Tlak na organizaci stále více „prospěšných“ aktivit může stát v cestě našemu úsilí utvářet lepší svět. Potřebujeme si ho nejprve umět představit a až pak vyhrnout rukávy. Roverské kmeny mohou být místem, kde můžeme zpomalit, snít a zkoušet, jak své představy přenést do světa okolo nás. Ten totiž nezačíná za dveřmi klubovny, ale v nás samotných.
Zapojení do společnosti nám připomíná, že neskautujeme ve vzduchoprázdnu – každodenní propojování se světem okolo je nedílnou součástí skautingu. Roverský věk přímo vyzývá k praktickému zkoumání, jak v kontaktu se světem okolo naplňovat heslo „Sloužím“. I roverský program počítá s odvážnějším vykračováním mimo naše klubovny a praktickou spoluprací s lidmi v místě, kde žijeme, i dál.
Je skvělé, když se oddílům a kmenům daří sdílet zkušenosti a navzájem se inspirovat k novým nápadům a experimentům. Myslím, že i díky tomu na konci workshopů o osmém bodu skautské výchovné metody Zapojení do společnosti často slýcháme o smělých plánech. O větším zapojení rodičů do chodu oddílu, spolupráci s dalšími spolky v obci, plánech zorganizovat nové dobročinné akce a dalších.
Zároveň v těchto chvílích mívám neodbytný pocit, že se nám nedaří předat něco podstatného. Větší množství aktivit nutně neznamená lépe. Předpoklad, že čím více „jednotek dobra“ zvládneme zařídit, tím lépe, bývá častý a hlavně silný. Rovering přitom nabízí unikátní příležitost zpomalit a posvítit si na to, co a jak děláme. Tento moment v sobě nese příležitost pro proměnu sebe i světa. Umožňuje nám své aktivity lépe sladit s vlastními sny o lepším světě – včetně pravidel, podle kterých bychom si přáli, aby fungoval. Roverské kmeny mohou být bezpečným místem, kde se v důvěře může odehrát tento vzácný proces upřímného zkoumání toho, na čem nám záleží – a co s tím uděláme.
Zrcadlo, zrcadlo, jaký svět si přeju?
Pokud se chceme s oddílem či kmenem zapojit do „zlepšování světa“, čeho se chytit? Nezačínat od nuly a rozhlédnout se, jak to dělají jinde, dává velký smysl. Dobrý první krok je vyzkoušet si něco, co má jasně ohraničený začátek a konec – třeba ve spolupráci s jiným spolkem v obci zorganizovat dobročinnou kavárnu nebo se připojit k celostátní akci jako je Ukliďme Česko (jak posílit výchovný přesah této aktivity si můžete přečíst na bit.ly/uklidme_presah). Zvlášť, když nám to umožní si zažít, zvědomit a pod kůži dostat důležité rozměry Zapojení do společnosti.
Mezi hlavní pilíře Zapojení do společnosti patří:
- prospěšnost světu: kritické promýšlení dopadu aktivit a souvislostí s širšími jevy ve světě kolem nás až po globální úroveň
- opravdová spolupráce s ostatními: oceňování rozmanitosti a schopnosti řešit výzvy ve spolupráci s aktéry ve skautském hnutí i mimo něj
- osobní rozvoj: posilování dovedností užitečných pro vytváření lepšího světa a hledání vlastní role v něm
- každodenní život v oddílech: dovednost důležité rozměry Zapojení do společnosti naplňovat každodenně
- Více si můžete přečíst na bit.ly/zapojeni_spolecnost.
Než navážeme další akcí, může být užitečné zpomalit, za zkušeností se ohlédnout – a obrátit přitom pomyslné kouzelné zrcadlo vyjevující pravdu směrem do svého nitra. Je to důležitý moment, který může potřebovat čas. A je v pořádku si ho dát. Co je cílem? Trénovat schopnost kriticky zhodnotit, co dělají jiní v domnění, že to je „dobré“ a odhalovat, k jaké podobě světa taková činnost směřuje. Otevírá nám to příležitost prozkoumat, jaký svět si my sami přejeme, a o toto uvědomění se pak opřít ve svých aktivitách.
Možností, jak zasáhnout do světa se záměrem jej zlepšit, je totiž opravdu mnoho. A nabídky, kdy jedna je zajímavější a zábavnější než druhá, mohou snadno vést k nekonečnému řetězení akcí bez ladu a skladu a vnitřní logiky. Mohou přehlušit příležitost pro cennou změnu v nás – a tím i ve světě kolem.
Skautská výchova není neutrální
Myslím však, že do karet nám nehraje jedna věc. Slýchám a čtu ji mezi řádky na workshopech i sociálních sítích. Jde o určitý předpoklad toho, jak skautská výchova souvisí s „utvářením lepšího světa“. Tento předpoklad rozlišuje mezi skautskou činností (výpravy, schůzky, tábory atd.) a pro společnost prospěšnými činnostmi. S první kategorií se pojí výchova kluků a holek jako něco, co děláme pro ně. Naopak prospěšné projekty jsou chápány jako dobro, které děláme pro druhé nebo pro svět v širším smyslu. Jako by to byly od sebe odlišné věci.
V tomto pojetí je skautská výchova často chápána jako neutrální. Jako aktivita, která ve vztahu ke světu nic nedělá, nijak ho nespoluutváří (nebo utváří, ale až nepřímo, prostřednictvím jednání lidí, kteří prošli skautskou výchovou). Výchova má přitom přímý vliv na to, jak chápeme svět. Zde leží velká příležitost. Způsoby jednání, řešení konfliktů, používání odměn a trestů, soutěžení, hodnoty zakódované v hrách, způsoby, jakými zacházíme s mocí a zapojujeme členy*ky kmene, přímo formujeme porozumění světu okolo sebe. Tomu, jakým je místem, jak funguje, jací jsou v něm lidé.
Všechny tyto aspekty – v mém chápání nikoliv neutrální – výchovy připravují půdu pro to, jaký svět bude možné tvořit. Utváří naše představy o tom, co je a není možné, jak chápeme vlastní vliv a jakou si myslíme, že v něm můžeme a máme hrát roli. V roverském kmeni se můžeme společně dívat i na tyto předpoklady, které si neseme v sobě a které následně promítáme do (více či méně) prospěšných aktivit.
Jak zapojení do společnosti komunikovat?
Komunikace aktivit, kterými se se svým oddílem či kmenem „zapojujete do společnosti“, ve vás může vzbuzovat obavy z konfliktu či kontroverze. Myslím v tomto kontextu i na některé hlasy z našeho hnutí, od kterých zní obavy z přílišné orientace na – s mírnou nadsázkou – „neskautské aktivity směrem navenek“. Často zmiňovaná je například environmentální výchova. Nemyslím, že kritika směřuje k ochraně planety jako takové, jako spíš k podceňování výchovné roviny, kterou máme ve svém poslání. Pokud budete mít jistotu, že to, co děláte, vychází z vás samotných, může to sejmout část tlaku z pomyslné potřeby své aktivity obhajovat. To, co děláte, pak vychází z vašeho zájmu o svět a jeho upřímného zkoumání. To, jak to děláte, se odvíjí od vaší současné schopnosti téma uchopit, a to s takovou mírou kritického náhledu, kterého jste právě schopní. Zkuste se k tomu vrátit, až pocítíte potřebu obhajovat své aktivity.
Co s tím v roverském kmeni?
Zkuste si představit, že problémy současného světa, od chudoby až po klimatickou změnu, jsou především krizí imaginace – schopnosti představit si něco lepšího – a nedostatkem důvěry, že změna je vůbec možná. Naše vnitřní představa o tom, jaký svět je, se propisuje do toho, co považujeme za normální, žádoucí, i morální. A tím i do veškerého našeho jednání, včetně toho, jak se snažíme dělat dobro. Ve skautském prostředí – a zejména v roverském věku – si na to můžeme posvítit.
Úzce to souvisí s naší (ne)schopností zapojovat fantazii, představovat si a tvořit lepší světy. Nejsme moc zvyklí představivost trénovat. Máme tendenci si myslet, že svět, jak ho známe, je jediný možný. Možná i podceňujeme jeho proměnlivost. I proto mám za to, že nesmírně záleží na schopnosti roverů a rangers vytvářet ve svých kmenech prostředí, které posiluje představivost i důvěru, že věci mohou být jinak. A schopnost zpomalit a automaticky nepřejímat aktivity – a s nimi i předpoklady – jiných otevírá možnost pro vnitřní proměnu a dovednost jednat v souladu s ní i navenek.
O důležitosti imaginace si můžete přečíst v metodice Odvaha nerůst na straně 39. Vyzkoušejte si pak aktivitu Vedená vizualizace.
Sama si prostředí roverského kmene představuji jako bezpečný prostor, kde lze ve vzájemné důvěře zkoumat, co pro nás samotné znamená „lepší svět“ – a rozkrývat přesvědčení, která mu stojí v cestě. Prostor, ve kterém se můžeme otevřít větší citlivosti a vyslyšet, co nám naše emoce říkají o tom, na čem nám záleží a co už chceme jinak. Roverský kmen si představuji jako hřiště pro experimenty, jak do světa zasahovat způsobem, který k lepšímu proměňuje základní pravidla jeho fungování. Místo, kde lze hledat nové, vlastní způsoby, jak vytvářet lepší svět – a u toho proměňovat sami sebe.
Praktické tipy do začátku
- Jaké máme vidění světa? Začněte tím, že se v kmeni podíváte na to, jak kdo vnímáte současný svět. Co se daří a co ne? Využít můžete například aktivitu Jak se sladit ve vidění světa projektu Futuropolis.
- Čím vším ovlivňujeme svět? Udělejte si ve svém roverském kmeni přehled toho, čím ovlivňujete svět kolem sebe. Zahrňte aktivity, kterými se cíleně snažíte dosáhnout změny, i cokoliv dalšího, o čem si myslíte, že má dopad na svět. V Globálním kompase se můžete inspirovat, co vše sem může spadat. Diskutujte o tom, čím svět blízko i daleko ovlivňujete nejvíce – a proč si to myslíte.
- Odkud se berou problémy a naše odpovědi na ně? Ze svého přehledu vyberte dvě až čtyři dobročinné či jinak prospěšné projekty. Ptejte se, jaké změny se těmito aktivitami snažíte dosáhnout: na jakou situaci/problém reagujete. Jak se stalo, že na ni reagujete zrovna takto (jak se aktivita ve vašem kmeni objevila, kdo ji navrhl a proč)? Zamyslete se, jaká je role ostatních aktérů mimo skautské hnutí – jak na tuto situaci reagují oni? Pomocí modelu ledovce hledejte příčiny problému, k jehož řešení se snažíte přispět, i přesvědčení, na kterých stojí vaše reakce na něj.
- Jak dělat prospěšné akce o něco lépe? Pokud se chcete inspirovat, jak dělat informované a reflektované prospěšné akce, které cíleně navyšují míru participace členů*ek kmene a pracují s globálním rozměrem, přečtěte si metodiku Skautský dobrý skutek. Až budete navrhovat konkrétní aktivity, zkoušejte dosáhnout souladu se svými sny o lepším světě. Zvědomujte si předpoklady, na kterých vaše plány stojí.
Vendula Menšíková – Vendy
Působí v odboru Skauti na Zemi. Je spoluautorkou příručky PUSA pro svět a podporuje skautské týmy na cestě k větší udržitelnosti. Vede iniciativu na ochranu demokracie, věnuje se občanské participaci a demokratickým inovacím. Má ráda mech, kapradí a kola s puntíky.
