Studená voda se stala populární výzvou, terapií i koníčkem. Co lidskému tělu přinášejí teploty za hranicemi komfortu a na co je dobré být při otužování opatrný?
/text/S otužilci jako by se roztrhl pytel. Přestože jsou zimní měsíce a teploty se blíží nule, je naprosto běžné potkat na březích rybníků a řek nadšence v plavkách, zpravidla v kulichu a s úsměvem na rtech. Otužilecký úsměv není nic náhodného. Přestože ponor do studené vody může bolet, odbourává stres, zlepšuje náladu a přispívá k emoční rovnováze. Pozitivních účinků otužování je podle zdravotníků celá řada. Pravidelné otužování vodou nebo studeným vzduchem zajišťuje lepší funkci kardiovaskulárního systému, zvýšení hladiny testosteronu u mužů, vyplavování adrenalinu, silnější imunitu a zlepšení funkce termoregulačního centra.
Současná náročná situace v souvislosti s koronavirovou pandemií jdou trendu doslova naproti. Spousta lidí využívá k otužování pauzy v distanční výuce, nebo tráví více času v přírodě, kde jsou k otužování vhodné podmínky. Doba je velmi náročná na psychiku a studená voda může být dobrým prostředkem k ventilaci toxických emocí a negativních myšlenek. A jako bonus přináší silnou imunitu, za kterou bude v době pandemie každý vděčný.
Dýchej, parchante!
Ramenatý muž s plnovousem, delšími vlasy a vzezřením horala, jen v trenýrkách sedící v tureckém sedu na sněhové pokrývce, za jehož zády se tyčí alpské vrcholky. I tak by se dal popsat Holanďan Wim Hof při svých otužileckých aktivitách. Hof začal před lety zkoumat limity lidského těla a pozorovat, jak si jeho tělo dokáže s chladem poradit. Je držitelem řady rekordů, například v maratonu za polárním kruhem, který uběhl jen v trenkách a bosý. Zároveň je autorem metody, která pomáhá zvyšovat odolnost a posouvat fyzickou výkonnost. Počátkem jeho překonávání vlastních limitů byla sebevražda Hofovy manželky, matky čtyř dětí.
Wim Hof o své metodě, jejímž základem je práce s dechem, vydal knížku a na svých stránkách nabízí možnosti, jak do tajemství jeho filozofie těla i mysli může zájemce proniknout za jeho pomoci. Nabízí celodenní přednášky, kvůli koronaviru přesunuté až na konec roku, které jsou zakončeny dobrovolnou ledovou koupelí. Pro odvážnější jsou v nabídce dokonce pětidenní expedice například v Pyrenejích. Na nich Wim Hof nebo jím školení instruktoři zájemce provádí dýchacími cvičeními v chladu, spojené s výlety do hor za koupáním nebo raftingem. Jeho mantra „Dýchej parchante!” určitě nebude chybět.
K Hofovi „do učení“ se před čtyřmi lety dostal i americký novinář Scott Carney. Jejich společná cesta dechovými cvičeními a ledovými koupelemi byla zakončena výstupem na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro. Výstup zvládli namísto obvyklých pěti dní za 28 hodin a do půl těla nazí. Svou zkušenost s překonáváním vlastních limitů shrnul Carney v knize Co tě nezabije, která se v roce 2018 stala globálním bestsellerem a inspirovala spoustu dalších ke zkoušení Hofových metod.
Klíčem je optimismus
Odborníci se shodují, že začátek růstu fyzické odolnosti je ukryt v mysli. Základem ponoru do studené vody je prý pozitivní mentální nastavení. Radí také přenést své myšlenky na něco jiného než na představu teploměru s nízkými hodnotami. Stres nebo nátlak mají na otužování nepříznivé účinky. Člověk pak ve vodě vydrží kratší dobu. „Klíčem k odolnosti je optimismus,“ říká psycholog Martin Seligman, který se věnuje těžkým životním situacím a lidské odolnosti, ve které školí i americké vojáky.
U odhodlání a správného mentálního nastavení otužovací rituál začíná i končí. Otužování je alespoň v začátcích šokovou situací, při které je normální cítit bolest, ale snad každý, kdo někdy podnikl ledovou sprchu nebo se koupal ve studeném rybníce, ví, že se po bolesti a odříkání dostavuje sladká euforie, pocit zadostiučinění a někdy i pocit splynutí s přírodou.
Psycholog Jan Kulhánek z centra Psychoterapie Anděl si sice nemyslí, že by otužování mohlo sloužit jako hlavní nástroj v psychoterapii a léčbě depresí, účinky otužování ale nijak neshazuje. Vyplavování adrenalinu, které při otužování v našem těle probíhá, je podle Kulhánka dobré samo o sobě. Otužilci o své zálibě mluví jako o dobré prevenci proti úzkostem.
Nejtěžší je obléknout si ponožky
S otužováním letos v létě začal i Filip Roučka z Plzně. Přemýšlel o tom již dlouho, ale impulzem mu byl až čekatelský kurz, kde si měl zvolit výzvu, kterou se bude snažit do závěrečného podzimního víkendu splnit. Filip si vybral otužování a začal hned na letním běhu.
„Chodil jsem každé ráno do potoka,“ popisuje Filip své začátky. Voda mu byla málo, a tak se rozhodl, že zkusí i otužování vzduchem. „Řekl jsem si, že budu chodit v kraťasech a triku, dokud to půjde a nebude mi zima, ale začal jsem si asi nějak zvykat. Nepříjemné mi to není a vyrážím v kraťasech a triku ven vždy,“ vypráví Filip. Nejhorší je prý první minuta pobytu venku. „Od srpna jsem na sobě neměl mikinu,“ dodává.
Filip se přes týden sprchuje studenou vodou a o víkendech vyráží jen v žabkách a triku do rybníka. „Žádné metody nepoužívám. Ve vodě jsem, dokud to vydržím, poté si napočítám a vylezu ven,“ objasňuje svou rutinu. Filip po plavání začal i cvičit. „Je to na zahřátí a je to příjemné. Často necítím prsty, když vylezu a nejtěžší je nasadit si ponožky,“ směje se. Říká, že příjemný pocit poté, co vyleze, se nedá popsat. „To si každý musí zkusit,“ popisuje nezaměnitelný zážitek. Základem je podle Filipa ponor neprodlužovat. „Nejhorší je jít do vody postupně,“ upozorňuje na častou chybu. Podle Filipa je sprcha dokonce větším oříškem než rybník. Na tekoucí vodu se člověk podle Filipa musí více překonat.
Protože Filip i v zimních měsících chodí oblečený jako na dovolené v rovníkových oblastech, je terčem nepochopení, ale i obdivu. „Někteří lidé říkají, že jsem blázen, jiní zase, že mě obdivují. Někteří si dokonce přijdou pro radu, jak s otužováním začít,“ popisuje Filip komentáře, se kterými se často setkává. „Říkám, že mohou začít jakkoli. Sprchou i chozením v lehčím oblečení.“
Postupnost, pravidelnost a dech
Jak říkal Filip, otužovat se člověk může začít jakkoli. Lékaři jsou přesvědčeni, že základním předpokladem je zdraví, například pro lidi s kardiovaskulárními problémy může být otužování nebezpečné. Ideální je začít sprchou. Lze otočit kohoutkem po klasické teplé sprše, nebo pustit studenou vodu hned na začátku sprchování. To je zpravidla šok, který ale nese své ovoce. Člověk si začne na studenou vodu zvykat a někteří se na ní stanou až závislí. Vlivem studené vody tělo zpravidla zrudne a je velmi důležité, aby se po sprše či ponoru v rybníku pořádně prohřálo a důkladně osušilo ručníkem. Pokud máme čas a chuť, můžeme proces otužování zakončit krátkým cvičením.
Doktor a předseda pražského otužileckého klubu Tomáš Prokop říká, že u otužování je důležitá postupnost a pravidelnost. Je potřeba poslouchat své tělo a ze začátku na sebe nebýt nijak přísný. Pobyt ve studené vodě bychom měli postupně pomalu prodlužovat. Další možností, jak začít s otužováním, je chytit sluneční paprsky babího léta, pravidelně chodit do rybníka a pokračovat i s klesajícími teplotami. Já jsem si dal na začátku října za úkol koupání na Štědrý den a cíle jsem dostál.
Před ponorem či sprchou je radno praktikovat také dechová cvičení. Ostatně to je i gró metody Wima Hofa: jedná se o třicet nádechů s lehkým výdechem, poté výdech a zadržení dechu na jehož konci je pomalý, plný nádech.
Doba, za kterou se dostaví pozitivní účinky otužování, je individuální záležitostí. U někoho to může být během dvou týdnů, někomu to může trvat dva měsíce. Je ale jasné, že lidské tělo si svou odolnost vůči studené vodě nedokáže dlouhodobě zapamatovat, takže i dvoutýdenní pauza může být znát. Proto je podle doktora Prokopa důležitá pravidelnost a pokud si dovolíme pauzu, je potřeba začít znovu po malých krůčcích.
