Rozhovor

Milostný vztah mezi rádcem a vedoucím

– děje se, je legitimní, ale velmi rizikový

Roveři a rangers, skauti a skautky od 15 do 26 let. Celkem široké věkové rozpětí, ne? Mezi RS se řadí rádci i vedoucí. V kmeni si jsou sobě rovni, ale v oddíle mladších členů už je jejich funkce jiná a postavení nerovné. Co když ale jejich vztah přeroste v něco víc? Jak se s tím oddíl vyrovná?

Článek si můžeš poslechnout v audioverzi:

JAK TO VIDÍ OKOLÍ?

V roverském kmeni často jsou skauti a skautky, mezi kterými je věkový rozdíl. Ten ve výsledku nemusí být ani nijak výrazný. Dva, tři roky –⁠  žádný problém. Když spolu ale začnou chodit šestnáctiletý rádce a osmnáctiletá vedoucí (nebo naopak), už to problém být může. Tento vztah je modelový a pracujeme s ním v celém článku.

Představme si situaci, kdy si spolu rádce a vedoucí, kteří jsou v jednom kmeni, začnou více a více rozumět. Všichni okolo, včetně nich, vidí, kam to asi povede. V některých členech oddílu to vzbuzuje obavy, jiným je to jedno, další jim to přejí. Tato situace může a nemusí nastat, ale povinností vedoucích by mělo být jí předcházet, protože prevence je účinnější, než hašení následků.

Lze pochopit myšlenky všech zúčastněných:

„Takový vztah může ovlivnit chod celého oddílu. Všichni uvidí, že spolu něco mají. Budou se cítit ukřivděně, že vedoucí svému příteli nadržuje,“ říkají první.

„Však jsou jen dva roky od sebe, v čem je problém? Kdyby nechodili do skautu, nikomu by ten věkový rozdíl nevadil,“ namítají druzí.

Třetí skupina lidí to moc neprožívá a neřeší. Zastává přístup: „Nechme to plynout a uvidíme, jak to dopadne. Nemá smysl do toho šťourat.“

RIZIKA VZTAHU

I kdybychom s názorem první skupiny nesouhlasili, museli bychom objektivně uznat, že vztah mezi rádcem a vedoucím přináší určitá rizika.

„Hlavní hrozbou je přehlédnutí rizik, snížení objektivního názoru, neschopnost konstruktivní diskuse, ohrožení inovativních myšlenek a také ohrožení vztahu jako takového. Ale i tady platí, že výjimka potvrzuje pravidlo,“ popisuje ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Petra Novotná.

Vedoucí může rádci nadržovat a upřednostňovat ho, bude k němu mít bližší vztah než k ostatním. V případě sporu bude pravděpodobně věřit spíše svému partnerovi a nebude se na věc dívat objektivně.

Otázkou rovněž je, jak bude přítomnost drahé polovičky ve stejném oddíle (navíc v nerovném postavení) vztahu svědčit. Na jednu stranu spolu pár bude trávit více času. Na tu druhou se jejich nerovné postavení v oddíle může promítat i do milostného života. Pokud je například ten mladší z páru staršímu v oddílu podřízen, může to přenášet i do jejich partnerského vztahu. Nebo se svou podřízenost může snažit kompenzovat stavěním se do pozice toho „nadřízeného“, což je chování, které nemusí způsobovat harmonii ve vztahu. 

V případě vztahu, který je mimo oddíl vyrovnaný a bez přenášených komplexů, může naopak docházet k situacím, kdy bude mít pár problém „přepnout“ do nerovného postavení v oddíle. Rádce si tak může na svého partnera vedoucího více dovolovat a ten zase může mít problém si u něj zjednat respekt. Toto chování a menší respekt pak rádce může přenášet i na mladší členy oddílu.

Autor: Šimon Minka – Nebozez

OPTIKOU KODEXU JEDNÁNÍ DOSPĚLÝCH

Kodex jednání dospělých (KJD) doplňuje hodnoty určené posláním, skautskými principy a skautskou výchovnou metodou o hranice, ve kterých by se dospělí průvodci měli pohybovat . Obsahuje 22 bodů, které jsou v dokumentu stručně popsány a dovysvětleny, k nahlédnutí zde: tinyurl.com/rkkjd.

„KJD je obdobně jako skautský zákon etickou normou. Jsou to body, které se dospělí snaží dodržovat a uzpůsobit jim svou činnost. Když porušíme některý z bodů, nepřijde na nás skautská policie. KJD může sloužit spíše jako základ k tomu, abychom se ve větším detailu dívali na různé situace, které se v oddíle běžně dějí,“ říká jedna z autorek KJD a Zpravodajka pro dospělé Jana Jirasová – Prcek s tím, že potenciální vztah rádce a vedoucího se týká více bodů.

Co přesně KJD říká:

1. Ke skautům a skautkám se chovám přátelsky, navazuji s nimi jen přiměřené vztahy a ke všem mám rovný přístup.

V KJD se jako příklad nepřiměřeného vztahu uvádí: „vztahy milostné, sexuální či přílišná podřízenost dětí vůči dospělým“. Milostný vztah vedoucího se svěřencem tedy není v souladu s tím, jak by měli dospělí průvodci jednat. 

Podle Jany Jirasové – Prcka je vztah šestnáctiletého s osmnáctiletým velmi přirozený, v oddíle je ale třeba pečlivě zvažovat okolnosti a být si vědomi zodpovědnosti dospělého vedoucího a rizik vyplývajících z nerovného postavení. V případě osmadvacetiletého s šestnáctiletým by už ale zastávala názor, že se už ve skautském oddíle nemá jistě odehrávat. A jestli ve vztah partneři věří, měl by se odehrávat jinde.

7. Vytvářím důvěryhodnou a bezpečnou atmosféru, jejíž součástí jsou dobré vztahy a vzájemný respekt všech členek a členů oddílu.

Je zřejmé, že vztah vedoucího s rádcem ovlivní atmosféru v oddíle. Hrozí při něm nabourání rovnováhy. Takový vztah je neobvyklý, neznámý a v mnoha lidech by mohl vzbuzovat pocit, že „to není tak, jak má být“. Základní oddělení rolí v oddíle se rozplývá a děti se mohou cítit zmateně z toho, co se děje a co jaká funkce znamená.

14. Jsem pozorný*á vůči rizikovému chování jiných dospělých průvodců a průvodkyň v jednotce ke skautkám a skautům. Jsem aktivní v podávání otevřené, konstruktivní a zároveň nenásilné zpětné vazby k chování ostatních dospělých. Stejně tak jsem otevřený*á zpětné vazbě od ostatních na své vlastní chování.

Pokud by se dospělí průvodci řídili KJD, jak také mají, výrazně by se eliminovaly rizikové situace takového vztahu. Pokud by jakkoli narušoval chod oddílu a atmosféru v něm, vedoucí by s tím měli pracovat a snažit se situaci vyřešit, rizikové situace eliminovat a snažit se problémům, které tento vztah může přinést, vyhnout.

„Pokud je ten vztah zdravý a přirozený a není založený na nátlaku z důvodu nadřazenosti, tak si myslím, že všichni můžeme mít radost z toho, že takový vztah vznikl při skautské činnosti. Musíme si být ale vědomi rizik a pracovat s nimi,“ uzavírá Jana Jirasová – Prcek.

SRDCI NEPORUČÍŠ ANEB JAK SI NASTAVIT PRAVIDLA?

Některé páry neodradí ani všechna možná rizika, nesouhlasné řeči ostatních a hranice nastavené Kodexem jednání dospělých. Rozhodnou se spolu být i přes tyto překážky. Jak by se ale měli zachovat, aby to neovlivnilo negativně oddíl?

„Vztah je dobré pojmenovat a vykomunikovat si rizikové oblasti, na kterých se jedinci aktivně podílejí. Teprve, když je vztah zveřejněný, pojmenovaný, lze jej akceptovat,“ zdůrazňuje psycholožka Petra Novotná, jak je důležité, aby vztah nebyl tajný.

Tajný vztah vede často ke vzniku spekulací. Dva lidé sice nemusí svůj vztah dát najevo slovy, ale jejich vzájemné chování se změní. Taková změna chování, ač se můžou snažit vztah skrývat a změna nemusí být příliš patrná, může v ostatních členech oddílu vyvolat zmatení a nejistotu. Mladší členové mohou například nabýt dojmu, že takové chování je mezi členy oddílu běžné.

Tělesný kontakt je sice i v oddíle přirozeným komunikačním prostředkem, ale rozhodně ne v takové míře a rozsahu, jako je tomu u párů. „Není přípustné se dotýkat druhotných pohlavních znaků a intimních partií. Dotýkat bychom se měli oblastí mezi lopatkami. Můžeme jej doprovázet například slovy: Já tě teď přidržím. Z doteků by měl být srozumitelný účel, pro který byly použity. Neměly by mít sexuální podtext,“ vysvětluje Petra Novotná, jak by to mělo vypadat v oddíle.

„Důležité je plnění úkolů a předem deklarovaných cílů. Je dobré si vykomunikovat rizikové oblasti, na kterých se jedinci aktivně podílejí a nahlas s vedením (vy)definovat možná rizika,“ dodává psycholožka na závěr.

Z jejích slov tak lze vyčíst, jak je důležitá komunikace. Vedoucí by měli s rádci mluvit (a to nejen v tomto případě). Měli by si navzájem důvěřovat, umět si říct i kritická slova a umět je přijmout a zpracovat. A jestli někoho v oddíle napadne, že taková věc „by se u nás stát nemohla“, pak je dobré zpozornět dvojnásobně. Funkční milostný vztah vedoucího s rádcem je možný jedině tehdy, když o něm budou všichni vědět, budou otevření a zvládnou prostřednictvím sebereflexe regulovat své chování tak, aby nezpůsobilo závažné následky.

PhDr. Petra Novotná

Psycholožka Petra Novotná působí jako ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Ústí nad Orlicí. V rámci své práce se zabývá výchovnými a výukovými obtížemi, rodinnou terapií a individuální psychoterapií, spolupracuje rovněž s týmy učitelů. Mimoto je také místopředsedkyní Asociace pracovníků Pedagogicko-psychologických poraden.

Zapojuji se ve vedení skautů a skautek. Kromě skautingu ráda cestuji, poznávám nové věci, zajímám se o sport nebo čtu.