O magazínu Heroine.cz
Lifestylové časopisy bývají výkladní skříní mainstreamu a ideálu krásy. Nikoli však časopis Heroine, který před rokem rozvířil vody českého novinářského rybníčku a navázal na stejnojmenný web. S podtitulem „způsobuje nezávislost“ míří na bourání tabu a stereotypů. To se jí (redakce o časopisu často mluví v ženském rodě), mimo jiné i kontroverzním názvem, daří.
„Hrdinka“ se kloní k feministickým tématům, podobně, jako to dělá například Sylvie Lauder z redakce Respektu. Šéfredaktorka webu Anna Urbanová to v rozhovoru pro rádio Wave popsala takto: „Nad feminismem moc nepřemýšlíme, spíš ho žijeme.“
Bourání stereotypů se nekoná pouze v ženské oblasti, ostatně časopis necílí pouze na čtenářky, ale i na mužské čtenáře. O změnu pohledu na svět se prostřednictvím stránek Heroine snažil i záchranář Vít Samek, známý z videí na Mall.tv, se svým seriálem osvětových článků o preventivních prohlídkách a strachu z nich.
V poslední době Heroine zaujala spoluprací i s velkými jmény české feministické scény – píše pro ni Lucie Hrdá, advokátka specializující se na trestní a rodinné právo, domácí násilí a stalking. Letošní laureátka ceny Františky Plamínkové ve svých textech například ilustruje praxi českého soudnictví ve vztahu k obětem domácího a sexuálního násilí. Komentovala například nápadně nízké tresty pro obviněné z kauzy filmu V síti.
Další, kdo pro Heroine vytvořil celý seriál textů, je Kamil Fila. Jeho rozhodnutí stát se „Nemesis“ známého sexuologa Radima Uzla vyústilo v jakousi esej na pokračování, ve které se jej pokouší shodit z piedestalu renomovaného odborníka. Fakt, že se mu to daří, je patrný i podle reakce, kterou (v době vydání tohoto čísla RK již končící) série vyvolala (viz například rozhovor Radima Uzla na DVTV).
Grafická stránka projektu je spíše minimalistická, běžným lifestylovým časopisům na míle vzdálená. Černobílo-růžový layout je jednoduchý a čtenáře moc neruší, na rozdíl od reklamy, která je ale cenou za to, že web neschovává články do placené sekce. Za zmínku stojí kresby známé ilustrátorky a aktivistky ToyBox, která se pro podcast Be Your own Heroine (protože dneska se bez podcastu neobejdete) rozpovídala o svém životě a o zneužívání, které zažila v raném dětství.
Ačkoliv feminismus v řadě lidí „na první dobrou“ vyvolává spíše negativní reakce, začtení se do Heroine nebolí. Ať už se rozhodnete dát jí šanci na webu, v papírové formě, nebo na sítích (hodně aktivní je na instagramu), rozhodně vás nezklame.
autor: Markéta Těthalová – Maki
Bez dcerky neodejdu
Filmové zpracování slavného autobiografického románu Betty Mahmoody v sobě ukrývá kouzlo, které učaruje nejednomu divákovi.
Příběh propojuje v jeden celek hned několik zajímavých témat. Rozdíly kultur, vztah muže a ženy, rodičovská láska, síla víry, či solidarita. Tato a mnohá další témata utváří pestrou mozaiku filmu s názvem Bez dcerky neodejdu.
Tento film je sice 30 let starý, ale to mu vůbec neubírá na kvalitě. Možná i naopak. V době, kdy byl natočen, ještě nebyla knižní ani filmová tvorba tak zatížena náboženskou, politickou či rasovou korektností, jako je tomu dnes, a tak toto dílo nabízí vskutku upřímný a nezkreslený pohled na danou situaci.
Američanka Betty Mahmoody (autorka knižní předlohy) se ocitá v roli hlavní hrdinky tohoto příběhu jako žena provdaná za „zamerikanizovaného“ Íránce, se kterým má malou dceru. Po manželově naléhání svolí ke společné cestě na návštěvu za jeho rodinou do Íránu. Rozdílná kultura, náboženství a zvyky vytváří mezi dvojicí propast. Po střetu s cizí kulturou se Betty touží vrátit domů do USA. Manžel jí to nedovolí, a jelikož je v této zemi žena prakticky manželovým majetkem, nastává velký boj, aby se i přes nesouhlas vlastního muže dostala s dcerou domů.
Tím, že se hlavní hrdinka rozhodne bojovat a nesmíří se s danou situací, ukazuje, jak velkou vnitřní sílu v sobě ukrývá. Vyjadřuje tím, kolik pro ni znamená svoboda a jak moc jí záleží na vlastní dceři. Vydává se do ohromného rizika, které může skončit jen dvěma způsoby – smrtí, nebo svobodou.
Životní příběh této silné ženy je natolik poutavý, že se divák ani chviličku nenudí a zajímá ho, jakým směrem se bude děj ubírat. Také v sobě ukrývá spoustu podnětů, které člověka nutí se zamyslet, co v naší zemi máme a čeho bychom si měli vážit.
autor: Petra Běnková – Peťa
Farářova dcera, George Orwell
Většina zdravých lidí, mezi něž patří i asexuálové, touží po partnerství, svatbě nebo dětech. Asexuálové by se však raději obešli bez erotiky. Tato sexuální orientace (nebo spíše „neorientace“) se v literatuře moc nevyskytuje, proto jsem ocenila, že mě na Farářovu dceru upozornila moje asexuální kamarádka.
Příběh se odehrává ve 30. letech 20. století v Anglii. Hlavní hrdinkou je osmadvacetiletá Dorothy, dcera faráře, jež svou víru bere velmi vážně. Kromě toho, že nosí otci snídani a léčí nemocné sousedy, spolupracuje se skautkami, svazem matek a dalšími sdruženími. Svůj čas věnuje také práci pro kostel, kde dlouho do noci vyrábí kostýmy pro divadelní představení, aby fara získala peníze na splacení dluhů.
Vlivem ztráty paměti Dorothy jednoho dne odjede z domova. Prochází mnoha složitými situacemi, v nichž se často zrcadlí život George Orwella, například když dívka tráví čas prací na chmelnici, nebo když se jí vrátí paměť, a protože zjišťuje, že doma se o ní mezitím rozšířila fáma, kvůli níž se jí otec zřekl, dostává se na ulici mezi bezdomovce. Z autorových osobních zkušeností vychází i pasáž ze školního prostředí, kde je Dorothy v pozici učitelky vystavena mnoha absurdním reakcím, obzvláště z řad rodičů. Složitá situace dívku nutí přehodnotit svůj pohled na svět, včetně otázek víry a smyslu života.
Je jí nabídnuto, aby se provdala za čtyřicátníka Warburtona, který to všechno rozpoutal, Dorothy ale svatbu s nikým nechce – nesnese „ty zrůdné věci“ („To všechno“, jak říkala). Vzpomíná na ohyzdné akty mezi rodiči, které viděla jako malá, a na „chlupatá stehna satyrů“ z obrázků, jež jako dítě vídala na chodbách farnosti. Z toho usuzuji, že její asexualita nemusela být vrozená. Život bez partnerského vztahu jí přišel naprosto přirozený, s čímž plně sympatizuji.
Knížka mě bavila a dobře se mi četla také díky velké dávce humoru. Chválím plynulé vyprávění. Nudilo mě jen několik málo stran pojednávajících o životě na ulici, psaných jako scénář, kde se neustále opakovaly hlášky, jež nepřinášely nové informace. Zápletka se ztrátou paměti mi nepřipadala věrohodná, autor ji nijak nevysvětluje. Domnívám se však, že mohlo jít o následek Dorothyina přepracování a fyzického i psychického vyčerpání.
Publikace na 229 stranách spojuje poutavý styl vyprávění a příjemnou volbu jazykových prostředků. Rozšiřuje povědomí o sociální situaci meziválečného období a popisuje psychickou proměnu postavy, jež následkem svého neštěstí ztrácí víru v Boha.
autor: Petra Sýkorová – Surikata
