Tváře, podoby a osoba zvaná krize

Když zazní slovo krize, pravděpodobně námi proteče sled mnoha negativních asociací. Ať už je ekonomická, klimatická, pracovní, zdravotní, rodinná, bezpečnostní, středního věku, partnerská nebo osobnostní, nikdy z ní nevyjdeme stejní jako předtím a nikdy si nevybíráme, kdy přijde. Otázkou není jen, jak se s ní vypořádat, ale jestli z ní lze vůbec vyjít jako vítěz.

Co představuje krize?

Na krizi se lze dívat jako na jisté narušení rovnováhy. Toto slovo, pocházející z řeckého krisis, původně znamenalo nejen nesnáze, ale také volbu či stěžejní okamžik při rozhodování se mezi dvěma možnostmi. Často se jedná o situace, do kterých nás uvrhnou vnější nebo vnitřní okolnosti bez našeho přičinění. Krize vcházejí do našeho života jako vlny. Mohou být drobné, se kterými se vypořádáme rychle třeba ještě v daný okamžik, nebo dlouhé a silné, které nás strhnou a pociťujeme jejich dopad i dlouho poté.

Krize je zkrátka situace, kterou jsme nevyhledávali a má potenciál náš život negativně postihnout. Její podstatou je změna. Ta může být k horšímu, ale svým způsobem i k lepšímu. Ve chvílích, kdy zápolíme, lámeme si hlavu a hledáme všechna možná řešení, taky rosteme. Krize sama o sobě patří mezi nežádoucí a těžké součásti bytí. To, co však po krizi následuje nebo probíhá v nás, závisí na tom, jak se ke zkušenosti postavíme a co se rozhodneme si z ní odnést. Může to být pouze děsivá vzpomínka na okamžik, ke kterému se nechceme vracet nebo důkaz toho, že jsme překonali nesnáze a naučili se něco nového. 

Humří teorie

Zajímavý pohled na toto téma nabízí takzvaná humří teorie. Filozof a rabín Dr. Abraham Twerski v jednom ze svých pojednání o životě přirovnává člověka ve stresové situaci k humrovi vyrůstajícímu ze svého krunýře. Tento korýš totiž pozná, kdy je čas shodit krunýř a vytvořit si nový právě ve chvíli, kdy mu ten starý začne být těsný a nepříjemný. Teprve po vytvoření nové tělesné schránky může dojít k růstu živočicha. Tento cyklus se pak během humřího života několikrát opakuje. 

Twerski taktéž říká, že kdyby nám, lidem, byli humři podobní, šli by k doktorovi a nechali si předepsat léky na svoje nepohodlí. Nikdy by pak nesundali svůj krunýř a nevyrostli ani o centimetr. Co tedy naznačuje humří teorie? Podle ní je stres a nepohodlí humrů vedoucí k tělesném růstu podobné našemu vlastnímu stresu a nepohodlí, jež vedou k růstu osobnímu.

Není krize jako krize

Všichni ze zkušenosti víme, že součet událostí, které se dají v našem životě považovat za krize, je takřka nekonečná řada. Ve zprávách nás varují před ekonomickou krizí. Po ní pravděpodobně přijde pracovní, mezitím musíme bedlivě sledovat klimatickou, zatímco přichází osobní a někde v dáli na nás možná čeká i krize středního věku. Se všemi se musíme vypořádávat, zaujmout k nim nějaký vnitřní postoj a někdy během našeho snažení pravděpodobně vypukne i nějaká náhlá krize, která bude vyžadovat naši absolutní pozornost. 

Jenže řešit takovou krizi je, jako kdyby nám hořela kuchyňská linka, zároveň prasklo potrubí a do toho nám přijel stavební úřad oznámit, že nemáme na náš dům povolení. Kde vůbec začít? Podobně jako to říká Michael Jackson ve svojí písničce z 80. let, začít je potřeba u sebe. 

Základy překonání krize

Během našeho skautského života i mimo něj se pravděpodobně v jednu chvíli setkáme s pojmem krizový management, který bývá zásadní ve všech oblastech skautské činnosti. Základní postupy by měl znát každý vedoucí či organizátor. Skrze něj se učíme, jak se vypořádávat s krizovými situacemi, které nás mohou potkat. Tomuto tématu se věnuje také mnoho času na vzdělávacích kurzech, kde se účastníci učí o krizových plánech a o tom, jak se chovat v krizových situacích na skautských akcích. 

Prvním významným bodem je zastavit se a zhodnotit okolnosti. Ve vypjaté situaci bývá velmi náročné se soustředit, proto je hned na začátku kriticky důležité si vyhradit okamžik na to, abychom si ujasnili, co přesně se děje. Můžeme tak oddělit fakta od domněnek, které by zbytečně vyvolávaly chaos. 

Dalším krokem je komunikovat s pověřenými osobami. Mohou to být třeba spoluvedoucí, vedoucí tábora, hlavní kuchařka nebo jiný člověk, který nám může v dané situaci poskytnout radu a pomoc s hledáním řešení. Také je důležité si určit pořadí, v jakém se budou zúčastnění informace dozvídat. Například, pokud jsme na výpravě v lese a najednou se nám vypaří dva skauti, může být moudřejší nejprve zpravit vedení a rádce a až potom, co si ujasníme postup, zbytek oddílu. Můžeme tak předejít nechtěné panice. 

Po tom, co jsme si vysvětlili, co se děje, zvážili všechna fakta a zapojili povolané osoby, přichází na řadu nejakčnější část – vymyslet a realizovat plán. V takovém případě se vyplácí rozdat si úkoly mezi sebou a (pokud možno) mít jednoho člověka, který bude celou situaci sledovat. Ku příkladu se mohou rozdělit role podle toho, kdo bude komunikovat s rodiči svěřenců, kdo se postará o družinu, kdo bude v případě potřeby volat záchranné složky a kdo bude řešit poškozené osoby. 

Další částí, která už nemusí být tak úplně jen na nás, je komunikace s veřejností, jako jsou novináři, město či jiné instituce. Předtím, než se pustíme do sdílení našich zážitků s médii, sledujícími na instagramu nebo čtenáři našeho časopisu, mějme na paměti, že Ústředí Junáka nebo naše středisko k situaci zaujmou nějaký postoj. Abychom chránili sebe a naše členy, je třeba jim poskytnout hlavní slovo v oficiálních prohlášeních.

Podrobnější manuál lze najít na Křižovatce v článku Když nastane průšvih.

S krizí za Doktorem

Jedním z odborníků na téma bezpečnosti ve skautském i veřejném prostoru je David Rožek – Doktor. Mimo působení ve středisku Radost a Naděje Beroun se věnuje zabezpečování velkých akcí Junáka. O svých osobních zkušenostech s krizovými situacemi a o krizovém managementu mluví často na kurzech či na přednáškách Skautského institutu. Redakci Roverského kmene popsal nejdůležitější body zvládání krize a svěřil se i se svým nejkrizovějším zážitkem. 

V krizovém managementu se klade velký důraz na prevenci. Krizi je třeba si uvědomovat a jednat s ní tak, že ještě nepřišla. Nejhorší je, když člověka překvapí zcela nepřipraveného. Nejednáme pak racionálně, ale spíše pocitově, což je v takové chvíli většinou špatně. Pokud se nad ní zamyslíme ještě před jejím příchodem, můžeme si v hlavě sestavit plán a postup. Úplné minimum krizového managementu je tedy vědomí toho, že nějaká krize může nastat. 

Dalším důležitým bodem je chladná hlava a racionální přístup. To bývá tou nejtěžší výzvou i pro trénované lidi. Ve chvíli, kdy krize ovlivňuje i někoho jiného než nás, si problémy více připouštíme a hodnotíme informace okolo sebe subjektivně. Můžeme pak inklinovat k nepřesnému zhodnocení situace a k nesprávnému řešení. 

Udržet si chladnou hlavu a racionální myšlení je základ, od kterého se můžeme odrazit a stanovit si kroky postupu. Také je vždy žádoucí mít po ruce někoho, kdo mi může začít pomáhat, ať už je to kontaktní osoba, diplomat, můj známý, obchodní partner nebo kdokoli jiný. Krizová situace by měla být řešena s někým dalším proto, abychom ji mohli kriticky konzultovat a udrželi si objektivní pohled.

V neposlední řadě je podstatné zjistit si všechny informace a vyhodnotit všechna fakta, abychom mohli přijmout co nejlepší rozhodnutí. 

Krizi tváří v tvář

,,Nejtěžší situace nastala před Vánoci roku 2017 v západoafrické Guineji, kam jsem vyjel vykonávat předem domluvený bezpečnostní výzkum s tamější policejní složkou,” vypráví Doktor o svém nejkrizovějším okamžiku v životě.

 ,,Došlo k tomu, že jsem byl po příletu neprávem obviněn z několika trestných činů, mimo jiné ze špionáže, pašování zbraní do země a podobně. Jako následek jsem byl uvězněn nejprve v cele a poté v domácím vězení na hotelu,” popisuje svoji služební cestu David. Na vině byla jeho letecká společnost, neboť neposlala oznámení o zbrani, kterou Doktor vezl pro svoji vlastní bezpečnost a špatná informovanost jednotlivých úřadů Guineji.

 ,,Nejhorší bylo domácí vězení v kombinací s nejistotou, co se mnou bude. Musel jsem si opakovaně prodloužit pobyt a čekat ze dne na den, jestli půjdu do vězení nebo jestli mě propustí a budu moci letět zpátky,” líčí. 

Velkým trápením pro něj byla také obrovská existenční nejistota. Poznamenává, že když tehdy projížděl internet a srovnával svůj případ s jinými obviněními Evropanů v Africe, tak to vypadalo velmi bledě. 

,,Bylo to náročné na psychiku v tom, že jsem neměl jistotu, jak to dopadne a nedokázal jsem to s ničím srovnat. Nakonec mě zachránil náš ministr zahraničních věcí,” říká o své poměrně nedávné zkušenosti odborník na bezpečnost a dodává, že podobných zážitků má díky své práci za sebou už několik.

Dále Doktor popisuje, jak se odráží tyto zážitky na duši člověka. Ohrožení existence, života a jistot vede podle něj  k tomu, že si uvědomujeme, jak rychle lze tyto hodnoty ztratit. Díky tomu si jich více vážíme a dokážeme svůj život vést správným směrem a soustředit se na věci, které máme rádi. Můžeme si pak třeba přeskládat životní priority. 

,,Tento vývoj jsem pozoroval i u ostatních lidí, kteří mají tyto zážitky,” dodává Doktor. ,,Jsou více orientovaní na sociální službu a pomoc lidem okolo. Dokážou svoje zkušenosti zužitkovat nejen sami pro sebe, ale mohou také vést a směřovat ostatní. Přirozeně jsou z nich třeba výborní kouči a mentoři, kteří dokážou podpořit někoho dalšího v těžké situaci, kterou sami zažili, když si s ní dotyčný neví sám rady. Myslím si, že takhle se to potom odráží ve společnosti.” 

Ať už krizi překonáme úspěšně či neúspěšně, vítězství nad krizí přichází v různých formách. Jednou z nich je i ta, že jsme z ní vyšli celí a naučili se něco sami o sobě.