Sociolog a skaut Matouš Pilnáček – Citron ve své práci propojuje vzletné uvažování o společnosti s tvrdou statistikou. Věnuje se předvolebním průzkumům nebo dopadům pandemie na naše životy. „Snažíme se sloužit demokracii tím, že dáváme prostor názorům všech lidí. Právě apel na demokracii spojuje mé povolání se skautingem,“ přibližuje Citron.
Začněme úplně od začátku. Jak ses vůbec dostal k sociologii?
Celé gymnázium jsem předpokládal, že půjdu na informatiku, protože mě bavila matematika a statistika. Ve třeťáku, čtvrťáku mě hrozně začala zajímat filozofie a přemýšlení o společnosti, lákalo mě to víc než informatika. Hledal jsem způsob, jak propojit přemýšlení o světě s technickým pohledem a vyšla mi z toho sociologie. Vypadá to, že jsem si vybral dobře. Celé studium sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mě bavilo a mám to tak i teď.
Kde pracuješ a čemu se ve své práci věnuješ?
Pracuji v Centru pro výzkum veřejného mínění (CVVM, pozn. red.) na Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Máme za úkol především vydávat vědecké články a sledovat aktuální i dlouhodobé trendy ve společnosti. Díky tomu můžeme srovnávat postoje Čechů třeba v 90. letech a dnes. Mým hlavním posláním je publikovat vědecké články, věnuji se ale také přípravě dotazníkových šetření a tomu, jak správně pokládat otázky. Nejvíc se pak specializuji na předvolební průzkumy.
Jak probíhá jejich příprava?
Důležité je zvolit správnou metodu sběru dat – v podstatě jsou tři možnosti: dotazování osobní, telefonické nebo přes internet. Následuje sestavení otázek. Ty základní jsou, jestli člověk půjde k volbám a koho bude volit. Potom je potřeba data zkontrolovat, statisticky zpracovat a vyhodnotit. Zpravidla se dotazuje jen malá část populace, u volebních průzkumů to je typicky tisíc lidí. Kvůli tomu nezískáme úplně přesný výsledek a musíme počítat s takzvanou výběrovou chybou. Další nepřesnosti může způsobit to, že některý typ lidí nemusíte vůbec zastihnout. Takže je třeba mít na paměti, že výsledky nejsou nikdy úplně přesné.
Jak by měl tedy čtenář nebo divák k takovým průzkumům přistupovat?
Pro dobrou práci s průzkumy je potřeba sledovat několik věcí. První z nich je, kdo průzkum zpracoval. Na českém trhu jsou zavedené agentury, které jsou součástí sdružení pro výzkum trhu SIMAR. Těmto společnostem můžeme věřit, že šetření dělají metodologicky poctivě. U jiných agentur si tak jistí být nemůžeme. Důležité je se podívat také na datum sběru dat a to, jestli je průzkum aktuální. Třetí věc, kterou bych rád zdůraznil, je, že jde jen o měření aktuálního stavu. Není to tedy předpověď, jak dopadnou volby. Užitečné jsou také agregátory předvolebních průzkumů, které dávají dohromady výstupy více agentur. Doporučil bych třeba mandaty.cz.
Jak ovlivnila vaši práci pandemie?
V CVVM za normálních okolností děláme osobní dotazování. Po celé republice máme spolupracovníky, kteří oslovují lidi a pokládají jim otázky z dotazníků. V tomhle ohledu nás epidemie omezila naprosto zásadně, protože tento typ práce nemůžeme dělat, čímž jsme přišli o hlavní zdroj informací. Museli jsme se přeorientovat na získávání dat telefonicky nebo přes internet, což pro organizaci našeho typu není za pár měsíců možné. Proto si platíme jinou agenturu, která nám tento výzkum zajišťuje.
Mimo jiné zpracováváte výzkumy týkající se epidemie koronaviru. Co zásadního jste zatím zjistili?
Je toho hodně. Zabývali jsme se například ekonomickou situací obyvatelstva. Ta se překvapivě v průběhu posledního roku u většiny dotazovaných zásadně nezhoršila. Je tu deset až dvacet procent lidí, kteří vychází špatně se svými financemi. To je samozřejmě špatná zpráva, na druhou stranu je dobře, že jich nepřibývá. Naopak obrovské změny jsou ve vnímání práce vlády. Loni na jaře měla poměrně velkou podporu, teď je její hodnocení velmi špatné. Důvěra v jiné instituce, jako jsou média, vědci nebo policie, ale neklesá.
Ještě něco se pandemií změnilo?
Proměnil se význam jednotlivých orgánů. Před krizí měla největší vliv důvěra v nepolitické instituce jako soudy nebo úřady. V posledním roce je klíčová důvěra ve složky, které se podílí na řešení pandemie, například zdravotníky nebo policii. Najednou se dostáváme do jiné situace, ve které se naše důvěra v celý systém odvíjí od aktuálního pocitu bezpečí.
Dá se snížení důvěry ve vládu vztáhnout i na další politické instituce?
Nejvýraznější je propad důvěry u vlády, a to o desítky procent. Souvisí to zřejmě s tím, že právě kabinet zavádí nejvíc opatření a jeho členové jsou také mediálně nejvíc vidět. Určitý pokles je i u prezidenta, ale ne tak výrazný. U krajských nebo obecních zastupitelstev se tento trend neobjevil vůbec.
Jak si stojí opoziční strany, které jsou součástí parlamentu, ale na vládě se nepodílí?
Důvěru každé straně zvlášť nezkoumáme. Víme ale, jak si stojí jednotlivé strany ve volebních preferencích, což s důvěrou souvisí. Rozložení hlasů vypadalo velmi stabilně, od voleb v roce 2017 se téměř neměnilo. Rozhýbalo se až v posledních měsících, kdy začaly nabírat podporu jak obě opoziční koalice, tak SPD.
Dají se v míře důvěry najít nějaké rozdíly mezi lidmi různého věku nebo společenského postavení?
Úspěšní lidé mají větší důvěru ve společnost. Pokud máš lepší ekonomické zajištění nebo vzdělání, máš větší tendenci důvěřovat společenským institucím. U vlády má ale na důvěru největší vliv to, jestli je člověk spokojený s jejím programem nebo zdali v ní zasedne jeho oblíbená strana. Co se týče pandemie, s příchodem jakékoli krize se obvykle podpora kabinetu výrazně zvýší. Vládě začnou důvěřovat i lidé, kteří s její politikou nesouhlasí. Tento stav se ale dá udržet jen několik měsíců, což jsme mohli pozorovat na jaře minulého roku.
Na podzim nás po čtyřech letech čekají sněmovní volby. Liší se ze sociologického pohledu od jiných druhů voleb?
Volby můžeme dělit do prvního a druhého řádu. Do toho prvního patří spolu se sněmovními volbami i volby prezidentské, které česká společnost vnímá jako nejdůležitější. Poslanecká sněmovna a z ní vzešlá vláda má na naše životy obrovský vliv, což můžeme vidět i během pandemie. U prezidenta jde spíše o symbolickou funkci. Obě tyto volby mají daleko větší zájem veřejnosti a médií, mnohem víc lidí ví, co dané instituce dělají a hodnotí jejich činnost průběžně. Přibližně 70 procent lidí uvádí, že sledují politické klání a mají o volby zájem.
Z toho vyplývá, že zhruba 30 procent lidí se o politiku nezajímá. Dá se tato skupina nějak popsat?
Řekl bych, že dvacet až třicet procent občanů se politice úplně vyhýbá. Velmi často to jsou lidé s velkými ekonomickými problémy, kteří řeší, jak přežít příští měsíc, a na sledování politiky nemají kapacitu. Také sem patří skupina, která si připadá systémem úplně opomenuta. Její zástupci tak nevidí důvod, proč by s ním měli jakkoli spolupracovat. Dalších deset až dvacet procent voličů k volbám občas přijde, občas ne. I když je tedy účast u sněmovních voleb stabilně okolo 60 procent, vždy se nějaká část voličů obmění.
Jaká témata budou mít v letošní kampani největší prostor?
Těžko v tuto chvíli předvídat, situace je strašně dynamická – co se týče pandemie i zahraničních otázek. Velmi pravděpodobně to bude hodnocení epidemie a toho, jestli byla zvládnutá, nebo nezvládnutá. Uvidíme, jestli k tomu budou nějaká další témata. Může převládnout buďto hodnocení uplynulých čtyřech let, nebo plány na další volební období. Opozice se pravděpodobně bude snažit kritizovat vládu, zatímco ta se bude pokoušet nabídnout výhledy do budoucna a zlepšení po pandemii.
Řada čtenářů Roverského kmene bude mít vůbec poprvé možnost hlasovat ve sněmovních volbách. Pozorujete u prvovoličů a obecně u mladých lidí nějaké specifické chování?
Věk je dnes nejzásadnějším volebním kritériem. Kdyby volili jen lidé do 29 let, s přehledem vyhraje koalice pirátů a starostů. Kdyby naopak volili jen lidé nad 60 let, nejvíce hlasů by s náskokem získalo ANO. Je vidět, že přichází nové generace s úplně jinými postoji, životními zkušenostmi i volebním chováním. Dalším specifikem příslušníků mladé generace je, že k volbám chodí méně. Mladí lidé z dobrých společenských podmínek se po vzoru svých rodičů voleb účastní, problém je u jejich vrstevníků z horších ekonomických poměrů, kteří se tohoto zvyku často nedrží.
Podle čeho se formují názory mladých voličů?
Velkou roli hraje okolí. U prvovoličů to je často primární rodina, vliv mají také kamarádi a sociální sítě. Dále bych řekl, že u volebních preferencí nejmladších voličů probíhají módní vlny. Tímto nechci říkat, že by mladší voliči byli nějak více ovlivnitelní, spíš ještě neměli čas si vytvořit pevnější vztah s nějakou stranou. Starší lidé jsou zvyklí hlasovat stejně i několikrát za sebou, je pro ně těžší podlehnout módním vlnám. To ale neznamená, že by byli více racionální, jen častěji volí na základě zvyku.
Řada mladých lidí se o politiku nezajímá. Při volbách pak raději zůstanou doma, protože neví, koho podpořit. Čím to je?
Je to pochopitelné, člověk se teprve rozhlíží v životě, řeší spoustu dalších věcí. Postupně s věkem přichází řada situací, ve kterých ho politika začne ovlivňovat – placení daní, chození na úřady, stavba domu… Najednou zjistí, že všechny tyhle věci souvisí s politikou. Je tedy jasné, že nejmladší ročníky s volebním právem se v těchto věcech tolik neorientují. Postupně se zájem objeví touhle přirozenou cestou i u nich. Na druhou stranu je zřejmé, že mladí lidé mají svou unikátní životní zkušenost a jejich hlas by měl v politice také zaznívat. V demokracii je důležité, aby všechny zájmové skupiny měly v parlamentu své zástupce. Pokud si některá část společnosti připadá nezastoupená, propadá frustraci, odcizuje se od politického systému a začne pro prosazení svých cílů hledat cesty neslučitelné s demokracií.
Jaká témata by mohla aktivizovat mladé voliče, aby přišli k volbám?
To je těžká otázka, protože mladé voliče je obecně velmi těžké mobilizovat. Mladí lidé jako celek nemají žádné téma, které by je zajímalo víc než ty starší. Jsou témata, která je trápí srovnatelně. Například situace ve školství, kultuře nebo vědě a výzkumu. Snadné je naopak říct, která témata mladé lidi moc netrápí. Jsou to například zdravotnictví, hospodářská kriminalita či výroba energie. S těmi u mladých lidí příliš neuspějete.
Může dobrý marketing sám o sobě vyhrát volby?
Dobrý marketing může pomoci, ale rozhodně není všemocný. Vždycky je důležitý nějaký ideový základ. U nových hnutí, jako bylo svého času ANO, hraje marketing obrovskou roli, protože budujete novou image. U zaběhlých aktérů už ale nemá takový vliv, protože si na ně většina voličů už vytvořila názor. V jejich případě hýbe marketing preferencemi spíš v řádu procent než desítek procent. Pokud je souboj velmi těsný, předvolební kampaň může být pomyslným kamínkem na vahách, který převáží výsledek. To byl příklad brexitu nebo voleb v USA v roce 2016.
/infobox/ Matouš Pilnáček – Citron
Pochází z Liberce, kde žije s manželkou a synem. Dříve vedl 26. oddíl střediska Mustang, podílel se na vedení rádcovského setkání Žirafa Střed a projektu Hledání prvního principu. Vystudoval sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracuje jako datový analytik v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.
