Roverský odbor (RO) má od listopadu 2022 nové vůdce Julii Motalovou – Julču a Jakuba Zoblivého – Makču. Vystřídali tak softballového mistra České republiky a Evropy Michala Holobrádka – Majkla (25). Ten je členem odboru od roku 2017 a jeho vůdcem od listopadu 2019. Majkla jsme se zeptali, jakým způsobem pod ním odbor fungoval.
Článek si můžeš poslechnout v audioverzi:
Proč ses rozhodl funkci předat?
Mělo to více důvodů. Jednak dodělávám školu a píšu diplomku. A pak taky proto, že na další léto jsem dostal příležitost si zahrát softball za jeden z nejlepších týmů, který je v Kanadě. A abych se na to angažmá mohl pořádně připravit, nebylo by možné se stoprocentně věnovat vedení RO. Proto jsem to předal a podle situace se budu dál zapojovat jako člen.
Jak bys sám sebe popsal?
Jsem komunikativní a asi hodně cílevědomý. Brzy vstávám i chodím spát.
Kolik času ti zabralo vedení Roverského odboru?
Hodně je to o věcech, které zrovna řešíme. Role vedoucího RO je specifická v tom, že dost času zabere komunikace s jednotlivými členy při řešení dílčích témat nebo projektů a s programovým týmem. Když jsem odbor ty tři a půl roku vedl, věnoval jsem tomu 5–10 hodin týdně. Jako bonus byly víkendové porady. Myslím, že je to srovnatelné s časem potřebným k aktivnímu vedení oddílu či podobné činnosti.
Kdy vznikl Roverský odbor?
Kolem roku 2000. Prvním vedoucím RO byl José, současný starosta Junáka. Po něm to převzal Číča, bývalý náčelník. Ve funkci se dále vystřídali Pudil a Šípek, který teď vede Skautský institut. Po něm byl šéfem Tesák, pak Karamela, jež se hodně angažuje v Praze a nebo kolem Pražské krajské rady. Potom roverský odbor vedl Sid a po něm Šmudla.
Je něco konkrétního, v čem se ti podařilo posunout nebo změnit český rovering?
Když jsem do RO přišel, obecně se o roveringu moc nemluvilo. Hodně úsilí se věnovalo vlčatům, světluškám, skautům a skautkám. Rovering stál tak trochu bokem. Předpokládalo se, že roveři si všechno musí vymyslet sami a není třeba se jim věnovat. Předtím bylo pro vedoucí roverských kmenů těžké najít jakékoliv informace o tom, jak rovering dělat nebo kde se inspirovat. Tehdy spočívala činnost RO v otvírání diskuzí. To, co je pro kluky a holky v roverském věku důležité a co od nich vlastně očekáváme, se neřešilo. Za mého vedení už měl odbor příležitost se dostat k uchopitelnějším věcem – snažili jsme se pracovat na metodických materiálech, praktických tipech na program a jednotlivých částech roverského programu.
V čem skauting či rovering posunul tebe?
Musím říct, že mi zformoval celý život, ve skautu jsem odmala. Nedokážu odhadnout, jak bych žil, kdyby mě k němu brácha Učeň nepřivedl. Dal mi schopnost pracovat v týmu a získal jsem šestiletou zkušenost s vedením lidí. Čeho si ale cením nejvíc, jsou přátelé.
Když byla možnost se věnovat roverům a žít rovering, tak mi došlo, že se chci věnovat právě této kategorii
Jak fungoval Roverský odbor pod tvým vedením?
Před mým příchodem do RO se většina práce a témat probírala na společných víkendových poradách. Za mého vedení jsme věci začali řešit průběžněji. To je asi taková největší změna.
Proč ses rozhodl pracovat zrovna s rovery?
Když v našem středisku vznikl roverský kmen, jeho činnost a celkově rovering mě oslovily a nadchly, takže jsem se zúčastnil maxima roverských akcí. Druhým faktem je, že jsem vždycky pracoval radši se skauty než s vlčaty. Když byla možnost věnovat se roverům a žít rovering společně se svými vrstevníky, došlo mi, že se chci naplno věnovat právě této věkové kategorii.
Jsi jedním z držitelů skautské Medaile díků. Za co jsi ji dostal a co to je?
Medaile díků je ocenění za dlouhodobou nebo jednorázovou činnost, která přispěla k naplnění skautských hodnot. Dostal jsem ji s ostatními za pomoc během tornáda na Moravě před rokem a půl. Tam jsem byl se Šmudlou. Tornádo zaútočilo kousek od míst, kde bydlíme, takže jsme se v prvních dnech podíleli na organizaci dobrovolnické pomoci.
Medaili jsi nedostal jen ve skautu. Úspěchy slavíš i v softballu. Jak dlouho se mu věnuješ? Jaký byl tvůj největší sportovní úspěch?
K softballu jsem se dostal ve 12 letech a stejně jako ke skautu přes staršího bráchu. Byl to kroužek na základce. Následně jsme hráli v Havlíčkově Brodě českou ligu a od roku 2015 jsem v reprezentaci. Mezi mé největší úspěchy patří to, že jsem čtyřikrát vyhrál Mistrovství České republiky v softballu. Taky jsem byl jako člen reprezentace na třech mistrovstvích světa. Poslední bylo v listopadu 2022 na Novém Zélandu, kde jsme skončili devátí na světě. Potom jsme taky vyhráli mistrovství Evropy.
Jakou máš v týmu roli?
Když jsme začínali, na postech jsme se střídali. Teď jsem nadhazovač, což mě baví nejvíc, protože jde o pozici, na které to tak trochu celé stojí. Když jsem byl malý, šlo mi to. A už jsem u toho zůstal a nikdy to nezměnil.
Jak ses dostal do nejlepšího týmu v Kanadě?
Každé léto probíhá asi nejvýznamnější turnaj ve Spojených státech a v Kanadě. Tam se sjíždí na dva a půl měsíce hráči z celého světa a hrají proti sobě na různých přátelských zápasech. A pak v půlce srpna se koná Mistrovství světa týmů, podobně jako je ve fotbale Liga mistrů, kde hrají týmy z USA a Kanady a zvou si sem nejlepší hráče z celého světa. A teď jsem dostal nabídku, že tam letos můžu hrát za tým z Kanady, který v posledních 10 letech tento nejprestižnější turnaj pětkrát vyhrál.
Jak vypadá tvůj softballový trénink nebo den?
Vstávám kolem šesté, abych šel ráno do posilovny na trénink. Potom jdu do školy nebo do práce. Den pokračuje v závislosti na aktuálním ročním období, podle toho si dám další trénink či jdu s přítelkyní a psem na procházku. Nebo se zabývám školou/skautem.
S rovery doporučím navštívit Jeseníky nebo Banát
Co rád děláš ve volném čase? Jak si nejlépe odpočineš?
Hodně času věnuju jak sportu a tréninku, tak skautu. Odpočinek od jedné činnosti pomáhá k té druhé. Takže když jsem si potřeboval odpočinout od softballu, věnoval jsem se skautu, a naopak.
Máš tip na výpravu, kam by roveři určitě měli vyrazit?
S břeclavským roverským kmenem Rozbřesk, který jsem vedl, chodím na noční přechody hor. Jezdíme do Jeseníků a jdeme na Praděd. Myslím, že obecně jsou super české hory a česká příroda. Tam by se roveři měli vydávat co nejvíc. Nám se to v noci moc líbilo, má to svoje kouzlo.
Druhým tipem je Banát v Rumunsku, taková zapomenutá česká komunita uprostřed Banátských hor, kde je šest českých vesnic a lidé ještě mluví naším jazykem a platí českými penězi. V rámci této expedice jsme odjeli do Západních Karpat a poznávali tam přírodu. To je určitě něco, co věřím, že bych mohl doporučit všem.
Michal Holobrádek – Majkl
Studuje poslední ročník informatiky a ekonomie v Brně, kromě studia už také pracuje v bance. Skautuje v Břeclavi, kde čtyři roky vedl roverský kmen. Byl v týmech vůdcovského lesního kurzu Rovel a lesního kurzu Velká Morava.
