Autor: Ondřej Vodička – Miego
Rituály jsou výborný nástroj, který dokáže perfektně sloužit k výchovným záměrům. Pomáhají vytvořit atmosféru, při které chceme sdělit něco důležitého a často složitého. Můžou být zajeté jako táborový oheň, nebo specifické pro oddíl jako synchronizované popřání si k jídlu. Jenže aby fungovaly, je potřeba je správně použít. Následující metodika osvětluje, jakých základů bychom se u rituálů měli držet, na co si dávat pozor a přináší různé praktické tipy. Vytvořit a udržovat rituál není samozřejmost, musí se na něm aktivně pracovat, ačkoliv se může zdát, že takové zvyky jsou přirozené a dějí se samy.
Využití rituálu
Zkráceně se dá říct, že rituál má tři základní funkce. K čemu slouží tyto funkce ve skautském prostředí? Vždycky záleží, pro jakou příležitost chceme rituál využít.
Mytizační funkce. Jeden ze tří skautských pilířů je pilíř duchovní. Řešit duchovní záležitosti však jde velmi stěží ráz na ráz. Nejlépe se o duchovních záležitostech rozjímá za atmosféry, která tuto rovinu podporuje. Právě k tomu ideálně slouží rituál. Obsahuje procesy (rutinu), které navodí duchovní atmosféru pomocí symbolů a různých činností (viz níže). Duchovní sdělení se může lišit – od skautských principů, reflexe svého života až po náboženské hodnoty, pokud oddíl nějaké vyznává.
Integrující funkce. Zde rozlišujeme dvě roviny. První je utvrzení, že naše společenství (náš oddíl) drží při sobě, můžeme se na ně obrátit a ukazuje, že v něm máme své místo. I tady je zapotřebí symbolů, jako je držení se v kruhu na závěr táborového ohně, skautský pozdrav a podobně.
Druhá rovina je přijetí nového člena společnosti. Může jít o úplného nováčka, který se pomocí rituálů dozví, že ho okolí bere na vědomí. Stává se součástí nové skupiny lidí a má v ní svoji roli. Jinými slovy mu rituál dává jistotu a pomáhá mu zbavit se strachu z nové situace.
Odkrývání a řešení problémů. Společnost nemůže fungovat, pokud se v ní neřeší problémy, které ji tíží. Pak hrozí „papiňákový“ efekt, jenž může vést k velké a závažné rozepři. Rituály dokáží vytvořit prostor, kde mohou jednotlivci vyjádřit své pocity a obavy (vypustit páru). Nastolení jedinečné atmosféry pro tuto situaci ulehčí jednotlivci se vyjádřit a pomůže s větší lehkostí vyřešit problémy, které by za běžného režimu bylo těžké probrat.
Symboly – jejich hustota a nejednoznačnost
Antropolog Victor Turner vnímal symboly jako zásadní prvek kultury a přidělil jim tři základní znaky. Jsou zhuštěné (nesou různé významy a události jsou reprezentovány v jediné podobě), spojují odlišné významy (každý člověk stejný symbol vnímá jinak) a nesou s sebou polarizaci významu (jedním pólem jsou hodnoty společnosti a druhý pól je smyslový, vyvolává emoce). Aby symboly, které používáme při obřadech, byly funkční, musíme tyto znaky brát v potaz (takové chování je však velmi intuitivní). Bylo by tedy chybou svým skautům vnucovat jediný výklad například skautské lilie. Pro každého člověka jsou podstatné jiné věci, jež si může sám v daném symbolu najít. Se skauty hledejme význam těchto symbolů, bavme se o nich a nechme, aby si každý našel svoji cestu.
Můžeme používat již zavedené symboly, ať už státní (vlajky, trikolora, hymna), skautské (pozdrav, lilie, skautská hymna) nebo oddílové/střediskové. Pokud však existující symboly z nějakého důvodu nevyhovují současné situaci, je na místě vytvořit nový. O nich však později.
Most mezi dvěma ostrovy aneb přechodové rituály
Jak pojem napovídá, jedná se o obřad, při kterém u zúčastněných dochází ke změně. Tu je potřeba zdůraznit, aby si skautky a skauti mohli být jistí tím, jakou roli zastávají. Tím jim můžeme výrazně ulehčit od nervozity a stresu. Antropolog Arnold van Gennep popsal, že se skládají ze tří fází. Odloučení, pomezí a znovuzačlenění. Celý proces si lze představit jako most spojující dva ostrovy.
První ostrov je výchozí bod, kterým může být například vlčácký oddíl. Vlče se odloučí od své smečky a jde samo po mostě.
Ten symbolizuje pomezí, tedy moment, kdy již není vlčetem, ale ještě se nestalo skautem. Nachází se „mimo“ společnost. Tento přechod má zpravidla podobu nějakého dočasného utrpení – výzvy. Může jít o hladovku, splnění úkolu nebo fyzické odloučení od ostatních jako při stezce odvahy. Přechod totiž musí představovat překonání staré formy svého já, čímž dotyčný dokáže, že je připravený se posunout na novou úroveň. V tomto případě na úroveň skauta.
Po přejití pomyslného mostu se dostal na druhý ostrov – pro bývalé vlče jím je nový skautský oddíl. Zde ho nový oddíl přivítá a přijme mezi sebe jako sobě rovného. V takový moment je zásadní právě pocit sounáležitosti, která by měla být adekvátně znázorněna například předáním hnědého šátku.
Nové rituály
Naše prostředí a společnost prochází neustálými změnami. Proto některé zvyky ztrácí svůj význam a naopak jsou potřeba jiné, které odpovídají současným potřebám. V této situaci přichází vedoucí k velké výzvě. Tomáš Řehák – Špalek popisuje, jaké důležité otázky je potřeba si položit:
- Proč chceme nový rituál, jaký výchovný cíl sledujeme?
- Co má být jeho duchovním a společenským obsahem, o čem má vypovídat?
- Navazujeme na nějaký existující rituál? Je nějaká tradice, o kterou se můžeme opřít?
- Jakou symboliku použijeme? Vymyslíme si vlastní nebo sáhneme po nějaké existující?
- Pro jak staré skautky či skauty rituál připravujeme? Budou mu rozumět? Nebude jim naopak připadat dětinský?
- Cítím, že já sám v něm vyjadřuji upřímně své pocity? Budou mít tuto příležitost i ostatní?
Zbytek podoby je výsledek kreativity. Přesto jsou aspekty, které se opodstatněně pravidelně objevují. Dobrým pomocníkem je oheň (táborák, svíčky, pochodně…), hudba (či naopak ticho), tma, noc, příběhy. Jde o prvky, které ve své podstatě skrývají tajemno a mnoho prostoru pro vlastní interpretaci.
Na co si dávat pozor
Je podstatné si uvědomit, že rituál je nástroj, ne cíl. Existuje proto, aby předal jistou myšlenku a ukázal soudržnost. Lehce se může stát, že se někdo piplá s pochodní, aby byla ta nejkrásnější a aby plápolala jako žádná jiná. Už ale nemyslí na to, proč se snaží tu pochodeň udělat krásnou nebo proč ji vůbec dělá.
Dramaturgii samotného rituálu je potřeba také dobře promyslet. Každý by měl vědět, co se od něho očekává, a tuto roli by měl náležitě plnit. To platí dvakrát tolik u autorit. Když u vážného obřadu bude vedoucí vyprávět vtípky a celkově zlehčovat situaci, nelze očekávat chtěné výsledky. Naopak zvyky s odlehčenou atmosférou, jako vykoupání táborové služby kvůli špatně umytému nádobí potřebují, aby vedoucí přinesl nadhled, aby humorná situace nakonec nevyzněla příliš vážně a ve výsledku neuškodila.
Musíme brát ohled nejen na samotný průběh, ale taky na to, co se děje před ním a po něm. Snažíme se zamyslet například nad skautským slibem. Rozhodneme se k tomu použít rituál určený pro duchovní rozmluvu. V takový moment je kontraproduktivní předtím zařadit nějakou akční hru, která děti akorát rozjaří, takže nebudou moct vnímat podstatu následujícího programu. Lepší by bylo dát nějaký zklidňující program, například diskuzní hry nebo společné zpívání.
Podcenit se nesmí ani příprava samotného rituálu. Je důležité, abychom brali v potaz pro koho ho děláme. Průběh se bude zásadně lišit pro vlčata/světlušky a pro rovery/rangers. Mohlo by pak dojít k nepochopení obsahu.
Samozřejmě nesmíme zapomínat na bezpečnost, jak fyzickou, tak psychickou. Musí se brát v úvahu přizpůsobení výzev a jiných úkolů tak, aby nezpůsobily zranění či trauma.
Význam pro skautský program?
Skauting má propracovaný systém hodnot, který se odráží ve všech aspektech skautského života. Avšak předat tyto hodnoty způsobem, jemuž by porozuměli mladší členové a členky je výzva, protože se jedná o velice abstraktní záležitosti. Ve výkladu nám pomohou činnosti, které přinesou tyto abstrakce blíže k fyzickému prožití, mezi něž patří právě rituály.
Jedná se o výborný výchovný nástroj, který dokáže být záživný pro obě strany, děti i vedoucí. Dokáže nám přinést jedinečné a hluboké zážitky, musíme s ním však zacházet správným způsobem. Jinak ztratí svůj ctěný obsah a poslání obřadu se tak vytratí. Respektujme především obsah, ale dávejme mu zaslouženou podobu.
Další zdroje
Časopis Skauting – duben 2018, prosinec 2020
TURNER, Victor Witter. Průběh rituálu. Brno: Computer Press, 2004. Eseje/studie. ISBN 8072269003.
VAN GENNEP, Arnold. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Překlad Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1374-1
Elektronické zdroje
Řehák Tomáš – Rituály skautského tábora
