autorka: Alžbeta Kyselicová – Betka
Jak vlastně vznikla myšlenka na uspořádání Roverského outdoorového kurzu?
V roce 2011 jsem byl jsem na lesní škole a přemýšlel jsem, jaký projekt si zvolit. Věděl jsem, že chci dělat něco na celostátní úrovni. Rád jsem se věnoval lezení a skialpinismu řekl jsem si, že by bylo super, kdyby skauti mohli jezdit na kurzy, kde by se tyto věci pořádně naučili.
Naplánovali jsme tři typy kurzů – lezecký, lavinový a ziplinový. Obvolal jsem kámoše, o kterých jsem věděl, že lezou líp než já a jsou v těchto aktivitách víc zběhlí. Já jsem začal přednášet o bezpečnosti a kluci zas o pohybu na skalách.
Jak vypadal váš první kurz?
Řekli jsme si, že bude lepší začít pilotním projektem jenom pro Bratislavu, pojmenovali jsme ho Bratislavský outdoorový kurz. První na programu bylo lezení, ale všechno jsme nestihli doladit. Museli jsme si půjčit všechnu výstroj, k tomu jsme v den kurzu na našem ubytování zjistili, že si nás zapomněli zapsat. Naštěstí jsme našli nocleh na jiné chatě v okolí.
Jaké jste měli před prvním ročníkem zkušenosti?
Chodím na skialpy už od 15 let, takže jsem měl nějaké zkušenosti už před tím. Taky jsme byli na jednodenním kurzu, které pro veřejnost zdarma pořádá horská služba. Jsou metodicky kvalitní, ale když je tam jeden instruktor na deset nebo patnáct účastníků, nemají šanci si to pořádně vyzkoušet.
Tohle jsme viděli jako příležitost, a proto máme šest instruktorů na šestnáct účastníků, na stanovištích s praktickými dovednostmi je to jeden na jednoho. Snažíme se o osobní přístup. Teď máme tři party – jedna řeší lezení, druhá laviny a třetí zipliny. Jejich členové se samozřejmě překrývají a střídají.
Snažíte se program školení dále vylepšovat?
Po každé akci děláme zpětnou vazbu, abychom ji mohli zohlednit při přípravě dalších kurzů. Díky tomu se nám od roku 2011 podařilo dostat kurzy na dnešní úroveň.
Původně jsme měli jen po jednom lezeckém, lavinovém a ziplinovém kurzu. Pro některé účastníky to ale bylo příliš jednoduché, nebo naopak hodně složité. Na základě feedbacku jsme kurzy rozdělili podle míry zkušeností na kategorie A, B a C. Teď máme lezecký kurz rozdělený na tyhle tři kategorie, u těch lavinových jsme zatím neměli C, protože si ho nejdřív musíme vyzkoušet my jako instruktoři.
Podle čeho má zájemce poznat, jaká úroveň pro něj bude nejlepší?
Pokud je někdo začátečník, jede nejdřív na kurz A. Tím pádem se nám nestává, že se někdo při programu nudí, nebo naopak nemá potřebné základy. Předem taky avizujeme, co je náplní jednotlivých úrovní. Pokud někdo řekne, že už věci z A umí, může jít rovnou na B. Výjimkou je lavinový kurz, kde jsme se párkrát spálili. Vzali jsme ne úplně zkušené lidi do béčka, což nám rozházelo program pro pokročilé a oni naopak nestíhali. Pokud se někdo hlásí rovnou na B, podrobně se ho ptáme, co umí.
Můžeš jednoduše shrnout, co se na A, B a C kurzech dělá?
Lezení A je topropové (s horním jištěním, pozn. red.), to znamená, že lezeš s někým, kdo už umí natáhnout cestu. Účastníci se naučí jistit a zároveň zrušit štand (lezecké stanoviště, pozn. red.) Na lezení B se učíme tahat cestu a na C se dělá lezení na více délek.
Laviny A jsou zas pro lidi, kteří chodí na freeride v okolí středisek. Neděláme moc plánování túr, ale hlavně lavinovou záchranu a vyhledávání zasypaného. B se orientuje na ty, kteří chodí do vysokých hor, na skialpové túry a potřebují si výlet správně naplánovat. Taky tam učíme vyhledávání minimálně třech zasypaných, nejoblíbenější část je simulace lavinové záchrany, kterou se snažíme dělat velmi hodnověrně. Laviny C jsme zatím neuskutečnili, ale máme je naplánované jako přechod z chaty na chatu ve Vysokých Tatrách, kde můžou účastníci zužitkovat své vědomosti.
Zipline A je určený na stavbu nízkých lanových skluzů, zipline B pak na dráhy mezi stromy, kde se spouští ve větší výšce. Céčko zatím nemáme vymyšlené, protože jsme doposud dělali maximálně béčko.
Jak to je s účastí lidí mimo skauting?
Řekli jsme si, že pokud se nenajde dostatečný počet skautů, radši ho otevřeme veřejnosti. Je to celkem dobrý přístup – jako skauti můžeme ukázat, že děláme i takové věci a jsme otevření okolnímu světu. Na některých kurzech jsme měli i dva skauty a čtrnáct neskautů a bylo to super.
Neskautští účastníci bývají hodně překvapení, že instruktoři dělají kurzy zdarma, proto se snažíme dávat cenu co nejnižší, aby pokryla jenom náklady. Kromě toho je to naše hobby, takže máme dobrý předpoklad, že v tom budeme pokračovat i dál. Jsme otevření i novým instruktorům, které vybíráme přibližně každé dva roky. Snažíme se růst a neuzavírat se do sebe.
Zažili jste krizovou situaci i přímo na kurzu?
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, takže se to samozřejmě stává. Jako instruktoři chodíme na lavinové kurzy o den dřív a při testování sněhové pokrývky se deset metrů od nás spustila menší lavina. Ale v místech, kde jsme sníh testovali, byl úsek zcela bezpečný. Máme z toho i video, které ukazujeme účastníkům.
Někdy šli účastníci na chatu špatnou stranou a museli jsme jim jít naproti. Při sjezdu se občas stane, že si někdo vykloubí koleno a pak s ním je potřeba jít dolů, proto radši s účastníky jezdíme dolů i my a jsme propojení přes vysílačky. Snažíme se počítat se vším a být připravení, to je vlastně i hlavní heslo.
Slyšel jsi o podobném skautském kurzu v zahraničí?
Neslyšel, a to jsem byl tři nebo čtyři roky zahraniční komisař Slovenského skautingu. Povzbuzujeme ale do toho i jiné skautské organizace jako je Junák, jsme otevřeni spolupráci. Mít ve skautingu více proškolených lidí, kteří chodí na hory, je jenom výhoda. Nezkušení lidé na horách jsou časovaná bomba. Reklamu jako jištění osmou nebo utrhnuté lano skauting nepotřebuje.
Všimla jsem si, že ve vašem týmu chybí ženy. Příbudou v něm v blízké době i ony?
Tento feedback jsme zachytili a vzali jsme ho velmi vážně. Na lavinách B byla naše dobrá kamarádka a výborná skialpinistka a rýsuje se, že příští rok možná budeme mít mezi sebou i první instruktorku. Doteď jsme neměli z čeho vybírat. Zní to paradoxně, ale v našich kruzích jsme neměli ženy, které by mohly dělat instruktorky.
Richard Dvorský – Frico
Skautuje od roku 2005 ve 104. skautském sboru Bratislava-Ružinov. Lezení a skialpinismu se věnuje od 15 let. Kromě Roverského outdoorového kurzu působil ve skautingu jako komisař zahraniční rady nebo organizoval Bratislavské skautské dny. Na začátku války na Ukrajině stál u vzniku Skautské služby na slovensko-ukrajinské hranici.
Základní info o kurzech
Lezení A, B a C
Kdy se koná? Září a říjen.
Kdy se přihlásit? Přihlašování je spuštěno od června nebo července.
Laviny A a B
Kdy se koná? Únor a březen.
Kdy se přihlásit? Přihlašování je spuštěno od října.Všechny informace najdete na Facebooku Roverský outdoorový kurz nebo webu rok.skauting.sk. Tam se taky můžete přuhlásit k odběru newsletteru s aktuálními nabídkami.
