autor: Jakub Hájek s přispěním Kláry Dolejší a Ondřeje Turka – Opičáka
Vysokoškolští roveři z pražské Skrypty vyrazili na víkendovku s Ukrajinkami a Ukrajinci, kteří kvůli válce pobývají v Česku. Navzdory jazykovým překážkám si víkend náramně užili a odjížděli plní zážitků.
Náš víkend nezačal zrovna šťastně. „Kubo, zkusme to támhle!“ navrhuji a mířím přes rozbahněnou cestu k nemalému stavení. Vedle baráku stojí čtveřice aut a mezi nimi i jeden velký offroad. „Tak tohle by šlo, ne?“ souhlasně koukáme na obrovskou čtyřkolku. Ťukáme a prosíme. Zanedlouho stojí velký offroad za starou fabií a vytahuje nás z rygolu takovou rychlostí, že čumím, jak to Doby za volantem zvládá uřídit.
Mezitím skupinka navzájem se neznajících ukrajinských holek nastupuje do vlaku jedoucího na opačnou stranu. Prahu ještě neznají, a tak je pro ně tamní železniční síť jedno velké bludiště. Naštěstí hodný pan průvodčí včas zakročí a pošle slečny na vlak mířící za námi, na Českou Sibiř.
Tak začala naše společná víkendovka s Ukrajinkami a Ukrajinci pobývajících v Česku kvůli válce v jejich domovské zemi. I přes počáteční nezdary se nám povedlo sejít se v ubytovně na výborném boršči, který jsme společnými silami uvařili dle originálního ukrajinského receptu.
Večer pokračoval ve znamení seznamovacích her a povídání si. Úžasným momentem bylo společné zpívání. Zatímco jsem hrál na kytaru a Opičák do rytmu třískal vším, co bylo po ruce, Ukrajinky pod vedením Aničky a Tymofee zpívaly ukrajinskou písničku. Mělo to grády!
Od této chvíle mi bylo jasné, že se není čeho bát. Jazyková bariéra, kulturní rozdíly či osobnostní rysy, to vše byly obavy, které opadly prakticky ihned. Naopak, občasná nedorozumění poskytovala zajímavá témata pro diskuzi, ale hlavně jsme se díky nim dost nasmáli. Cíle naší akce se začaly pomalu naplňovat.
Od této chvíle mi bylo jasné, že se není čeho bát. Jazyková bariéra, kulturní rozdíly či osobnostní rysy, to vše byly obavy, které opadly prakticky ihned.
Výšlap do Prčice
Po ranních skupinových hrách jsme vyrazili na výlet do Prčice. Cesta se vinula typickou českou krajinou skrz skromné vesničky, kolem klidných rybníků a přes zelená pole a louky. Šedavé mraky prozařovaly zlaté sluneční paprsky a potemnělý obzor dodával celému panoramatu jistou dramatičnost.
Ve společnosti debat o vánočních zvycích a zajímavostech z našich životů jsme došli do Prčice. Neodolali jsme a otestovali tamní silniční radar, ovšem na překročení povolené rychlosti náš běh nestačil.
Na prčickém náměstí jsme potkali hodnou paní z infocentra, která se s námi podělila o množství zajímavostí týkajících se slavného pochodu Praha–Prčice a také jsme nemohli vynechat výbornou cukrárnu.
Na zpáteční cestě jsme zahlédli volně běžícího koně bez jezdce. Kuba se rozhodl podezřelou situaci prozkoumat. Jezdkyni našel o kousek dál a zkontroloval, zda je v pořádku. Poté ji nasměroval za koněm. Všichni jsme jeho dobrosrdečný čin ocenili.
„Některým z vás zavážeme oči, někteří nebudete používat ruce a vy dva,“ ukázal Kuba na mě a Doby, „vy od teď nesmíte mluvit.“ Ostřílení Skrypťani zůstali v klidu, ale ukrajinští účastníci v očekávání hltali instrukce. „A teď společně uvaříte večeři na ohni!“
Po úspěšném nalezení poschovávaných surovin došlo na vaření. Již tak oslabené komunikační schopnosti dosáhly nového vrcholu. Domlouvat se rukama a nohama bylo velmi náročné, natož se koordinovat, když někteří neviděli a jiní nesměli vydat ani hlásku. Snad nikdy nezapomenu na důvěřivou a statečnou Kláru, jak míchá chilli con carne v kotlíku nad ohněm za ukrajinských instrukcí od Tymofee. Jídlo se nakonec povedlo uvařit a chutnalo báječně.
Abychom ještě více rozvinuli svoje komunikační dovednosti, zahráli jsme si Krycí jména. Úžasný večer byl zakončen dalším zpíváním s kytarou a Zombíkem, který dopil čaj rovnou z kotlíku.
Nedělní ráno začalo pudinkem, který opět dojedl Zombík, jak jinak než z hrnce. Čas po snídani jsme věnovali společné reflexi večerní hry, při které padaly úžasné seberozvojové postřehy. Závěrem jsme ukrajinským účastníkům nabídli možnosti zapojení se do Junáka a pozvali je k nám, do Skrypty.
Jednou výpravou to neskončilo
Měl jsem strach, zda jsme si nedali moc velké cíle – pomoci ukrajinským účastníkům nalézt kamarády a dát jim příležitost se zapojit do Junáka. Zároveň stmelit čerstvé členy Yndexu Skrypty a zaměřit se na komunikaci mezi českými a ukrajinskými účastníky. Z akce jsme ovšem odjížděli víc než nadšeni! Důkazem byly propovídané noci mezi Skrypťany a Ukrajinci i nadšené tváře účastníků. Cíle akce byly splněny díky dobře vedenému programu i Kubově reflexi.
Klára dodnes pravidelně doučuje Staňu a nám v družině se povedlo začlenit nováčky, díky čemuž máme dobře fungující skupinu, která spolu ráda tráví čas i mimo schůzky. Za sebe musím říct, že to byla jedna z těch akcí, které mi opravdu dávají smysl a po všech stránkách jsem odjížděl spokojený.
Roverskou výpravu pro mladé Ukrajinky a Ukrajince můžeš uspořádat se svým společenstvím i ty. Informace o finanční podpoře programu Laskavo či náměty na seznamovací a jazykové aktivity najdeš na: https://krizovatka.skaut.cz/ukrajina/roveri-pro-ukrajinu, k dispozici je i mail .
Skrypta je vysokoškolský roverský kmen, který nabízí skauting studujícím, jež ztratili kontakt se svým domovským oddílem. Jsme otevřeni i neskautům a pracujícím lidem z blízkého okolí Prahy. Snažíme se tvořit zajímavé schůzky vycházející ze tří základních principů roveringu. Scházíme se v úterý (družina Yndex) a ve středu (družina Kapytola) od 18:30 v klubovně Zelená v Praze–Dejvicích. Pokud jsme tě zaujali, tak se přijď podívat na jednu z našich schůzek! Nezapomeň nám předem napsat. Více na: www.dvojka.cz/skrypta.
