Roverský odbor má nové vedoucí

Dva inspirativní skauti, těmi jsou Julie Motalová – Julča a Jakub Zoblivý – Makča. Oba po Majklovi v listopadu převzali vedení Roverského odboru (RO). První polovinu otázek zodpověděla Julča, druhou Makča.

Julča

Jak bys sama sebe popsala?

Jsem mladý podnikavý člověk, který hledá své místo ve světě. 

Kde se s tebou a Roverským odborem roveři mohou setkat?

Nejlepším zdrojem je Roverský rozcestník (rovernet.cz), který rovery a rangers odkáže, kamkoliv jen budou potřebovat. Jsme aktivní i na sociálních sítích, jmenovitě na instagramu @rovering_cz a na facebooku Rovernet, kde tvoříme obsah společně s redakcí časopisu Roverský kmen. 

Jinak také pořádáme programy na klíč, ve kterých představíme, co nově příchozím roverům a rangers roverský svět nabízí za možnosti, kde začít při práci s RS nebo jak o RS pečovat, aby byli ve skautu spokojení a byli motivováni se skautingu věnovat i nadále.

Pokud má někdo jakékoliv dotazy ohledně čehokoliv, co se týká roveringu, ať se nám nebojí napsat na .

Nově vedete s Makčou Roverský odbor. Čeho si na něm nejvíc vážíš?

Je s ním legrace, vždycky mi zlepší náladu a hodně se s ním směju. Zkrátka je to skvělý kamarád do nepohody. 

Proč jste do toho šli spolu, ve dvojici?

V září mi Majkl zavolal, že dostal úžasnou nabídku hrát v nejlepším softballovém týmu, nikomu z Evropy se to předtím nepodařilo. To ale znamená, že nemá tolik času věnovat se odboru a potřebuje své kompetence šéfa předat dál. Makča po Majklovi přebral roli starání se o tým a obecně úkoly, které vyžadují osobní kontakt. Já jsem zase přebrala úkoly, které jdou dělat na dálku, to znamená iniciování nových projektů, distribuci úkolů, hlídání deadlinů. Vedle toho dál pokračuji v aktivitách, kterým jsem se věnovala už předtím – komunikace roverských témat do hnutí, hlavně na sociálních sítích a v časopisech, a společně s programovým týmem Ústředí pracuji na revizi roverského programu, vymýšlíme další projekty a iniciativy, které bychom jakožto Roverský odbor mohli skautskému světu přinést. 

Jak dlouho píšeš do Roverského kmene?

Poprvé jsem napsala text o roverských expedicích v roce 2020. Od té doby sem tam napíšu další článek, ale primárně do každého čísla přispívám sloupkem Roverského odboru.

Kromě působení v RO jsi organizátorka Kořenů. Mohou se roveři těšit na další ročník této jihomoravské roverské akce?

Na Kořeny jsem poprvé jela jako účastník v roce 2017 a ta akce mi mnoho dala. Přála jsem si, aby ten projekt pokračoval, proto jsem se s nadšením vrhla do jeho organizace a realizace dalších víkendovek. Bohužel nám do toho hodil vidle covid, takže se Kořeny teď dlouho nekonaly, ale aktuálně pracujeme na jejich obnově, jen tentokrát se kvůli studiu v zahraničí zapojuji pouze okrajově.

Makča

Proč ses rozhodl pracovat s rovery?

Pro mě to je nejkrásnější kategorie. Od 15 do 19 let je osoba každý rok jiný člověk. Utváření názorů, zažívání zkušeností, fyziologické změny, utváření vztahů, co mohou trvat do smrti. Od 20 do 26 let mohou lidé studovat, užívat si největšího volna svého života, nebo už pracovat, zakládat rodiny a brát si hypotéky. A v tom je potřeba pomoci naučit RS najít svoji cestu, a navíc u nich dokončit výchovu, kterou jsme si v Junáku skrze projevy kompetencí vytyčili. Tohle je náročné, ale opravdu neskutečně krásné. A to mě na tom baví, hledat ony cesty a pomáhat RS svoje cesty nacházet. Je ale pravda, že občas mi to nejde tak, jak bych chtěl, jelikož i já sám jsem věkem ještě rover, který ty svoje cesty taky hledá. (smích)

Jaké máš zkušenosti s roveringem? 

Když jsem se dostal do roverského věku a do našeho tehdejšího roverského kmene Jumpers, okamžitě jsem věděl, že RS bude moje srdcovka. Ovšem nevěděl jsem, že tak velká. Jumpers moc nefungovali, hodně roverů odešlo a já měl před sebou silnou generaci kluků, které jsem chtěl ve skautu udržet. Oni naštěstí měli stejný zájem, a tak se nám povedlo vytvořit nový kmen RRetalon. Ten funguje ve Křtinách i poté, co jsem ho předal mému nástupci Eduardu Jelínkovi – Opovi. Bylo to celkově osm let práce, od počtu pěti roverů a rangers až ke dvaceti sedmi, které jsem předával do rukou dalšího. Jinak jsem skoro čtyři roky v Roverském odboru.

Čeho si na Julče nejvíc vážíš?

Nejvíce obdivuji její pracovitost, schopnost, zapálenost, dodržování termínů a odhadu toho, co zvládne, a totální praštěnost. Všechno shrnuje jedna porada, kdy jsme si v úterý volali ohledně tématu revize RS nástrojů. V pátek doletěla ze Skotska do Prahy, když jsem jí na tomhle callu řekl, aby se porady účastnila živě a nechala si vypsat cesťák Ústředím za letenky. (smích) Je to srdíčkové.

Co je smyslem roverské porady?

Pokud to všechno klapne, bude to takový Elixír (celostátní inspirativní setkání činovníků, pozn. red.), ovšem pouze pro rovery a rangers. Forma přednášek a workshopů a především sdílení zkušeností a motivace pro samotné účastníky. Být roverem znamená posouvat svoje okolí, být prospěšný, ale to samé dělat pro sebe, vážit si svého rozvoje a vědět, že na to člověk není sám a Junák mu chce, a to především v poslední době, pomoci na maximum. Jen člověk musí chtít! Koktejl nejrůznějších způsobů, jak RS vést, co s nimi dělat apod. Uvidíme, jestli to vyjde. (úsměv)

Kam bys chtěl český rovering posunout? Jaké změny v roveringu plánujete? Jak chcete na Majkla navázat?

Tak především, rozhodně to neberu tak, že já (nemůžu mluvit za Julču) rovering někam posouvám. Hodně práce teď dělá programový tým kolem Rozárky, Blechy, Ywen a Anežky na Ústředí. Ty jsou za mě teď „pádla“ té loďky plné inspirace a nástrojů, které roveři potřebují nebo spíše které jim Junák chce dát. Chtěl bych, aby RO byl spojkou mezi programovým týmem, dokázal konečně efektivně skrze různé nástroje (programy na klíč, sociální skupiny, síť roverských zpravodajů) komunikovat potřeby RS „zespodu nahoru“ a obráceně. Aby se pomoc z Ústředí dostala co nejvíce k roverům. Pokud se povede tohle, budu to považovat za neskutečný úspěch.

Proč ses rozhodl tuto funkci vedoucí RO převzít? 

Upřímně, odbor jsem nikdy moc vést nechtěl. Baví mě být v kontaktu s lidmi, dávat a brát si energii ze společných programů, být s RS na expedicích, probírat všechny stránky roverské dušičky od nejmladších až k nejstarším v roverské kategorii. Tohle za mě mi vedení odboru moc zatím nedává. Bratr Majkl však mě a Julču poprosil, jestli bychom to spolu nemohli nějak dát dohromady s tím, že největší odpovědnost si na sebe vezmu já. Jelikož je však Majkl jeden z mých nejbližších kamarádů, tak jsem do toho po větším rozmýšlení a stanovení pár podmínek šel.

Co už jste stihli v RO od svého jmenování udělat?

Hodně toho dělá teď programový tým, byli jsme na Miquiku. Po předání se upřímně RO personálně docela rozsypal, tak mi teď bere energii hlavně tohle. Ale nové tváře jsou, snad měly tu trpělivost a stanou se naší plnohodnotnou součástí. 

Kam by měli roveři vyrazit na výpravu? Máš nějaký tip?

Rumunsko. Pohoří Bihor nebo Fagaraš (Bihor bylo romantičtější). U toho číst Karpatské hry. To byl můj sen, který jsem si s rovery splnil. Ta výprava, nebo jak my v RRetalonu říkáme „expedice“, byla neskutečně krásná.