ANKETA: Jak vnímáte Kodex jednání dospělých a co si z něj berete?

Kodex jednání dospělých je jedním z výstupů Junáka – českého skauta v oblasti bezpečného skautingu. Bezpečný skauting (anglicky Safe from Harm) je jednou z priorit Světového skautského hnutí (WOSM). Kodex doplňuje hodnoty obsažené ve skautských principech a skautské výchovné metodě o hranice v rámci fyzického, psychického a sexuálního bezpečí, v nichž by se dospělí skautští průvodci měli pohybovat.

Více jsme o Kodexu jednání dospělých psali v článku zde.

Kodex je pro mne zejména ukotvením v dosavadních názorech, většina bodů mi přijde naprosto samozřejmá, ale je fajn mít to takto „podložené“. Beru si z něj tedy zejména ujištění v mém dosavadním směřování ohledně vztahů s dětmi, jejich rodiči, vedoucími u mě v oddíle i středisku. Jde tedy o fajn návod, který by se měl co nejvíce představovat na čekatelských, ale klidně i rádcovských kurzech.

U nás je Kodex již docela otevřeným tématem, jako středisko jsme se zúčastnili programu o této příručce, mluvíme o tom na čekatelských i rádcovských kurzech.

Mrzí mě ale nevymahatelnost Kodexu. Je skvělé, že taková příručka v naší organizaci vznikla, ale ti, kteří s ní nebudou mít problém, se podle ní chovali doposud. Problém nastává u členů, kteří by mohli být schopni zajít dál a navazovat příliš přátelské vztahy (i bez hlubších úmyslů) s dětmi, které by je mohly pochopit jinak a přestat například celé organizaci věřit.

Ve světě dospělých se sice pohybuji relativně krátkou dobu, ale přesto mě Kodex zaujal. Vnímám ho jako velmi užitečný prvek a jsem ráda, že bylo toto téma otevřeno. 

Stejně jako se na kurzech učíme, jak správně nastavovat dětem hranice, měli bychom se učit nastavovat tyto mantinely i sobě. Nemyslím si sice, že se mezi skautskými dospělými pohybuje mnoho lidí, kteří by chtěli své pozice vedoucího jakkoli zneužívat, nicméně chyby člověk dělá a často se skrývají i za tím nejlepším úmyslem. 

Kodex vnímám jako dobrou formu prevence, jak se těmto chybám vyhnout, a jedinečnou možnost, jak se lépe postarat o naše svěřence i o nás samotné. Kodex sám o sobě ale nic nevyřeší. Je jen na nás, jak se nám bude dařit otevírat nová témata v našich oddílech a reflektovat naše chování.

Kodex je pro mě užitečným nástrojem, který jasně shrnuje nároky na dospělé v Junáku a já se s ním plně ztotožňuji. Náš oddíl jsme založili před dvěma lety a od začátku jsme do toho šli s tím, že potřebujeme zapojovat rodiče. Velmi jsem tedy uvítala, že Kodex vznikl, protože se o něj můžeme opřít při spolupráci s dospělými nováčky nebo příležitostnými pomocníky. 

Letos na jaře jsme ho vzali na poradu, které se zúčastnili i pomocníci z řad rodičů, kteří s námi jeli na tábor. Rozdělili jsme se do skupin s úkolem projít si část Kodexu, následně ji představit ostatním a vybrat, co považujeme za nejdůležitější nebo co chceme s ostatními probrat. 

Vznikla z toho podnětná diskuze, kterou zúčastnění hodnotili jako přínosnou. Vnímala jsem to nejen jako prevenci nežádoucích situací, ale i jako dobrou příležitost jasně si pojmenovat, jakým způsobem se snažíme v oddíle pracovat. Určitě se ke Kodexu budeme znovu vracet.

Kodex jednání dospělých vnímám jako první vlaštovku toho, že Junák má nároky na lidi, kteří se podílejí na výchově členstva skautské organizace. Vnímám ho jako pokus vymezit čáru mezi přístupem „všechno, co má ruce a nohy, pomáhá“ a snahou o přerod toho, že bychom měli mít i určité nároky na vedoucí.

Jsem velkým příznivcem Kodexu, ale myslím si, že jeho potenciál zůstal nenaplněný a v mém okolí se ozývají hlasy, že je pouze alibistický. Z Kodexu by měl být oddělán podmiňovací způsob ve větě: „Každý dospělý, který se podílí na skautské výchově, by měl tento Kodex znát…“. Také mi chybí informace, co se stane, když dojde k porušení. Co s tím mohu a mám dělat? 

Práci s Kodexem bychom měli více propagovat a lépe s ním pracovat, například při sepisování dobrovolnických smluv.