feature

Prověřeno pandemií. Skautský institut má tuhý kořínek

Zhruba před deseti lety začala dozrávat myšlenka, že Skautský institut (SI) by mohl být příležitostí pro rozvoj mladých lidí a místem k setkávání skautského a neskautského světa. Začalo to Staromákem, ale záhy na mapě Česka začala přibývat nová fóra jako houby po dešti. Přestože covidové roky kultuře a scházení moc nepřály, dobrovolnické týmy od Plzně po Olomouc jedou dál. 

Slovní spojení Skautský institut se poprvé objevilo v roce 1999. Označovalo nově vzniklou instituci s posláním pečovat o paměť skautského hnutí a starat se o archiv Junáka. Do dnešní podoby se SI začal formovat kolem roku 2013, kdy v jeho čele stanul současný šéf Miloš Říha – Šípek, jenž začal rozšiřovat institutí pole působnosti a navazovat spolupráci s dalšími projekty.

A brzy došlo i na vlastní prostory. „Na Staromáku jsme začínali s jednou místností, rychlovarkou a basou piv. V září 2015 jsme uspořádali první Vyplutí – oslavu toho, že jsme přežili první, punkový rok. Na akci přijeli i skauti z jiných měst, kteří chtěli něco podobného rozjet i u sebe. A tak v příštích letech vznikla fóra v Brně, Olomouci, Plzni, Budějovicích nebo Kolíně,” popisuje koordinátor regionálních poboček SI Ondřej Hrubeš – Kmotr.

Zlom nastal v roce 2019, kdy se podařilo získat pětiletý grant na další rozvoj skautských institutů. Vznikl tak projekt Troufni SI, jehož cílem je motivovat mladé lidi napříč republikou v zakládání nových fór a zároveň podporovat místa stávající. Jde jak o možnosti finanční podpory, ale i o sdílení know-how, kontaktů a možnost vystupovat pod čím dál známější značkou SI.

V té době se zdálo, že rychlému šíření Šípkovy myšlenky nebude nic stát v cestě. „Plánovali jsme, že v příštích pěti letech budeme otevírat pět nových fór ročně a v každém z nich bude aspoň jedna akce měsíčně,” přibližuje tehdejší vyhlídky Kmotr. Odvážné plány ale o rok později překazil covid. Epidemiologická opatření se značně dotkla i setkávání a kulturních akcí. To představovalo zatěžkávací zkoušku jak pro celou myšlenku SI, tak pro týmy jednotlivých fór.

Co město, to jiný příběh 

První mimopražské fórum založili v roce 2015 v Olomouci. „Zažili jsme toho už hodně. Nejdřív jsme řešili transformaci týmu, pak jsme hledali vlastní prostory, které jsme si pak museli i upravit, největší zkouškou byl ale covid. Ten paradoxně pomohl stmelit tým, i když jinak, než bychom si představovali. Začali jsme dělat obsah v online podobě, což už nám částečně zůstalo,” popisuje Petr Macek – Blizzard z SI Olomouc. 

V posledních měsících se tým rozrostl o několik nováčků. “Momentálně máme asi patnáct dobrovolníků a zvládáme pořádat jednu, dvě věci týdně. Jsme v dobré kondici, ale potřebuje novou energii, impulsy a možná po těch pár letech trošku restart. Nechceme ustrnout na místě, chceme se posouvat,” hodnotí současný stav olomouckého fóra Blizzard.

Nedlouho po Olomouci se přidali i v Brně, kde fórum funguje rebelsky pod moravským názvem SU. „Náš institut funguje sedmým rokem, z toho šest let ve vlastních prostorách. Před covidem jsme měli otevřeno každý všední den, pořádali jsme hrozně akcí. Když přišel první lockdown, začali jsme šít roušky a dělat akce v onlinu. Stálo nás to hodně energie, ale nevracela se nám zpátky. Myslím, že nás zachránilo to, že máme velký dům a kolem něj super komunitu a nemohli jsme o ně přijít,” vypráví Eliška Kameníková – Louža z brněnského SU. 

Únava po dlouhých uzávěrách se zlomila loni v září. „Z ničeho nic nabrali druhý dech. Podařilo se nám obnovit tým, děláme víc a víc akcí, čítárna je otevřená od úterý do čtvrtka.  Duše SU se postupně proměňuje a je jiná než před pandemií, nejde ale říct, že nějaká by byla lepší nebo horší,” shrnuje Louža. 

Jedno z prvních, které vzniklo v neuniverzitním městě, bylo v roce 2018 to v Kolíně. „Zpočátku jsme byli hrozně motivovaní a do příprav akcí dávali velké množství energie. Pak přišla corona, kdy jsme se trochu stáhnuli a odpočinuli si. A teď jsme zpátky a snažíme se naše fórum opět rozhýbat,” popisuje členka zakládajícího týmu Magdalena Bohuslavová – Majda.

Podle ní se nedá doba před pandemií a po ní úplně srovnávat. „V tuto chvíli se nás nejvíc aktivně zapojuje pět. Rok máme rozdělený na tři trimestry, v každém z nich pořádáme okolo deseti akcí a navíc máme pravidelné deskohraní a impro skupinu. Těším na dubnovou oslavu pátých narozenin, taky se chceme víc zaměřit na propojování skautů z různých kolínských středisek,” přibližuje plány Majda. 

Jedním z nejnovějších přírůstků do SI rodiny je Hradec Králové, který se přidal v říjnu loňského roku. „Pořád máme hrozně motivovaný tým a tolik nápadů, že je nestačíme všechny realizovat,” říká jeden ze zakladatelů Martin Švanda. „Děláme dvě až tři akce za měsíc a vždycky máme slušnou účast. Zatím ale nemáme vlastní prostory, což je náš hlavní úkol do příštích měsíců,” dodává Martin.  

Pestrobarevná budoucnost

Příští rok skončí aktuální grant financující i podporu regionálních fór. „Už nějakou dobu přemýšlíme nad tím, co bude pak. Snažíme se hledat grantové výzvy, sháníme soukromé dárce a další možnosti financování. Musíme ale počítat i s variantou, že se nepodaří sehnat dostatek peněz a Troufni SI by se vrátilo k fungování před rokem 2019, kdy se o regiony nestaral člověk na placené pozici, ale dobrovolník,” shrnuje Kmotr.

Podle něj se ale ukázalo, že skautské instituty jsou fungující nástroj a doufá, že v budoucnu se z něj stane jedna z možností skautského vyžití pro mladé dospělé. „Když třeba střediskový vedoucí ze Znojma uvidí, že má skupinu starších roverů, bude jim moct nabídnout právě založení vlastního fóra. Může to být jedna z cest, jak lidi v tomto věku udržet skautsky aktivní,” vysvětluje Kmotr. 

Za uplynulou dekádu prošel SI a jeho fóra bouřlivým vývojem. Od „devadesátkové” fáze spontánního zakládání nových „poboček”, přes vytvoření systematické podpory, nuzné období covidu až po současné znovuoživení. Co město, to jiný příběh. Někde se původní parta rozpadla a fórum (dočasně) zaniklo, v některých městech se fóra se stala důležitou součástí místní kulturní scény, jinde si své místo teprve hledají. 

Skautský institut je tak jako oddenek připravený vyrašit na místě, kde k tomu budou vhodné podmínky. Pokud nastanou, vystřelí nový šlahoun – na první pohled podobný ostatním, při bližším pohledu ale nepopře svou jedinečnou podobu. Tak schválně, kde vyraší příště? 

Do Roverského kmene přispívám od roku 2017, o tři roky později jsem se spolu s Týnou dostal do jeho vedení.