Kvůli požárům amazonských pralesů přicházíme o plíce planety. Ledovce v Arktidě nepřestávají tát a každý rok na seznam přibývají další živočišné druhy, které vymřely. Prostě slušná depka. Člověka z toho všeho snadno přepadne environmentální žal. Co si s tím vším počít? Můžeme přírodu chránit efektivně tady a teď?
Autorka: Zuzka Orlová
Ledy se hýbají. A to doslova i přeneseně. Diskuze o klimatické změně a globálním oteplování se po letech přesouvá z roviny “možná je to celé vymyšlené” do roviny “opravdu se to děje, ale co s tím?”. Nelze říct, jestli je to díky mediální publicitě způsobené mladou Gretou ze Švédska, nebo proto, že důsledky změn klimatu, které vědci předpovídají už pár desítek let, dál není možné popírat.
Životní prostředí je komplexní soubor mnoha různých oborů, přičemž o každém z nich bychom mohli vydávat samostatný magazín. Mluvíme tu například o zadržování vody, suchu, kvalitě ovzduší, odpadech, biodiverzitě nebo třeba krajině.
Je toho hodně a z toho plyne nepřeberné množství informací a zpráv, které jsou někdy protichůdné a nejasné. Je lepší igelitka z materiálu, který se nerozloží dalších sto let, nebo papírová taška, jejíž váha znamená velké množství emisí kvůli náročnému dovozu? Bohužel neexistuje jeden zdroj, který by shromažďoval a třídil fakta. Jako u ostatních témat nezbývá než číst, hledat a kriticky posuzovat.
Bod zlomu
V médiích se často objevují různé termíny a časové předpoklady. Mluví se o takzvaném zlomovém bodě. V zásadě lze říci, že jde o okamžik, kdy se k našim emisím přidají ještě takzvané pozitivní zpětné vazby. Jednoduše řečeno, planeta se začne ohřívat sama a vývoj klimatických změn pak bude nepředvídatelný. Způsobí to například metan, který se uvolní z roztátých lánů na Sibiři. Ledovce na skalách zmizí a černé skály pod nimi budou zase zadržovat sluneční teplo. Bod zlomu nastane ve chvíli, kdy dosáhneme oteplení globální průměrné teploty o 1,5 °C od předindustriální doby. Tento limit vychází z takzvané Zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Ta navazuje na zásadní Pařížskou dohodu o ochraně klimatu z roku 2015, která státy zavazuje držet nárůst globální teploty právě pod 1,5 °C. Od té doby se ale teplota zvedla už o jeden stupeň, “zbývá” nám tedy půl procenta. Podle Zvláštní zprávy s vysokou pravděpodobností překročíme limit do roku 2040, pokud emise porostou stávajícím tempem. Zatím ovšem nelze s jistotou říct, kdy zlomový bod nastane. Umíme spočítat, jaké množství skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry to způsobí. Na nás teď je, zda se to stane za deset let, dvacet let nebo nikdy. Podle vědců je následujících deset let zásadních: během nich se ukáže, zda jsme schopni dopady změny klimatu omezit. Příští rok vyjde k Pařížské dohodě další zpráva, která zhodnotí situaci.
Právní ochrana přírody
Záměrem ochrany životního prostředí je tedy najít cestu, kdy se společnost bude dále rozvíjet, ale ne s fatálními důsledky pro budoucí generace. Jejím cílem je trvale udržitelný rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojit jejich základní životní potřeby, ale zároveň se nesnižuje rozmanitost přírody a chrání se přirozené funkce ekosystémů. Existuje mnoho různých prostředků ochrany přírody – ekonomické nástroje, politické, výchovné i právní. Právní ochrana životního prostředí je komplexní soubor různých metod. Jedná se například o vymezení chráněných území, mezinárodní dohody o emisních limitech, seznamy ohrožených druhů rostlin a živočichů nebo třeba trestněprávní odpovědnost. Máme regionální i mezinárodní dohody. Mezinárodní úmluvy ale většinou nebývají závazné. To znamená, že se sice společenství států dohodlo na jejich obsahu, neexistuje ale žádný systém, jak (ne)dodržování hlídat a sankcionovat. Právní ochrana přírody je na mezinárodní úrovní sice zásadní, ale také velmi složitá. Příkladem může být Kjótský protokol z roku 1997. V něm se státy zavázaly snížit emise skleníkových plynů. Celospolečenskou snahu nepodpořily USA, které nikdy neměly v úmyslu tuto smlouvu ratifikovat, tedy podepsat a dodržovat ji. U několika zemí západní Evropy navíc byly ale limity nastaveny tak měkce, že v době ratifikace už limit splňovaly. V těchto případech tak byl popřen základní úmysl celé dohody: žádné emise nebylo třeba snižovat. Samotný protokol pak dával možnost s emisemi obchodovat. Pokud jedna země emituje méně emisí, než jí Protokol ukládá, může tento rozdíl prodat jiné zemi. Takzvané obchodovatelné emisní povolenky jsou typickým ekonomických nástrojem v celém odvětví právní ochrany životního prostředí.
V České republice jsou všechny právní normy o ochraně životního prostředí porevoluční. Do roku 1989 žádný průřezový zákon neexistoval, jen dílčí oborové, jako je lesní zákon nebo zákon o myslivosti. Základní zákon o životním prostředí z roku 1992 je v tuto chvíli využíván jen pro interpretaci pojmů, pro usměrňování tvorby jiných zákonů mu chybí síla ústavního zákona. V tuto chvíli dobíhá strategie Ministerstva životního prostředí, která je nazývána Nová Státní politika životního prostředí ČR. Ta definuje krátkodobé i dlouhodobé cíle pro celou státní politiku k dosažení udržitelného rozvoje. Na začátku letošního roku probíhalo veřejné připomínkování k aktualizaci tohoto programu. Podle současného hodnocení se České republice daří snižovat emise skleníkových plynů i ostatních znečišťujících látek do ovzduší, přesto se však kvalita ovzduší zásadně nezlepšuje. Pomalu se zlepšuje stav povrchových a podzemních vod, půda je dále ohrožena erozí. Podle studií Ministerstva představuje trvalý problém pro přírodu a krajinu doprava, zemědělství a energetika.
Ochrana životního prostředí je tématem nejen pro Ministerstvo životního prostředí. Například národní klimaticko-energetický plán Ministerstva průmyslu a obchodu se zabývá zvýšením podílu energie z obnovitelných zdrojů. Zásadní je práce Ministerstva zemědělství, roli hraje i územní rozvoj a stavebnictví (spadá pod agendu Ministerstva pro místní rozvoj) a tak dále.
Roveři v akci
Těžko představitelné změny v globálním měřítku už dnes mají konkrétní dopady v naší krajině. Se změnou krajiny je nerozlučně spjatá i proměna samotného skautingu. Sucho a zvýšená pravděpodobnost požárů, které ovlivnilo skautské tábory minulé léto, jsou v jiných částech Evropy každodenní realitou. Například ve Španělsku platí plošný celoroční zákaz rozdělávání ohňů. „Je to kvůli riziku rozsáhlých požárů, které mohou v naší suché krajině snadno nastat. Táborák si můžeme rozdělat jenom v zimě, když prší nebo sněží,” vysvětluje skautský vedoucí Rudy ze Španělska. Vzhledem k extrémnímu suchu, které panuje již druhým rokem i v Česku, je ale možné, že i čeští skauti a skautky budou mít s tradičním posezením u ohně čím dál větší potíž.
Sucho a vyšší teploty ve spojení s monokulturním porostem českých lesů způsobují často skloňované kůrovcové kalamity. Smrky jsou stromy zvyklé na nižší teploty, kvůli zvyšování teploty v krajině přestávají být smrky odolné a usychají. Tak se stanou snadnou potravou pro škůdce, kteří se v těchto podmínkách přemnoží a napadají i zdravé stromy. Hledání vhodného tábořiště se tak může proměnit v pořádnou výzvu. Podle skautů z Brna kůrovcová kalamita zasáhla až třetinu jejich tábořišť na Vysočině. Například skauti z 91. oddílu, kteří zde tábořili, museli na svém tábořišti vysadit nové listnáče, aby se sem v budoucnu mohli vrátit.
Kůrovcovou kalamitu rozjelo zejména extrémně suché období mezi roky 2014 a 2018, které je projevem toho, jak se globální změna klimatu projevuje ve střední Evropě – rozkolísání teplot a srážek. S tím začaly i druhotně související změny krajiny, neboť místní porost je zvyklý na určitou teplotu. V současné době je kůrovcovou kalamitou zasažena až třetina smrkových lesů, což odpovídá pěti procentům plochy České republiky. Jedním z faktorů, který pomohl rozmnožení kůrovce, jsou i dlouhodobé nedostatečné pracovní kapacity v lesním hospodářství. A tak vznikla jednorázová akce SOS pro Krkonoše. Jejím jádrem byli roveři, kteří během prázdnin vyrazili na rychlou pomoc do Krkonošského národního parku. Akce se zúčastnilo patnáct roverských skupin a celkem 79 roverů společně oloupalo 204 kubíků stromů. Někdy se ale pomocníci dostali i k úplně jiné práci. Alžběta Glancová – Běta vyrazila do Krkonoš s partou bývalých vedoucích z dívčího oddílu Šipka Praha. Lesníci z parku je sice nejdříve odrazovali s tím, že škrábání kůry je těžká fyzická práce. Nevzdaly to a do lesa vyrazily. Nakonec se za celý víkend s kůrovcem a loupáním kůry nepotkaly. Za úkol dostaly pomoc lesu vyléčit se z nedávné těžby: „Pracovaly jsme na velké vytěžené ploše uprostřed lesa. V půdě tam zbyly velké díry po lanovce, kterou sváželi vytěžené dřevo. Ty jsme musely zasypat kamením, aby nedocházelo k erozi půdy. Kromě toho jsme také čistily malé smrčky od starých větví, aby mohly dále růst.” Práce by na tomto kousku půdy bylo ještě dost, podle lesníka si s tím les ale už musí poradit sám.
Do ochrany krajiny se ale roverské kmeny mohou zapojit i během roku. Zrovna teď startuje projekt Skautského institutu Oddíly (v) přírodě. Skautský institut ve svém projektu propojuje skupiny dobrovolníků (především tedy skautské oddíly), odborníky na ochranu přírody a městskou samosprávu. Společně s obcí se vytipují potřebné lokality, odborník poradí, jak o ně pečovat, a skautské oddíly nebo roverské kmeny si je adoptují jako kousek krajiny, za který přebírají odpovědnost. Díky tomu se oddíl nebo kmen může naučit, jak jednoduché je starat se o tůňku za obcí, a zároveň jak velký to může mít pozitivní dopad na místní mikro ekosystém.
I maličkost se počítá
Na začátku září probíhala celosvětová happeningová akce Týden bez odpadu. Programy na různých místech republiky předávaly osvětu o zero waste přístupu. Jenže pak člověk slyší, že jedna nákladní loď převážející zboží z Číny do Evropy vydá emise jako všechna auta na světě za jeden rok. Jaký má v tomhle porovnání význam jeden zachráněný igelitový pytlík? Ale právě malými krůčky můžeme životnímu prostředí pomáhat, sami a hned bez čekání na spásnou strategii mezinárodního společenství.
Na Světovém jamboree v USA si návštěvníci stanu Better World mohli vyplnit krátký test své osobní ekologické stopy. „Lepší skóre měli lidé z Afriky nebo Asie, často totiž nevlastní auto nebo nemají takové civilizační výdobytky, které nám ekologickou stopu zvyšují,” hodnotí Kateřina Karlíková – Borůvka, která ve stanu Better World pracovala jako členka mezinárodního servis týmu. Pakliže jsou země třetího světa osočovány ze zatěžování klimatu kvůli neekologickému využívání přírodních zdrojů v průmyslu, obyvatelé západního světa naproti tomu mají prostor pro zlepšování svých osobních návyků. Může se jednat třeba o nadměrné využívání motorové dopravy nebo plýtvání pitnou vodou. Každý z nás se může snažit najít mezery ve svém vlastním ekologickém chování. A hledat způsoby, jak ovlivnit své okolí.
Tipy
Udržitelná klubovna
Jak funguje vaše skautská klubovna? Sejděte se se střediskovou radou a hledejte řešení, jak klubovnu změnit na udržitelnou budovu. Bylo by možné přidat solární panel na ohřívání vody? Nechybí vám zadržovací kontejner na dešťovou vodu, kterou byste zalévali zahradu?
Větší projekt je zařídit si vlastní čističku odpadních vod. Tak to například udělali obyvatelé v panelovém domě v Jiříkově, kde vodu z vany nebo pračky pročistí speciální čistička a poté je znovu použita na splachování záchodů.
Podpoř organizace
Vyjednávat s velkými firmami nebo s vládou a parlamentem je pro jednotlivce téměř nereálné. Je ale možné finančně podpořit neziskové organizace, které se těmito tématy zabývají.
Buď zero-waste
Omez produkci svého odpadu. Nepoužívej jednorázové nádobí, tašky a pytlíky, ať už jsou plastové, nebo papírové. Buď minimalista, nekupuj si věci, které nepotřebuješ. Nakupuj lokálně. Pomocníky na cestě k zerowaste životu může být třeba nová knížka Život skoro bez odpadu z dílny blogerek blogu Czech Zero Waste nebo články z minulého ročníku Roverského kmene (č. 106 říjen 2018, č. 107 prosinec 2018) o minimalismu a tipech k bezodpadovému životu.
Enviromentální žal
Environmentální žal je existující psychologický termín. Vlastně je to psychiatrická diagnóza. Pro ty, kteří se ochranou životního prostředí zabývají a kvůli intenzivnímu vztahu k přírodě často bezvýsledné snahy jednotlivce pociťují jako osobní žal.
Fakta o klimatu
web: faktaoklimatu.cz
Projekt Fakta o klimatu pomáhá zorientovat se ve velkém množství informací a dat souvisejících se změnou klimatu. Na webu najdete fakta o změnách klimatu přehledně uspořádaná do grafů. Cílem projektu je sice připravit podklady pro novináře, užitečné jsou ale i pro všechny ostatní.
