Nový šéf roverského odboru Majkl:

Autorka: Klára Procházková – Rajče

Roverský odbor má od listopadu nové vedení. Jeho stávající šéf Pavel Martinek – Šmudla svou pozici i odpovědnost předal dlouholetému členovi odboru Majklovi. O tom, co odbor za jeho vedení chystá, a jaké největší výzvy před nimi stojí, jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

V čem spočívá náplň práce šéfa Roverského odboru?

Asi ze všeho nejvíce spočívá především v koordinaci jednotlivých projektů, kterými se odbor zabývá a zároveň i v komunikaci s ostatními programovými odbory v Junáku. Fungujeme v odboru tak, že máme rozdělené jednotlivé oblasti, kterým se věnujeme. Dané oblasti pak částečně kopírují jednotlivé nástroje roverského programu. Kromě toho jsem zodpovědný ještě za komunikaci se zpravodajkou Výkonné rady pro program a slaďování jejích požadavků s naší činností. Naším největším cílem je však přicházet s novými myšlenkami a vytvářet věci, které budou mít dopad na samotné rovery.

Kolik vás v současnosti v odboru je?

Je nás jedenáct. Podle mě je to hlavně tím, že rovering je neuvěřitelné rozsáhlé téma se spoustou zákoutí. Jedním z nich jsou třeba roverské kurzy, s jejichž organizátory se snažíme komunikovat. Ročně jimi totiž projdou desítky účastníků a pro nás je to tak ideální příležitost, jak získat informace a zpětnou vazbu o tom, jak rovering funguje na nejrůznějších místech po republice.

Co je pro tebe, jako nového šéfa odboru, největší výzva?

Všechny věci, co řešíme, vychází z komunikace s Rozárkou (zpravodajkou Výkonné rady Junáka pro program). Naším cílem je uskutečnit  představy ohledně toho, jak bychom chtěli roverům pomáhat a zároveň do nich zahrnout i představy, které má výkonná rada. V případě jednotlivých projektů pak především přemýšlíme nad tím, aby měly dopad na samotné rovery a nepytlíkovali jsme si něco jen pro sebe. V současné době vzniká třeba příručka na podporu vzniku roverských kmenů. Bude se jednat o brožurku, která shrne zkušenosti cca dvanácti vedoucích úspěšných roverských kmenů po celé republice. Máme tam lidi jak z velkých měst, tak z malých. Také lidi z kurzů i iniciátory z velmi rozmanitých typů roverských uskupení. Myslíme si, že nelze dát jednotný návod na to, jak by měl Kmen vypadat, ale spíš ukázat jednotlivé směry a cestičky, kterými se může člověk při jeho zakládání vydat. Když všechno půjde dobře, bude příručka během jara online. Kromě toho se ale zapojujeme i do databáze aktivit a programů, kterou koncem března spustilo ústředí. Snažíme se do ní aktuálně dodat některé programy, které můžou jak roveři, tak vedoucí roverských kmenů ve své činnosti využít.

A nebude pak vznikat něco jako instantní skauting?

Snažíme se, aby všechny naše aktivity navazovaly na myšlenku, že mladším roverům je stále nutné ukazovat cestu a tuhle databázi bereme jako nástroj, jak ukázat nápady, jak by to celé mohlo vypadat. Databáze je totiž navázaná na skautské kompetence a jejím jádrem jsou metodicky zpracované programy, jak s vybranou věkovou kategorií kvalitně pracovat. Myslím, že to hodně může pomoct zejména lidem, kteří nějak s mladšími rovery fungují. Zároveň jako takový druhotný efekt vnímám, že to může dávat inspiraci na programy roverům samotným.

Jedno z podstatných zjištění, které vzešlo z přípravy Velkého roverského průzkumu je, že nic jako jednotné znění roverského programu neexistuje. Tušíš, jak k něčemu takovému došlo?

Zásadní problém roverského programu byl a je, že se nikdy nedodělal. Respektive jeho konečné znění nebo záměry se nedají dohledat, takže, když se autoři průzkumu snažili k jeho znění dobrat, zjistili, že žádné jednotné neexistuje. Každá příručka o českém roveringu říká něco jiného o tom, co to rovering vlastně je. V současnosti ale začínáme pracovat na tom, aby byl roverský program více srozumitelný a bylo dohledatelné, jak je možné s ním pracovat.

A co je tedy rovering pro tebe?

V první řadě vnímám, že součástí roverského programu může být i to, že vedeš nebo pomáháš vést oddíl. Zároveň by ti ale měl dát možnost rozvíjet i to, co v běžném oddíle rozvíjet nemůžeš a dávat tím pádem nějakou přidanou hodnotu. Typicky se jedná o aktivity se stejně starými lidmi. S dětmi spíš nepůjdeš na noční pochod po horách nebo na puťák do Tater. Rovering ti tu možnost nabízí.

Je podle tebe důležité si rovering definovat?

Mně připadá, že je dobré si některé základní věci říct. Třeba to, že roveři jsou stále výchovnou kategorií a že rovering sám o sobě má být završením té naší výchovy. Stejně jako dnes začínáme už od Benjamínků, nemáme rezignovat ani na výchovu u patnáctiletých skautů. To je podle mě věc, kterou je nutné zdůrazňovat, kterou hodně lidí nevnímá. Definovat je také třeba i to, že by bylo fajn se nějak více věnovat mladším roverům. Ne jim říct odteď si všechno řiďte sami. Je třeba, aby tam byl někdo, kdo jim pomůže a poradí. Ideálně někdo, kdo si roveringem prošel už předtím. Myslím, že tohle jsou věci, u kterých by měla panovat shoda napříč organizací. Jaké konkrétní formy na sebe rovering ale vezme, už může být klidně volnější.

Takže jste otevření tomu, že rovering nutně nemusí být jednotka s vlastním vedením a schůzkami, které budou každý týden v neděli od čtyř hodin?

Já si myslím, že odlišnost je úplně běžná a nevidím v tom žádný problém. Dost často se konkrétní forma roveringu odvíjí třeba od velikosti města nebo kapacit, jaké má středisko. Pro mě osobně není důležité, aby všechny roverské kmeny fungovaly stejně, ale spíš to, aby plnily cíl, který mají splňovat. Tedy, aby to ty rovery někam posouvalo, a aby se rozvíjely jejich schopnosti a kompetence. Měli by dokázat převzít odpovědnost nejdříve za svůj seberozvoj a později i za svůj život jako takový. Cílem roverské výchovy je dospělý člověk, samotné roverské uskupení je pak jen nástrojem pro jeho dosažení.

Jakou roli v tom všem tedy hraje roverský odbor?

My se v odboru snažíme hlavně poskytovat co nejkonkrétnější pomoc roverům po celé republice. S tímhle cílem třeba plánujeme trochu pozměnit tradiční roverskou poradu, kterou každoročně pořádáme. V jejích počátcích (na konci devadesátých let, pozn. red.) na ní totiž běžně jezdilo i sto lidí, protože vznikla jako setkání pro lidi, kteří prošli kurzy FONS. Její náplní byly převážně velká celostátní témata a směřování českého roveringu. Postupem času ale počet účastníků dost upadal. Předloni například bylo na poradě účastníků jen patnáct. Letos se to ale podařilo zlomit a přijelo jich asi 40 plus dalších 15 hostů a členů odboru.

Čím si to vysvětlujete?

Podle mě je to hlavně propagací a také tím, že jsme se snažili trochu uzpůsobit témata, kterými jsme se plánovali zabývat. V dřívějších letech se na roverské poradě řešily hlavně koncepční věci a jezdili na ni hlavně lidé, kteří měli velmi dobrý přehled o roverském dění. V poslední době je to ale tak, že většinu účastníků tvoří lidé, kteří zde chtějí načerpat inspiraci a trochu se zorientovat v tom, co to ten rovering je. Máme tedy v plánu formu porady začít posouvat spíš směrem k Elixíru, tedy k možnosti výměny zkušeností a bavení se o věcech, která se účastníků přímo týkají.

Co bylo tedy jádrem letošní roverské porady?

Asi nejvíce mi zůstala v paměti diskuze o tom, jaký by měl být rovering za deset let. Při tématu jsme se samozřejmě inspirovali jedním z navržených témat předsněmové diskuze a převedli ho na tuhle věkovou kategorii. Jak už jsem ale řekl předtím, na poradu dorazila spousta lidí, kteří o roveringu přehled neměli a chtěli spíše jen načerpat inspiraci, jak ho začít provozovat. Téma jsme proto na poslední chvíli trochu modifikovali a nakonec jsme se zabývali tím, jaké schopnosti budou lidé potřebovat za deset let pro to, aby obstáli v tomto světě a co pro to může dělat Junák jako takový. Prostě abychom jako organizace nenabízeli věci, které lidem k ničemu nebudou.

Třeba morseovka…

Třeba ta.

Vzpomeneš si na něco konkrétního, co vám z diskuze vyšlo? Nějaký příklad?

No z těch vlastností a dovedností se tam hodně ukazovala flexibilita, tedy schopnost dokázat reagovat na to, co přinese doba. Všude zaznívalo, že svět se zrychluje a trendy se neustále mění, s čímž je spojená potřeba schopnosti být flexibilní a dokázat reagovat. Zároveň byl ale kladen důraz i na to, abychom ze samého učení flexibilitě nezapomněli na hodnoty, které máme, ale dokázali s nimi být stále v souladu.