečupem a medem) a vyléčené (směsí hořčice a tvarohu) nováčky křtem, neboli vhozením do rybníka či tůně. Přijatí nováčci obdrží glejt, nebo je jejich jméno s datem křtu zaznamenáno na oddílový památeční předmět, například na stuhu na kormidle.

Co to zvoní?

K úplnému vybavení vodáckého tábora nesmí chybět lodní zvon. Buď je zavěšen u stožáru, nebo na samostatné zvoničce. „Zvonem buď svoláváme, nebo se jím hlásí změna programu (programové bloky máme časově natvrdo dané už x let). Den se začíná osmi údery na zvon a končí jedním úderem,“ zmiňuje Kucík, z přístavu Poutníci v Kolíně.

Poslední plavba

Poslední plavba je výlučně oddílová akce Pardubického vodního oddílu. „Časově se koná po Zamykání Opatovického kanálu, většinou první víkend v listopadu, přímo na řece u nás za klubovnou. Děti mají za úkol si vytvořit lodičky z přírodních materiálů a umístit na ně svíčku. Vyrábíme i plovoucí lampiony z voskového papíru. Poté okolo šesté hodiny večer vyrazíme na řeku, potmě, v tichosti. Kapitán oddílu zhodnotí oddílovou činnost za rok a poděkuje vedoucím i dětem. Pak vypouštíme lodičky se svíčkou po řece, necháváme se nést proudem a jen v tichosti rozjímáme,“ svěřuje se Štika. Mnoho oddílů má podobnou tradici, ač se různí pojmenováním – Benátská noc, Poslední plavba, Lampiónová plavba.

Několik posledních slov

Díky historickým i geografickým podmínkám je vodní skauting velmi rozmanitý. I když se v mnohém liší, něco vodní skauty přece jen spojuje – láska k vodě, vodním sportům a vodácké a námořnické romantice.

Vodní skauting dnes existuje v desítkách zemí na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Mezi nejpočetnější patří organizace skautů v USA (15 000), Holandsku a Velké Británii. Velké organizace jsou také ve skandinávských zemích, Finsku a Švédsku. A tři a půl tisíce českých vodních skautů registrovaných ve zhruba 160 oddílech tak patří spíše na přední příčky světového žebříčku. 

Podle Štičina názoru není důležité odlišovat vodní skauting od klasického skautingu. „Všichni jsme skauti a máme stejné pilíře i morální hodnoty zakotvené ve stejném zákoně i hesle. Jediné, co se liší, je náplň schůzek, oddílových výprav a barva krojové košile,“ potvrzuje vedoucí vodáckého oddílu.