Deskové hry nám často dělají společníka při večerech s přáteli i s rodinou. Obzvlášť s ohledem na nedávné události. Napadlo vás někdy, kde se deskové hry berou, jak vznikají nebo že jejich vymýšlení může mít někdo jako hobby? Mezi tyto lidi patří i Olda Rejl – Radar. Tedy, když zrovna nevede středisko.
Příprava hry
Dříve než se pustíme do vytváření prvního prototypu deskové hry, je potřeba se v deskových hrách zorientovat. ,,Trh s deskovými hrami je obrovský. Jenom v České republice se za minulý rok vydalo 120 nových deskových her,”popisuje Radar. I tato informace nám mimo jiné napovídá, že mezi nimi nalezneme hry různé kvality. Kde tedy začít? ,,Nejprve si musíme říct, co chceme hrát, nebo jaké hry chceme vymýšlet,” radí Olda. Jestli holduji například strategii, závodním (Želví závody), pozičním (Mlýn) nebo pátracím (detektivním) hrám. Pro získání přehledu můžeme zajít do specializovaného obchodu se stolními hrami. Zde zájemce provedou danou kategorií, představí mu pestrou paletu her, jejich mechanismy, témata a podobně. ,,Deskovky jsou zde sice dražší, ale na druhou stranu ušetříte hromadu peněz tím, že si nekoupíte něco, co vás ve výsledku nebude bavit,” doplňuje Radar a pokračuje: ,,To se může lehce stát v klasickém hračkářství, kde je to čirá loterie. Z obalu hry totiž zjistíte minimum.” Další možností jsou herní kluby, jejichž členové vás světem deskovek rovněž rádi provedou. Často navíc sami pořádají herní večery. Není také od věci navštívit deskovkové akce, pořádané po celé republice. Zde nejen objevíme širokou škálu her, ale zároveň přátelskou komunitu a vydavatele, přes které můžeme hru později vydat. ,,Příležitostí je víc než dost. V Praze se můžete zúčastnit ŽižConu, v Brně Deskohraní, v Pardubicích GameConu a třeba v Kladně mého oblíbeného Herního času. I Skautské instituty pořádají herní večery,” doporučuje Radar.
První tah
Jsou dva způsoby, jak začít. Buď člověka napadne zajímavý mechanismus nebo netradiční propojení mechanismů a tomu následně přizpůsobí téma. Druhá cesta je obrácená, tedy od námětu k mechanismům.
,,Já osobně jsem při vytváření hry Diamantový les použil první způsob. Měl jsem totiž nápad mechanismu, který spočíval v tom, že se hráč se pohybuje po poli z kartiček a ve chvíli, kdy se na nějakou přesune, ji otočí lícem nahoru, a když ji opouští, tak ji otáčí zpět,” popisuje svůj nápad Radar. ,,Příběh přišel hned poté. Věděl jsem se, že se děj hry bude odehrávat ve tmě, v noci. Inspiraci na konkrétní příběh jsem dostal, když jsem zhlédl moderní zpracování divadelní hry od Shakespeara se skřítkem Raráškem, který míchá osudy ostatních postav. I tenhle mechanismus jsem uplatnil ve své hře. Hráč může pomocí svého Raráška zasahovat do osudu protihráče a dělat tak hru nevyzpytatelnou,” říká.
Když se tedy rozhodneme, co budeme vytvářet, musíme zvolit cílovou skupinu. Jestli se bude jednat o hru pro malé děti, teenagery či dospělé. Ihned poté nás čeká vytvoření prvního prototypu hry. Ten nemusí být nejkrásnější, hlavní je teď zhmotnit myšlenku. ,,Můj první prototyp Diamantového lesa byly jen popsané papírky, které obsahovali funkci políček. Následně jsem ho předělal na kartičky z tvrdšího papíru, které jsem si sám pokreslil,” vzpomíná Radar.
Testování, testování, testování
Jádrem vývoje deskovek je testování, bez kterého nemá autor šanci vychytat všechny mouchy. Musí mít svoji hru plně pod kontrolou. ,,Hráč by měl mít pocit, že hru hraje on, ne že hra hraje jeho,” poznamenává tvůrce Diamantového lesa. Vývojář musí přesně vědět, co všechno hráč může a nemůže. I autoři s dlouholetou praxí musí tento proces podstoupit. Například Vladimír Chvátil, autor Krycích jmen, musel svoji hru dlouho ladit. Typickým problémem bývá například to, jak vyřešit výhodu týmu, který je první na tahu.
Vývojáři nejdříve svůj prototyp zpravidla otestují na rodině a kamarádech. Zde často zjistí, že to úplně nefunguje. Buď usoudí, že daný nápad nemá cenu, nebo prototyp upraví. Zjistí, že stále nefunguje, ale už je to o něco lepší. Takhle to pokračuje, dokud hra nemá reprezentativní podobu. Od našich nejbližších můžeme dostat cenné podněty, ale pravděpodobně k nám nebudou plně kritičtí. Navíc nemusí mít o deskových hrách dostatečný přehled.
,,Pro další testování beru hru mezi lidi, třeba na různé herní trhy a akce. Prototyp už přináším v hezké formě s designem. Pro tyto účely ničemu nevadí, když se pro ilustrace použijí obrázky z internetu,” popisuje Radar další fázi testování. Olda dále uklidňuje, že se není třeba bát situace, kdyvám někdo nápad ukradne. Právě naopak. Na trzích a setkáních se vám další fanoušci budou snažit pomoci a dávat zpětnou vazbu. Jedno z takových míst je sdružení Czech Board Games, které sdružuje a podporuje autory deskových her.
Důležité je hru představit své cílové skupině, a ještě důležitější je jí pečlivě naslouchat. Trh je velký a dynamický, takže se může lehce stát, že váš nápad někde už viděli. Nebo jim nebude připadat příliš lákavý. ,,Testování u cílové skupiny dětí vypadá jinak než u ostatních. Děti vám neřeknou, co v té hře nefunguje, co by změnily. Proto je musíte pečlivě sledovat, když hru hrají. Například u Diamantového lesa jsem si všiml, že při vstupu na políčko skála, které hráče zdrží na jedno kolo, si nepamatují, kdy na něj vstoupily. Čekaly víc tahů, než měly. To jsem vyřešil tak, že si figurka na políčko lehne, takže si děti všimnou, kdy ji tam položily,” popisuje Olda.
Autorská činnost je o vytrvalosti a píli. ,,Musí se počítat s přibližně rokem tvrdé a neustálé práce, než se člověk dobere výsledku. Autor musí očekávat, že během vývoje svoji hru upraví padesátkrát i stokrát,” zmiňuje svoji zkušenost fanda deskovek. Podcenit se nesmí ani příprava pravidel. Autor o své hře ví absolutně vše, zná každý detail. Z toho důvodu se může lehce stát , že při sepisování pravidel nějaké vynechá, jelikož mu přijde očividné. Proto je dobré nechat si je sepsat někým jiným. Ideálně osobou, která se touto činností zabývá a zná potřebné názvosloví. Funkční a celistvou hru poté autor ukáže někomu, kdo ji v životě neviděl, aby si otestoval, jestli je pochopitelná na první dobrou. Pokud se zadaří, uzavírá se cesta autorské práce, a následuje další tah.
Hurá do obchodu
Po hodinách stříhání, lepení a tisknutí, vytvoření syndromu karpálního tunelu a pořezání každého prstu se vydáme na další políčko této vývojářské hry. Vydat deskovku. To můžeme třemi způsoby.
,,Začátečníkům doporučuji vydat hru pomocí vydavatele. Ideálně zahraničního, jelikož český trh je příliš malý rybníček a autorská díla se tu vydávají málo, spíše se přebírají zahraniční hry,” říká Radar. Tento způsob má svá specifika. Vydavatelství svůj prototyp představíte, přičemž zatím nemusí být v perfektní podobě. Stačí, když autor přijde s konkrétní představou. V první fázi se vám ji budou snažit ,,zbořit“ – otestují, jestli hra skutečně funguje, nemá v sobě díry. Tento proces může trvat klidně rok. „Dal jsem svůj prototyp jednomu německému vydavatelství a ti mi řekli, ať se ozvu nejdřív za půl roku,“ dodává Olda.
Vydavatel nejspíš bude chtít jisté změny, aby se hra lépe vyráběla, nebo aby ji zkrátka udělal zajímavější, zábavnější. ,,U Diamantového lesa jsme upravili funkci políčka na cestě. Původně zde hráč pouze stál a čekal na další kolo. Avšak pro větší dynamiku jsme funkci změnili. Po změně hráč pokračuje v tazích, dokud nachází políčko na cestě,” popisuje svoji zkušenost autor. Až vznikne podoba, se kterou bude vydavatel spokojený, začne příprava produkce.
,,Vydavatel udělá vlastní výběrové řízení na ilustrátora, marketing a certifikaci hry. Autor díky tomu nemusí investovat velké peníze z vlastní kapsy,” vyjmenovává Radar výhody spolupráce s vydavatelem. Následně se podepíše autorská smlouva. Honorář se pohybuje v rámci jednotek procent zisku, jelikož všechnu produkci zařídí vydavatel. Díky němu se také váš produkt dostane do regálů obchodů. Váš podíl přibližně pokryje částku, kterou jste investovali do vývoje hry, například na výrobu prototypů či objíždění akcí.
Další způsob je vydat hru sám za sebe. Jde o cestu s potenciálně největším ziskem, ale také nespočtem rizik, obzvlášť pro nováčka. ,,Zaprvé vás nikdo nezná, takže musíte dělat silný marketing, jezdit a ukazovat se na veletrzích her jako Gamescon nebo Spiel v Německu. Zadruhé se na trhu budete snažit konkurovat klasickým vydavatelům, kteří už mají zajeté obchodní kanály a vybudované jméno v herním byznysu. Oba tyto faktory jsou nesmírně finančně náročné. Plus je potřeba přičíst výdaje za certifikaci hry a originální ilustrace, jelikož už nemůžete používat ukradené obrázky z internetu. Vyrovnat se vynikající úrovni designu ostatních deskovek znamená ještě větší výdaje,” upozorňuje Radar.
Poslední možností je crowdfunding. Platformy typu Kickstarter nebo Hithit na svém začátku fungovaly podle této myšlenky. Někdo vymyslel projekt, lidé ho v něm finančně podpořili, na oplátkuzískali třeba nějaké bonusy, extra dárky. Díky nasbíraným penězům se daný projekt mohl realizovat. Dnes tomu již tak není. ,,V dnešní době tyto platformy fungují jako předprodejní kanály velkých firem a je tedy zapotřebí solidního marketingu. Existují společnosti, které si nechávají platit za přípravu crowdfundingových kampaní, takže situace je téměř stejná jako u prvního způsobu. Finančně náročné a nevýhoda slabého postavení nováčka,” přibližuje Olda. Není to však nemožné. Desková hra Legendy země Euthie dosáhla na Hithitu svého cíle. Všeobecně to ale není doporučená cesta.
V obchodě
Radarova deskovka se do regálů hračkářství dostala až po třech letech. Avšak autor v případě vydávání přes vydavatele nemá příliš šanci kontrolovat kde a kdy. Vydavatel ji může vydat kdekoli nebo ji nabídnout jinému vydavatelství. ,,Tohle nemusí být nutně nevýhoda. Nemusíme zařizovat dohody s obchody a vydavatel hru dokáže protlačit tam, kam bychom ji sami nedostali,” vysvětluje Radar.
Když se hra dostane do oběhu, autor může očekávat širokou zpětnou vazbu. ,,Diamantový les zaznamenal různé ohlasy a člověk se musí připravit, že mohou být tvrdé. Zkušení hráči deskových her mi například vytýkali políčko skála. Bylo mi řečeno, že to je zbytečně zdržující mechanismus, který se používal před dvaceti lety. Avšak co se cílové skupiny týče, tak od nich dostávám pouze kladné ohlasy,” poznamenává Olda.
Vymýšlení deskovek musí primárně bavit. Ostatně jako každé jiné hobby. Užívat si tvoření, setkávání s lidmi a opakované zdokonalování svého vynálezu. ,,Vidět ve výsledku v hračkářství vlastní hru je hezké. O to víc když na ní máte kladné ohlasy a dobře se prodává,” uzavírá Radar.
Oldřich ,,Radar” Rejl
Trochu stavař a architekt, dost šéfredaktor odborného portálu. Kromě toho dělá zástupce skautského střediska v České Skalici a mediálního zpravodaje KRJ. Ve svém volném čase tvoří deskovky a chodí po horách.
