Zážitků mám spoustu, jela jsem v kufru s francouzskými a belgickými skauty, říká servisačka Intercampu Adéla Hellerová

Poslední Intercamp se konal v německém národním parku Eiffel. A na tento ročník se jako IST (International Service Team – Mezinárodní servis tým) vydala Adéla Hellerová. Během svého prvního skautského pobytu v zahraničí si vyzkoušela a zažila věci, které s námi sdílela.

Spontánnost přináší ovoce 

Jak ses na Intercamp jako servisák dostala?

Úplnou náhodou. Scrollovala jsem na SkautFóru a jedna holka, která nemohla jet, nabízela svoje místo, a tak jsem se s ní domluvila a jela jsem místo ní. Abych nejela sama, obepsala jsem všechny svoje kamarádky. Nakonec jsme jely s mojí kamarádkou Emou z oddílu ve dvou. Do Německa jsem odjížděla bezprostředně po maturitě. Odmaturovala jsem a druhý den jsem jela na Intercamp. 

Co tě zaujalo, že jsi hned napsala a jela?

Německo. Moje oblíbená země a jazyk. Chtěla jsem jet na jamboree do Jižní Koreje, ale to mi přišlo jako moc velká a hodně drahá akce. Tak jsem si řekla, že Intercamp je dobrá alternativa.

Byla to tvá první mezinárodní akce, plánuješ jet na nějakou další?

Bohužel náš oddíl zrovna nepodporuje mezinárodní a ani české akce. Takže jsem se tam vydala sama za sebe z vlastní iniciativy, byla to tedy moje první zkušenost a bylo to super. Chtěla bych jet příští rok na Intercamp do Polska. Prolíná se to se zkouškovým, ale doufám, že to vyjde.

Být servisák není vůbec špatné

Jaká byla náplň dělání IST na takové akci?

Na starosti jsem měla program. Celou sobotu a neděli jsem asistovala u stmelovacích her, jako je počet rukou a nohou na zemi a podobně. Bylo to svým způsobem hloupé, ale zároveň pěkné, jelikož skupiny dětí byly namíchané z různých zemí. My jsme jim radili nebo jsme s nimi hráli. Než přijeli účastnící, pomáhali jsme s přípravami areálu. Stavěli jsme různé stany na takovém náměstíčku, kde si potom děti mohly něco vyrobit, koupit nebo si dát čaj. A když přijeli účastníci, tak jsme pomáhali s organizací příjezdu a jejich umístěním.

Mohli jste se do plánování zapojit před samotnou akcí?

Já osobně jsem se zapojila až po tom, co jsem přijela. Abych se přiznala, tak jsem většinu informací neměla ani před odjezdem. Nevím, zda je to standardní, možná je to tím, že jsem se přihlásila na poslední chvíli. Ale předtím jsem absolvovala jedno školení Safe from Harm a to bylo veškeré mé působení předem. Při tomto on-line školení si nás pojistili, mezi náplň tohoto školení patřilo například to, že znásilnění a jiné věci na Intercamp prostě nepatří. Český organizační tým po nás servisácích nic dalšího nevyžadoval.

Měla jsi na akci nějaký volný čas a jak jsi ho využívala?

Volného času jsme měli hodně, až nás to někdy šokovalo. Před snídaní a kolem oběda a vždy večer jsme měli volno, což bylo skvělé, protože jsme mohli objevovat krásy okolí. Intercamp se konal na vojenské základně v národním parku. Takže jsme si v klidu mohli projít vojenské muzeum, areál akce nebo samotný park. Pro servisáky tam žádný program připravený nebyl, ale měli jsme dost času na to si ho vymyslet. Takové množství volného času jsme měli nejspíše proto, že jsme byli na programu. Věřím tomu, že lidé, co dělali například Security, volného času měli méně.

Adéla Hellerová 

Chodí do pražského oddílu na Bílé Hoře na Praze 6. Podílela se na tvorbě programu, organizaci táborů, ale poslední rok si dává trochu pauzu, jelikož započala studium na VŠE oboru ekonomika a podnikání. Její hobby je její prací – organizuje dětské akce a pracuje v hotelu.

Jak vypadal tvůj typický den servisáka?

Ráno většinou probíhala menší porada českého servis týmu. Na poradě nám bylo řečeno, co se ten den bude dít, a my jsme si vybrali, co budeme dělat. Já jsem si zvolila, že půjdu na program. Mohli jsme si i přímo vybrat, jaké aktivity na stanovištích budeme dělat. Dopoledne jsme byli na programu, během oběda byl klid a s programem se potom pokračovalo až do večera. Každý večer probíhaly společné aktivity účastníků. Mezi nimi byla třeba Potluck dinner, při které si každý stát připravil svoje typické jídlo a navzájem ho sdíleli, nebo zpívání u ohně. To bylo také zajímavé, jelikož v parku se nemohl rozdělávat oheň, takže se udělal do obří mísy a všichni si kolem ní sedli a zpívali. A u toho jsme mohli být.

Zmínila jsi rady. Takže jste nemuseli dělat to, co vám bylo nařízeno, ale mohli jste si sami vybrat?

Ano, bylo to úplně na nás. Na poradě se nás vždycky zeptali a mohli jsme si vybrat. Velmi se mi líbilo, že jsme měli relativně volnou ruku. Ale myslím, že když se člověk přihlašuje, tak už vyplňuje, co by chtěl přibližně dělat. Jelikož jsem to převzala od nějaké slečny, tak jsem měla být subcamp šéf, což jsem vůbec nevěděla, co je, takže mě naštěstí přehodili k týmu Programu.

Akce plná zážitků

Máš nějakou zábavnou zkušenost se zahraničními skauty?

Paradoxně na to, že to bylo v Německu na hranici s Belgií, tak tam bylo nejvíce Poláků a Čechů, ale také mimo jinými Francouzi, Belgičané i skauti z USA. Všichni byli velice milí a překvapil mě věk IST některých kontingentů, jelikož to byli spíše starší lidé. Naštěstí žádnou špatnou zkušenost nemám.

Z akce máš určitě spoustu zážitků, chtěla bys nějaký sdílet?

Zážitků mám vážně spoustu. Jeden z nich je spojen s koupelnou, ve které se dalo normálně osprchovat. Ale jelikož jsme byli v národním parku, tak byla vážně daleko, přibližně dva tři kilometry ze strmého kopce dolů. Když se člověk umyl, musel to všechno vyšlápnout nahoru. To za to úplně nestálo. Ale jednou jsem se na tuto výpravu vydala a dole jsem potkala nějaké starší skauty z Belgie a Francie. A ti mi nabídli, že mě odvezou nahoru. Auto už měli plné, takže jsem jela v kufru. Je zajímavé, jak moc věříme skautům. 

Akce se konala v národním parku. Byl areál v něčem speciální? A jak celkově vypadal?

Byl to německý národní park s bývalou vojenskou pevností uprostřed. Jako IST jsme spali ve vojenské budově na zemi. Všude byly mříže, nebyla tam elektřina a celkově to působilo trochu strašidelně. Účastníci měli své stany v subcampech (menší rozdělení velkého tábořiště, pozn. red.).

Je o co stát

Jak vypadal den účastníka?

Každý účastník byl ve skupince, která měla někoho staršího, kdo je vedl. Ve skupinkách hráli různé hry, které jsme připravovali my, nebo měli výpravu po areálu, popřípadě parku. Nonstop byla dostupná Platza (náměstíčko uprostřed areálu, pozn. red.), kde byly různé stánky, a večer byl také nějaký program. Hry se hrály o víkendu a potom byly již zmíněné výpravy.

Heslo Intercampu bylo „Peace, just a few steps away“. Promítlo se to nějak do programu?

Tím, že tam nebyli úplně staří účastníci, tak se to promítlo do výpravy a některých her, kde bylo slovo mír zmíněno. Pěkná chvíle byla na konci, kdy se všichni na tom velkém náměstí, doslova apelplatzu, sešli. Jeden zástupce z každé země řekl heslo ve svém jazyce a co pro něj mír znamená. Bylo poznat, že tam byl podkontext ohledně Ruska a Ukrajiny a také to místo bylo vyloženě vybrané schválně.

Intercamp je jedna z levnějších mezinárodních skautských akcí. Kolik tě to vše stálo?

Vstupní poplatek jako IST nás stál 25 euro a museli jsme si zařídit cestu tam i zpátky. S Emou jsme se přidaly ke skautům, kteří měli dvě volná místa v autě, takže jsme jim akorát přispěly na benzín, přesnou částku si už ale nepamatuji. 

Nestrádali jste?

Rozhodně ne. Například k jídlu, tak v areálu byl Happy tent, kam si člověk mohl dojít pro něco sladkého. Dokonce jsem si říkala, že jet tam jako IST je mnohem lepší než jako účastník. My jsme například měli přístup do sprch, což účastníci neměli. A také jsme všichni dostali takový hezký šátek a nášivku. 

Co bys někomu, kdo jede na takovou akci poprvé, doporučila?

Je velice důležité vymyslet způsob, jak se na takovou akci dostanete. A také, na akci byly mobilní WC, ve kterých nebyl toaletní papír, takže jsem se potom proklínala, že jsem si ho s sebou nevzala. Určitě ale stojí za to takovou akci alespoň jednou navštívit. Je jedno zda v zahraničí nebo tuzemsku, ale jako skauti máme spoustu možností jet na větší akci, takže by byla škoda toho nevyužít.