Intenzivní zážitek na počkání na mobilu nehledejte, radí odbornice na závislosti

/perex/ V útulném prostředí adiktologické kliniky NEO Centra se poprvé setkávám s adiktoložkou Eliškou Blažíčkovou. Při rozhovoru o nelátkových závislostech vzpomíná i na své dětství ve skautském oddíle. „Brouzdání po internetu musí být vyváženo budováním skutečných mezilidských vztahů a vztahu k přírodě. Na to je skaut naprosto ideální místo,“ říká Eliška.

Jak často se ve své praxi potkáváš se závislostí na internetu?

S netolismem, což je nelátková závislost na internetu, se potkávám čím dál tím víc. Problematika závislosti v online sféře je tu už od začátku devadesátých let. Nicméně je to samozřejmě čím dál víc intenzivní. 

Jaké rozdíly či podobnosti můžeme u látkových a nelátkových závislostí sledovat?

U nás přistupujeme k závislosti jako ke komplexnímu problému. Závislost existuje jenom jedna. Drogy, alkohol, sociální sítě a internet jsou pouze jejím nosičem. Někdy u pacienta nemusíš poznat, že jde o alkoholika, že má problém se závislostí na sociálních sítích nebo na seznamkách. Většinou to člověk nemá napsané na čele.  

Jakým způsobem vzniká závislost na sociálních sítích (ZNSS)?

Ke vzniku závislosti mohou vést genetické predispozice; skutečně mnohdy ani nevíme, co nám kdo dává do vínku. Samozřejmě záleží taky na sociálním učení. Leccos se naučíme od našich vrstevníků nebo blízkého okolí. Závislost se může týkat kohokoli, nejohroženější skupinou ale jsou mladiství. Struktura psychiky ještě není tak úplně dopečená. Konkrétně u sociálních sítí, kde je důležitá potřeba kontroly, se uvádí věk ohrožené skupiny od patnácti do třiceti let. 

Prevence by mohla začít už ve školce 

Co lidé závislí na sociálních sítích hledají? 

Člověku to vždycky nějakým způsobem nahrazuje to, co mu schází. Někdy to může být potřeba otevřené náruče, lásky nebo blízkosti. Velmi často se stává, že se člověk zanoří do spárů závislosti na nejrůznějších seznamovacích aplikacích. S čím se také docela často setkáváme u mladých dospělých, je potřeba porovnávat se. Zajímavý fenomén je i posedlost kultem těla, což se sociálními sítěmi úzce souvisí. Ty stojí ve většině případů na upravených fotkách. 

Mohou se dospívající vyhnout potřebě srovnávat se s ostatními? 

Tahle potřeba je absolutně lidská a přirozená. Tady spíš jde o to hledat cesty, aby se v jedinci nezapouštěly kořeny, které vedou k rozvoji závislostního chování.

Jak mohou rodiče a oddíloví vedoucí pomoci prevenci závislosti na sociálních sítích?

Už od dětství je potřeba podporovat offline aktivity, aby dítě navazovalo skutečné vztahy, nejen ty virtuální. Taky šířit osvětu o realitě, vysvětlovat, že věci na internetu mnohdy nemusí být vůbec slučitelné s realitou. Opačný extrém závislosti je vedení dítěte k asketismu, absolutnímu odmítání. Musí to být vyváženo budováním skutečných mezilidských vztahů, vztahu k přírodě, k tomu, co se děje tady a teď v reálném čase. Na to je skaut, myslím, naprosto ideální místo.

Jaké dopady na nás může mít ZNSS? 

Dopady závislosti mohou být skutečně ničivé. Tím, že je toto chování společností nejen tolerováno, ale bohužel i podporováno, může vypadat jako málo riziková záležitost. Ale když se mladý člověk totálně izoluje od okolního světa a je schopen zůstat klidně několik dní bez nadsázky přilepený k židli a zírat do monitoru, není schopen se postarat o své základní potřeby – jídlo, spánek, základní hygiena, … – tak je to živná půda pro rozvoj duševních onemocnění. 

Závislost jako zlatý důl

Proč tedy společnost podporuje životní styl vedoucí k ZNSS?

Na spoustě nosičů závislosti se dá skvěle vydělat, nejen finančně. Pro marketing je skvělé je podporovat. Co jsme ještě nezmínily jsou online nákupy. Obzvláště za doby pandemie, kdy byly zavřené obchody. Je to podporováno, protože to hýbe světem a je to trendy.

Jak mohou dospívající předejít vzniku závislosti?

Všechno se nějakým způsobem digitalizuje, dostáváme se do digitálního světa a dovedu si představit, že pro děti a dospívající to musí být náročné. Nejlepší je začít s prevencí v co nejnižším věku. Vůbec bych se nebránila tomu, aby prevence začínala hned na konci školky. Prevence u mladších dětí by měla být zacílená hodně na rodiče,  jejich orientace v problematice je základem. 

Když se budeme bavit o starších, je potřeba prevenci přizpůsobit věku. Vzpomínám, jak jsme s holkama hltaly zamilované příběhy a fotoromány. Dnes dospívající koukají na virální rychlovidea, kde si mladí lidé vyznávají lásku, dají si kytku nebo čokoládu. A to je přece to samé. Rizikovost je tady v té rychlosti, jež může podporovat nutkavost, kompulzivitu. Tak fungují závislosti – chci to hned, chci to rychle a snadno, chci intenzivní zážitek na počkání. 

Jaké konkrétní typy prevence se ti během praxe osvědčily?

Já jsem v začátcích kariéry dělala preventivní programy látkových závislostí na základních školách. Ale prevence těch nelátkových se vlastně moc neliší. Je to o budování zdravé komunity ve třídě a oddíle. Velmi specifickou prevencí jsou také kroužky, aktivity, kde se děti sejdou na jednom místě v reálném čase. 

Pokud člověk cítí, že je toho víc než by chtěl, je dobré být na sebe trochu přísný. Doporučuji si dát časové omezení, natáhnout si budíka. Věnovat kus času také aktivnímu odpočinku, intenzivnímu pohybu.

Jak se mohou dospívající vyhnout syndromu FoMO? A dá se mu vůbec vyhnout? 

Do určité míry je to nám všem přirozené, všichni to známe a řešíme. Je dobré si vypěstovat zdravý balanc. Pokud má člověk bez internetu až depresivní propady, není od věci vyhledat odbornou pomoc.

Síla digitálního detoxu 

Jaká pravidla pro používání telefonů doporučuješ dospívajícím skautům a skautkám nastavit a dodržovat během schůzek, výprav a táborů? 

Pokud to jen trošku jde, udělejte si digitální detox. Je dobré si zkusit sám sebe otestovat v tom, jak dovedu být opravdu offline. Nepochybuji o tom, že skauti mají tu extrémně cennou zkušenost, že se dokážou sbalit a odjet někam, kde je sotva signál.

Jak často by měl člověk digitální detox podstoupit? Stačí nám skautský tábor jednou za rok? 

Na digitální detox, který je o nastavení si offline prostředí, není v současné době moc času. Ale jde to aspoň trochu omezovat. Kus víkendu, kus dne. Nastavit si hodinu, od které práci neřeším. Ale nastavit si vnitřní hranice vyžaduje opravdu pevnou vůli. 

Dnes je stále běžnější dávat dětem mobil při nástupu do školy. Jaká pravidla doporučuješ nastavit pro mladší děti?

Koho jsem v rámci prevence nezmínila, jsou učitelé. Mají na kolektiv velký vliv. Ve třídách by měla být milosrdná, pečující, ale jasně nastavená pravidla používání telefonů během celého dne včetně přestávek. Dovedu si představit, že se na začátku dne telefony odevzdají a vrátí se zase na konci dne. Měla by to ale být dohoda s dítětem. Představuji si přestávku, kdy děti přirozeně zlobí, hrají si. To mobil nenahradí. 

Závislost nejen v ambulancích

Jak závislost u dětí a dospívajících poznat?

Ať už jako pedagog nebo oddílový vedoucí můžu děti pozorovat. Je důležité být otevřený a téma během skautských oddílových schůzek otevírat. Mluvit o tom a zajímat se, co na těch videích a fotkách je a dětem naslouchat. 

Jakmile má člověk podezření, že jde o nadužívání sociálních sítí, určitě s dotyčným mluvit. Nebát se odkazovat na další péči. V dnešní době jsou adiktologické ambulance připravené i na nelátkové závislosti. V psychoterapii člověk může přijít na to, proč má tendenci neustále kontrolovat svoji úzkost. Často si totiž ani neuvědomíme, že nevydržíme chvíli bez nutkání držet v ruce telefon. 

Kdy se do adiktologické ambulance vypravit?

Člověk si mnohdy myslí, že je to jen ve chvílích úplného propadu. Pokud sledujeme, že se nějaký náš kamarád mění, kdy jsou tam příznaky, že „ulítl“ na nějakých seznamkách, pornografii, sociálních sítích. Ale prostor na návštěvu adiktologické ambulance je vždycky. Současně platí, že nikdy není pozdě.