Foto: David Strnad
Pod pojmem létání se asi téměř každému vybaví letadlo. Pak jsou tu ale tací, kteří si představí něco úplně jiného, třeba paragliding. Jedním z nich je i David Strnad – Pěnky. Jak se ke svému netradičnímu koníčku dostal, jaké byly jeho první lety a co mu plachtění vzduchem přináší? Nejen o to se s námi David podělil.
První vzlety
Paragliding je stále poněkud netradiční letecký sport. Asi nejběžnější způsob, jak se k němu lze dostat, je přes zakoupený „zážitek“. Tak tomu bylo i u Pěnkyho. Před třemi lety mu koupila „minikurz“ paraglidingu tehdejší přítelkyně a současná manželka Monča. „Zmínil jsem se o tom, že bych plachtění na kluzáku rád vyzkoušel. Přeci jen představa toho, že člověk vyleze na kopec, rozběhne se a letí… Koho by to nelákalo, že?“ vzpomíná Mončin manžel.
Tyto minikurzy jsou často jednodenní (respektive několikahodinové) akce. Jeho účastníci si vyzkouší, jak „nafouknout” kluzák, jak ho dostat nad hlavu i řídit a jak bez problému přistát. „Tenkrát jsem s kluzákem prvně odlepil nohy od země a řekl jsem si: ‚Tohle chci dělat’,” vypráví David.
Bez výcviku se nicméně člověk neobejde. „Po zkušenosti z minikurzu jsem již věděl, že si nemůžu jen tak koupit kluzák, sedačku a jít na kopec,“ zmiňuje Pěnky. Navíc je létání bez pilotního průkazu v České republice nelegální. Začal proto zjišťovat, kolik stojí základní kurz, jaká škola je v republice nejlepší a kolik stojí vybavení, aby se mohl dostat do vzduchu.
Kurz, který absolvoval loni v červnu, se skládal ze dvou částí. Ta první, pětidenní, se konala na Liberecku. „Trénovali jsme ovládání kluzáku nejprve na zemi, potom nás čekaly první starty, první zatáčky ve vzduchu a samozřejmě i první přistání. Tyto dovednosti se cvičily každý den, abychom ovládání kluzáku dostali plně pod kontrolu,“ dodává Pěnky. Součástí kurzu byla i teoretická příprava zahrnující základy aerodynamiky, konstrukce padákových kluzáků, meteorologii, navigaci, letecké předpisy, leteckou praxi a zdravovědu.
Druhá část neboli dolétání následovala hned poté. Uskutečnila se v Itálii a trvala čtyři dny. ,,Tady jsme startovali z mnohem většího převýšení než v Čechách, díky tomu jsme byli ve vzduchu déle a měli jsme větší prostor pro nácvik manévrů. Spolu s větším převýšením vzrostla i náročnost přistání. Musel jsem si přesně připravit takzvaný rozpočet na přistání, abych bezpečně dosedl na požadovaném místě,“ vzpomíná Pěnky.
Vždy, když byli ve vzduchu, měli u sebe vysílačku a instruktoři jim říkali, co přesně mají dělat, takže byli po celou dobu kurzu pod bedlivým dohledem. Na konci výcviku pak skládali zkoušky pro pilotní licenci PL – PILOT, které zajišťuje Letecká amatérská asociace České republiky. Díky ní Pěnky může létat všude, kde mu to podmínky dovolí.
Trénink a zase trénink…
Z počátku jsou obtížné i základní úkony, jako například udržet při tréninku na zemi kluzák nad hlavou. Nyní už je to pro Davida rutinní záležitost. Stačí ale, aby zesílil vítr a chyby při ovládání kluzáku se ihned snáz projeví. „Platí to samozřejmě i ve vzduchu. Mnohé úkony jsou pro mě samozřejmostí, ale protože létám velmi krátce, ty těžké manévry mě teprve čekají,“ zmiňuje Pěnky.
Na létání je podle jeho zkušeností nejtěžší správně vyhodnotit aktuální situaci. „Když chci odstartovat z kopce, je důležité správně odhadnout podmínky. Pokud už jsem ve vzduchu, musím dobře číst terén, abych dokázal najít tepelné proudy nebo bezpečně přistát,“ radí začínající paraglidista.
Výzva, radost a pocit svobody
Paragliding může každému přinášet něco jiného. Pro Davida je to odpočinek. „Když si hraju s křídlem na zemi (tzv. groundhandling, pozn. red.), soustředím se jen na jeho ovládání a na to, jak se chová, takže mysl nemá čas řešit zbytečnosti,“ popisuje David. „Ve vzduchu je to ještě umocněnější. Tam není čas přemýšlet nad pozemskými problémy, což je osvobozující,” dodává.
Po odrazu už ale není cesty zpět. „Jakmile člověk vzlétne, doslova bere svůj život do vlastních rukou. A to je velká výzva!“ Mou otázku jaký je to pocit letět s padákem? Pěnky odbyl slovy: „Je to nepopsatelný, fantastický zážitek, který musíš zažít na vlastní kůži.” Paragliding je i o tom, že věci lze vidět z jiného úhlu, pohledu, výšky. Užíváte si absolutní svobodu, kdy nemusíte být připoutáni k zemi svýma nohama a můžete se rozlétnout do všech směrů. A nakonec vás nepoutají už ani vaše strasti, těžkosti a jiné myšlenky…
Arabské přísloví praví, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. Je tomu tak i po tom, co člověk vyzkouší paragliding?
Zaujal tě paragliding? Nebo dokonce směřuješ ještě výš a máš rád létání, letiště nebo radioprovoz? Pak určitě zalistuj zpět v číslech Roverského kmene a koukni na článek z června loňského roku o leteckém skautingu, který najdeš i na https://casopisy.skaut.cz/kmen/. Letecký skauting je velmi specifickou záležitostí spojující skauting se zájmem o letectví a vším s ním spojené. Více se dozvíš na jejich stránkách http://letecky.skauting.cz/.
Jak vzlétnout a nespadnout
Existují dva způsoby, jak se udržet ve vzduchu. První je svahování, způsob létání využívající dostatečně silný vítr na návětrné straně kopce. Ten se zvedá šikmo vzhůru, respektive kopíruje svah. Tento typ létání je možné využívat jen v blízkosti vhodných vrcholů. Druhou možností je pak termické létání. Tedy technika, kdy pilot využívá teplotního proudění. V tomto případě se při letu ve vzduchu vyhledávají stoupavé proudy, díky kterým se člověk dostane do větších výšek. Takto je pilot schopen uletět velké vzdálenosti, za vhodných podmínek i přes 100 kilometrů. To se ale týká pouze zkušených pilotů.
David Strnad – Pěnky
Chronický (navíc úspěšný) účastník především běžeckých závodů a vzorný manžel, který má i přesto čas na spoustu netradičních zájmů. Kromě paraglidingu se věnuje také skialpinismu, lezení, triatlonu a v budoucnu by rád začal ještě s freedivingem.
