Je něco, co lze považovat za pravdivé, správné a obhajitelné v každé době? Je jasné, že některé vědecké skutečnosti nelze vyvrátit, co ale například myšlenky a ideály? Jsou skautské hodnoty věčné, nebo jsme jako skauti jen dětmi své doby?
Pro: Věčná pravda existuje i v jiné formě než v číslech
První úhel pohledu, který mě zaujal, byl ten, který známe všichni nejdéle – rodinné zázemí. Co se týče novorozence, dokáže vnímat nedostatek svých základních biologických, ale i emočních potřeb. Proto jsou kontroverzní různé druhy institucí pro opuštěná miminka, ale jedno je jasné. Věčná pravda je v tomto ohledu potřeba lásky a podpory, kterou by každé dítě mělo dostat. Lidské bytosti potřebují lásku, ať už o tom mluví Maslow nebo přátelé v kavárně, podstata se nemění.
A skautské ideály a věčná pravda? Díky nejvyšší Pravdě a Lásce se držíme hodnot, které nám drží nohy na zemi a hlavu v oblacích, takže máme řádný pohled z výšky. Díky heslům a slibům se z nás vyvíjí kvalitní osoby, které drží blízkou i vzdálenější budoucnost ve vlastních rukou. Staré příručky nejsou slepými návody, ale spíš návrhy a poznatky, o kterých se dá diskutovat a je na nich něco krásného. Stejně jako je krásná platforma Dělám program nebo Hranostaj. Inspirace, která jde někdy použít rovnou, ale někdy je potřeba trochu promyslet, jak to bude sedět zrovna na mou situaci s mou družinou a přeneseně na můj život.
Anna Tylšarová–Topinka, zástupkyně vůdkyně 8. oddílu Trojlístek Olomouc, kromě skautingu se věnuje tanci.
Proti: Hodnoty jsou jen tak živé, nakolik jim věříme
Hledání věčné pravdy se může protáhnout stejně jako hledání Svatého grálu. Přesto bychom se o to měli pokoušet. Jako skauti i jako běžní lidé.
Kdybychom začali rozebírat všechny výroky od vědeckých tezí, přes různé definice až po odrazy reality, dle mého názoru narazíme spíše na „všeobecně všemi přijímanou skutečnost“ než-li na stoprocentní neochvějnost. Fakt, že jsme se potkali s jinou osobou v červeném svetru na ulici, může potvrdit očitý lidský svědek, netoliko už okolo běžící pes vidící černobíle.
Věčnou pravdou tedy rozumějme naše úsilí v hledání. Hledání nejčistší možné skutečnosti, ke které nás, nehledě na překážky, vede prostřední okvětní lístek lilie. A jakkoliv existovat věčná pravda nemusí, neznamená to, že bychom v tom nesnadném „zápase“ ustavičného hledání měli polevit. Koneckonců skautské hodnoty – naše milé rodinné stříbro – jsou jen tak živé a „pravdivé“, nakolik jim sami věříme a jsme ochotni v jejich neustálém prosazování pokračovat. Občas si připustit, že ke skautskému životu patří „každodennost“ (jak to kdysi psal i žil Jaromír Marek–Markýz) – to je velmi pravdivé.
Michal Štrobl–Vločka, vedoucí střediska VAVÉHA v Českých Budějovicích, učitel na druhém stupni ZŠ. Ve volném čase se stará o dceru a hraje v kapele Bonsai č. 3.
Autorka ilustrace: Alžběta Hubáčková
