Jirka Pavlíček
36. oddíl Termiti Brno
Hned na začátku bych se přesunul na můj první vlčecí tábor s tématikou husitů. Jeden večer, hned po zahajovacím ohni, jsme se vydali po skupinkách do lesa na úpatí kopce. Ono místo bylo samo o sobě dost tajuplné a v kombinaci se zpěvem chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“ se jednalo o tak intenzivní moment, že si jej pamatuji dodnes. A nejspíš od té doby k rituálům zachovávám respekt, protože se jedná o mimořádné a zvláštní momenty, které lze jen těžko popsat.
Další rituál, který stojí za zmínku, je Arroyo. Jeho hlavní tematikou je zpětná vazba, které předcházejí aktivity v potoce. Kolem jedenácté večer se odebereme k potoku, kde podlézáme lávku a následně děláme tolik kliků, kolik let působíme v oddíle. Samotná zpětná vazba je doprovázena písněmi.
Chtěl bych také zmínit indiánskou saunu, která se určitě praktikuje nejen v našem oddíle. Tomuto rituálu předcházejí bezesporu největší přípravy – sauna se musí postavit, je třeba nahřát kameny a připravit bylinný odvar. Rituál spočívá ve čtyřech „kolech“ sauny, při každém se zpívají indiánské písně.
Nejzajímavější rituál našeho oddílu se pojí s koncem skautské části tábora. Poslední večer, kolem deváté hodiny, se vypravíme z tábora, každý s kamenem v ruce. Následuje asi dvoukilometrová cesta k mohyle, která je každý rok rozšiřována o kameny, jež doneseme. Tato mohyla ve svém nitru ukrývá Listiny věrnosti, na kterých jsou podpisy bývalých skautů a vedoucích našeho oddílu. Rok co rok se tyto listiny čtou a podepisuje se listina nová, kdy podpisem stvrzujeme věrnost oddílu po následující školní rok.
Jako vedoucí mohu říct, že zrovna oddílové rituály jsou jednou z nejoblíbenějších částí tábora a pochází z nich jedny z nejintenzivnějších zážitků.
Tomáš Macko
roverský kmen Motáci Trutnov
V našem kmeni máme prakticky jediný rituál, jehož podoba se za deset let jeho existence ustálila až nedávno. Jedná se, řekl bych, o iniciační rituál symbolizující akt skutečnosti, že se ze skauta/skautky stane rover/roverka.
Zajímavostí je, že většinou trvá skoro dva dny. Před samotným začátkem rituálu dojde k výběru těch, kteří by se měli stát novými členy. Výběr provádí vůdce oddílu, ze kterého potenciální člen pochází. Nováček musí splňovat následující: 1. celoroční práce u oddílu, 2. doporučení vůdce svého oddílu, 3. dokončení roverské hry, 4. složení roverského, po našem zvaného ptačího, slibu. Když už máme nominované nováčky, pozveme je na tzv. roverskou hru. Děje se tak dopisem, který je tematicky stylizován, aby navodil atmosféru budoucí hry.
Hra samotná tvoří nejdelší část rituálu. Jedná se o jeden a půl až dvoudenní putování, během kterého hráči plní rozmanité úkoly, které prověří jejich schopnosti spolupracovat, chuť společně se bavit, překonávat se a v neposlední řadě jeden druhého pořádně poznat. Fyzická námaha v kombinaci s hladem a nedostatkem spánku dokáže divy. Hry se účastní i všichni mladší členové (16–19 let), kteří už v kmeni jsou. Dokončení této hry, která je pro mnohé opravdu velkým vystoupením z komfortní zóny, je okamžikem vzniku silného spojení mezi stávajícími a novými členy. Po hře následuje poslední část rituálu, jejíž úlohou je slavnostní složení ptačího slibu. Každoročně slibují všichni členové (nováčci, mladší i starší) a to najednou za svitu slavnostního ohně. Po slibu následuje předání kmenových nášivek a baretu, který je naším poznávacím znamením ve středisku i mimo něj.
Jakub Robot Procházka
1. oddíl Stopaři, Kralupy nad Vltavou
Oddílové rituály a tradice jsou jako pojivo zdí domu. Spojují naši současnost s minulostí i budoucností, dodávají členům jistotu a stabilitu a tvoří silného oddílového ducha, který nás všechny drží pohromadě.
Rituál u nás v oddíle nemusí být přesně provedená aktivita ve stanovený čas. Není přesně dodržený podle daného postupu, má být hlavně krásný a nezapomenutelný. I ty nejmenší okamžiky se podílejí na utváření silné atmosféry.
Když zapalujeme slavnostní oheň na konci tábora, není pagoda nejrovnější ani nejvyšší, nemusí proběhnout rychlé a bezchybné zahájení plné složitých textů. Tento večer je ale okamžikem, na který se jen tak nezapomíná a na který se budeme těšit opět za další rok. Tyto silné zážitky mohou tvořit i ranní nástupy, společný zpěv před jídlem, večerní porada vedoucích či v neposlední řadě slib. Ať už v jakékoli podobě.
Každý nástup má na starost jedna z družin vedená rádcem, jehož věk se neliší od ostatních členů družiny. Ta nástupu poté velí i vyvěšuje vlajku. Rituály, které mají na starosti sami kluci, jim dodávají motivaci k udržování těchto tradic a družinám k vytvářením jejich vlastních rituálů. Rituály musí pro oddíl něco znamenat, mít praktický přínos a jejich významu by měli všichni rozumět.
Příkladem je naše vůdcovské křeslo, které je čest stavět a na kterém během tábora může sedět jedině vůdce tábora. Je jediným křeslem ve slavnostním kruhu a svou majestátností mu dominuje.
Dalších ukázek by mohlo být mnoho. Člověk se může sám zamyslet nad tím, kolik drobností v oddíle již roky dělá. Na táboře používáme stejné signály píšťalkou, po večery zpíváme léta stejné písně, v rámci oddílu i družin jsou funkce s pravomocemi i povinnostmi, které se předávají z generace na generaci, hnědý šátek se slavnostně předává před nastoupenou jednotkou a po dokončení odborky projde každý „uličkou nebezpečí” – tajným oddílovým rituálem. To vše jsou tradice, které oddílu pomáhají tvořit silného ducha.
Je důležité nebát se zkoušet v oddíle nové věci. Spoustu z našich rituálů vznikalo náhle a až časem je postupně dolaďujeme. Důležité je, že jsou naše a že jejich dodržováním se stávají živou součástí oddílu.
ÚVODNÍ FOTO: FOTOBANKA WORLD SKAUTING
