Česká společnost dlouhodobě patří mezi národy, které tolerují velkou konzumaci alkoholu, což je vidět na statistikách spotřeby na osobu, především u piva. Také u nezletilých je pití piva a podobných nápojů poměrně tolerováno. Přístup k alkoholu se však liší podle kultur. V následujících odpovědích na anketní otázku se dozvíte, jaké zvyky a pravidla užívání alkoholu mají roverské kmeny v západní Evropě.
Laura Schöndorfer
Jsem rangers ze Salcburku, z Rakouska. Ve skautu jsem třináct let. Nejraději mám na skautingu společenského ducha, túry přírodou a nová dobrodružství. Když neskautuji, miluji lyžování, cestování a hraní karetních her. Studuji ekonomii ve Vídni.
V mém oddíle vstupujeme do roverského kmene, když nám je šestnáct let. V tomto věku je u nás pití piva a vína legální, takže máme povoleno na akcích pít. Jenže pijeme v přátelské míře, žádné chlastání. Na schůzkách pijeme alkohol pouze při zvláštních příležitostech. Na táboře často pijeme pivo nebo víno večer u táboráku. Nemáme žádné oficiální hranice, kolik toho můžeme vypít, protože nás vedoucí vnímají jako zodpovědné členy společnosti, kteří znají svoje limity. Nejsme však v našem kmeni zvyklí pít tvrdý alkohol.
Tohle léto se u nás v Salcburku odehraje místní jamboree. Zde se zavedlo pravidlo, že se alkohol bude podávat roverům a rangers po osmé hodině večer.
Quinty van Rees
Jsem dvaadvacetiletá rangers z Nizozemska. V současnosti dělám magisterské studium, abych se stala učitelkou zeměpisu. Skautkou jsem přes 14 let, aktuálně jsem aktivní ve studentském kmeni a taky v oddíle v mém rodném městě. Mimo jiné jsem koordinátorka malého národního skautského tábora. Mimo skaut ráda tančím a jezdím na horském kole.
Moje zkušenost vychází ze skutečnosti, že jsem jednak součástí studentského roverského kmene, který je speciálně pro studenty ve městě, kde studuji, jednak jsem součástí mého běžného oddílu.
Co se týče alkoholu, u obou skupin nemáme žádná přesná pravidla, kolik alkoholu máme dovoleno vypít. Ale máme ujasněné, že když někdo pil až příliš během nějaké akce a rušil tím ostatní nebo je ohrožoval, tak dostane varování. Pokud se to děje opakovaně, tak to může vést v nejhorším případě k vyloučení, když už byl dotyčný třikrát varován. Když jsme na táboře, vždycky musí být alespoň dva lidi střízliví pro případ nouze. Se studentským kmenem jsme také zavedli pravidlo, že lidé, kteří organizují program, mají právo říct, zda mají všichni během programu povoleno pít, nebo ne. Některé programy jsou vážné a alkohol by narušil atmosféru. Když program skončí, můžeme si dát skleničku.
Justin Ollagnier
Jsem součástí malé roverské skupiny šesti kamarádů ve Francii. Jsem také skautský vedoucí místní družiny v malém, ale nádherném horském městě, které se jmenuje Briançon. Tato družina náleží do nenáboženského skautského hnutí.
Naše politika ohledně alkoholu není úplně jasná. Když děláme program, což je jeden víkend za měsíc, jsme zvyklí si na konci dne užít chvilku se všemi vedoucími. Zde se bavíme o naší družině a následujícím dnu. Říkáme tomu páté jídlo dne. Při téhle příležitosti obvykle něco pojídáme a pijeme pivo. Nikdy nepijeme víc než půllitr a nepijeme žádný tvrdý alkohol. Je to velmi speciální okamžik, kdy zpíváme, smějeme se a užíváme si společné chvíle.
V našem hnutí, kde je počet roverů dost malý, není běžné zakládat roverské kmeny. Často se stáváme vedoucími, jakmile nám je sedmnáct osmnáct let. Náš oddíl je ve speciální situaci, protože nikdo z nás kvůli studiu nežije ve stejném městě.
Není prakticky žádný rozdíl, když spolu trávíme čas jako kamarádi, nebo když se sejdeme, abychom vytvořili nějaký projekt. Krom situace, kdy řešíme oddílové záležitosti a pro alkohol není prostor.
Francisco Oliveira
Jsem dvaadvacetiletý rover z Portugalska, studuji architekturu a skautem jsem patnáct let.
V mém roverském kmeni jsme nikdy nekonzumovali alkohol, ani jiné látky jako třeba tabák během našich akcí. Nikdy nás naši vedoucí nenaváděli a nikdy by nás to nenechali dělat. Kdyby se něco takového stalo, byl by dotyčný požádán, aby odešel z kmene.
Tento přístup vnímám pozitivně! Myslím si, že výpravy jsou moment úniku z každodenního života, a to si velmi užívám. Nepotřebujeme pít alkohol, abychom se s kamarády uvolnili. Věřím, že tyto momenty mají být přirozené, protože smích a sdílení společných okamžiků má být taky opravdové.
