Jak si žije dobrovolník na Kaprálově mlýně

Zuzana Pirklová – Loki

Je ráno, nad lesem se hýbe mlha, kolem tebe klid. Sedíš zabalený do deky a víš, že tě dneska čeká jen štípání dřeva, pomoc v kuchyni, workshop pletení košíků a večerní program s dětmi v jeskyni. Cítíš při té představě klid? Dobrovolníci na Kaprálově mlýně žijí v tomto rytmu a nádherné přírodě, nemusí řešit nájem, co budou dneska vařit, ani co budou tenhle týden dělat.

(Půl)rok v údolí říčky

Dlouhodobé dobrovolničení má dvě varianty – šestiměsíční a roční. Dobrovolníci bydlí přímo v areálu mlýna, mají hrazené ubytování, stravné, jízdné, vzdělávání, pojištění a kapesné. Náplň jejich programu je pestrá – od péče o mlýnský areál a pomoc s jeho provozem, přes zásahy v přírodních lokalitách napříč jižní Moravou až po pomoc při environmentálních programech či vzdělávání dalších dobrovolníků.

Rok na Mlýně zažila i Majda. „Byla to výzva, naučila jsem se spoustu nových věcí, ať už o práci nebo o sobě. Otevřela jsem si obzory ve všech možných různých směrech a být dobrovolníkem na plný úvazek mě naučilo líp si umět nastavovat hranice a víc pochopit, co od života chci. Dobrovolničení na mlýně bych doporučila někomu, kdo má rok volno a chce pracovat rukama, je nadšený z představy žití v lese, mluví alespoň trochu anglicky a je připravený na všechno,“ popisuje dobrovolnice.

Když přišla řeč na to, jaké vzpomínky jí zpětně dělají radost, Majda vyzdvihuje: společné pečení brownies, bruslení na zasněženém jezeře, hraní Activit v české verzi, když byla jediná, kdo uměl česky, večery u ohně, odpolední šlofíky, protože byli utahaní jako koťata.

Rusalka, která momentálně tráví na mlýně třetí měsíc ze svého půlročního pobytu, si  podobně jako Majda myslí, že dobrovolnictví je vhodné pro někoho, kdo si chce užít spoustu času venku a je připraven na manuální práci, ale také na intenzivní kontakt s dalšími lidmi a umí si společný čas užít. Také zdůrazňuje, že je potřeba umět vyjít sám se sebou. Je tady hodně prostoru srovnat si myšlenky a přemýšlet o životě. 

Přijet na Kaprálův mlýn Rusalka doporučuje i těm, kdo mají vztah k přírodě – můžou se tady těšit na rána s kulisou zpívajících ptáku, okolí plné skal se vzácnými rostlinami, nádhernou přírodu v nedalekém Moravském krasu. Nahlédnou do fungování ekocentra a vyzkouší si nejrůznější úkoly. Pobyt tady může být i dobrá zkušenost pro ty, kdo se chtějí osamostatnit a naučit se starat se o sebe.

Dobrovolnictví plné překvapení

Rusalka dále popisuje některé věci, které ji za čtvrt roku na Mlýně stačily překvapit. „Je toho celá řada, pozitivně například nesmírně přátelský a pozitivní přístup lidí z týmu mlýna. Moc mile mě překvapilo, že se k nám chovají jako ke kolegům, parťákům. Na druhou stranu jsem nečekala, jak málo volného času tady budu mít. Možná jste si taky říkali, jak bude parádní, až v práci budete pracovat osm hodin a potom volno, žádné úkoly a učení,“ popisuje svá očekávání dobrovolnice. 

„Tady ale poznávám, že po osmi hodinách intenzivní práce je dost náročné ještě opečovávat všechny svoje potřeby a mít nějaký volný čas. Je to celkem challenge, naučit se pracovat se svým časem. Ohledně společného bydlení mě překvapilo, jak je příjemné a útulné. Ale ačkoli jsme měla zkušenost se sdíleným bydlením, může být výzvou domluvit se se všemi obyvateli na věcech, které mám nějak nastavené a jsou pro mě naprosto samozřejmé, ale oni je mají jinak,“ doplňuje Rusalka.

Když není času nazbyt

Jestliže nemůžeš přijet na celý půlrok nebo rok, nabízí se letní dobrovolničení. Je možné přijet na dva týdny až dva měsíce. Může být ideálním řešením pro ty, kteří chtějí potkat skauty z jiných zemí bez toho, aby museli za hranice. Přesně z toho důvodu k nám přijela tehdy patnáctiletá Jojo. 

Na expedice do zahraničí ji rodiče ještě nechtěli pustit, ale na Mlýn, kde předtím byla i s oddílem? Proč ne. Za dva týdny, které tu strávila, stihla potkat skauty z Belgie, Rakouska, Nizozemí, Rumunska, Ukrajiny, Německa a Slovenska. Na otázku, proč přijet v létě, má jasnou odpověď: „V létě to tu nejvíc žije! Je to příležitost potkat nejvíc dobrovolníků z různých zemí, zároveň člověk nemusí mít rok času, stačí alespoň dva týdny. Je to vlastně možnost zažít takové pidi jamboree.“ Letos v srpnu tu navíc bude tábořit 230 britských skautů.

Foto z archivu autorky