Feature

Jak vypadá tropický skauting na Srí Lance

Autor: Omindu Hewapathirana

Srí Lanka je jihoasijský ostrovní stát nacházející se v Indickém oceánu. Sloni, čajové plantáže, buddhistické chrámy… S tím vším se na Srí Lance můžete setkat. Stejně tak ale můžete narazit na místní skauty scházející se v doupatech a zuřivě plnící výzvy všeho druhu.

 Jak to všechno začalo

Ke vzniku skautingu na Srí Lance vedla vlastně shoda okolností. V roce 1912 byla Srí Lanka britskou kolonií a z Británie sem byl vyslán stavební inženýr F. G. Stevens. Bydlel nedaleko chlapecké misijní školy a jelikož mladí kluci často lezli Stevensovi do zahrady a kradli ovoce, rozhodl se vzít situaci do vlastních rukou a vytvořit jim smysluplný volnočasový program. 

Zamlouvala se mu idea skautingu, který již v Británii slavil velký úspěch, a tak se skupinou osmi chlapců založil vůbec první skautský oddíl na Srí Lance. Dnes čítá tamní skautská organizace zhruba 75 tisíc členů, což je číslo srovnatelné s počtem skautů v ČR.  

Zdrojem všech informací v tomto článku je osmnáctiletý srílanský skaut Omindu Hewapathirana. Se skautingem přišel do styku poprvé v osmi letech, kdy ho maminka přihlásila do oddílu vlčat, fungujícího při jeho základní škole. Omindu nebyl nijak zapálený skaut, do oddílu chodil jen proto, že to bylo přání jeho rodičů. „Skaut mě v té době moc nebavil, všechny vlčácké odborky za mě dělala máma. Upřímně, ono to je tak, že ve vlčatech ty úkoly plní spíš rodiče než děti,“ vzpomíná Omindu.  

Když ve svých deseti letech změnil školu (na Srí Lance je druhý stupeň součástí střední školy), přestoupil zároveň do skautského oddílu Ananda College. Teprve zde ho skauting začal naplňovat a pochopil, jaký má přínos do jeho života.

Autor: Omindu Hewapathirana

Jak vypadá oddílová činnost?

Skauting má na Srí Lance poměrně tradiční podobu. Každý oddíl se může zaměřovat na něco jiného, důraz je však kladen na vědomosti a dovednosti týkající se uzlování, vázaných staveb, orientace v mapě nebo nástupů a správného pochodování, které má striktní pravidla. Také krojový řád je velmi přísný, například je nepřípustné nosit nevyžehlený kroj.  

Omindův oddíl má schůzky každý týden na tři hodiny. Po úvodním uvítání a krátké modlitbě následuje takzvaná inspekce neboli nástup, při kterém probíhá zkoušení členů ze znalostí skautských vědomostí. Samotný program bývá rozčleněn do bloků, ve kterých starší skauti učí ty mladší. Na závěr je čas na hry a zábavu. Každý skaut si vede povinně svůj deník a pravidelně přispívá do družinové kroniky, kde se vedou oficiální záznamy všech akcí.

Zajímavostí je, že se každý týden setkává společně celý oddíl (družinové schůzky probíhají pouze jednou za čas v rámci bloků programu). Ananda College je velký oddíl, čítá okolo dvou set skautů, velikostně tedy spíš jako naše střediska. Jistě vás napadne, jak musí vypadat klubovny pro tolik lidí. Místa setkání tamní skauti nazývají doupata a patří k nim velké venkovní prostory, které se mohou vzhledem k tropickému klimatu země využívat celoročně. 

Velké množství oddílů působí jako součást škol. Každý oddíl má vlastní šátky i stany ve svých barvách, v případě školních oddílů v barvách školy. Tyto barvy jsou zpravidla zakomponovány do velkých dřevěných bran, které zdobí vstupy na tábořiště.  

Tábory na Srí Lance fungují zcela odlišným způsobem, než jak jsme zvyklí u nás. Většinou jsou koncipovány pro velké množství lidí, pro nás tedy mohou působit spíše jako velký skautský sraz. Netáboří se v přírodě, ale spíše ve městech na školních pozemcích, v parcích nebo na jiných velkých prostranstvích. 

Nocuje se ve velkých hangárových stanech, ale až od vyššího věku, vlčata ve stanech nespí. Proto první táboření ve stanu bývá velkou událostí a i Omindu na něj vzpomíná jako na jeden ze svých nejoblíbenějších skautských zážitků: „Jako vlče jsem byl předtím na dvou táborech, ale tentokrát, když jsme mohli konečně spát ve stanech, to bylo poprvé, co jsem se cítil jako opravdový táborník.“

Autor: Omindu Hewapathirana

Jedna odborka za druhou

Plnění stezek, odborek nebo různých výzev se srílanští skauti věnují s neobyčejně velkým nasazením a pílí. Ani Omindu není výjimkou. Každý skaut ve věku od deseti do osmnácti let vlastní tzv. knížku pokroků. Jedná se o sešit, podobný našim stezkám. Úkoly jsou v ní rozděleny do několika kategorií. Kromě první pomoci či poznávání přírody tam můžeme najít hru na hudební nástroj, malování, ovládání cizích jazyků, znalost bezpečnosti v digitálním prostoru nebo již zmíněné pochodování.  

Skauti mohou dosáhnout pěti úrovní výzev. Omindu právě dokončuje úroveň nazvanou Prezidentské ocenění, která se zakončuje plánem a realizací projektu zaměřeného na službu veřejnosti – Omindu se věnuje úpravám a zkrášlování prostor domova důchodců.

Ani během covidové karantény srílanští skauti zcela nepřerušili činnost. Podobně jako v mnoha oddílech v ČR probíhaly družinové schůzky online. Osobně jsem se dokonce jedné takové distanční schůzky srílanských skautů zúčastnila.

Díky minulosti spjaté s Británií je zde angličtina běžně používaným jazykem, a to i ve skautu. Všechny skautské materiály, stezky a metodiky jsou jak v sinhálštině – jazyce, kterým se mluví na Srí Lance, tak i v angličtině. To bylo při mé návštěvě výhodou, jelikož jsem alespoň částečně rozuměla tomu, co se na schůzce odehrává.

Autor: Omindu Hewapathirana

Jamboree z pohodlí obýváku

Pokud vás stejně jako mě zajímá, jak vypadá skautování v jiných zemí, v čem je skauting univerzální a jaké má na druhou stranu každá země jedinečné zvyklosti a tradice, pokud rádi poznáváte nové kultury a chtěli byste si procvičit angličtinu v praxi, vřele vám doporučuji zúčastnit se online skautské akce JOTA-JOTI, která je pořádána každý rok na podzim. 

Nenahradí vám samozřejmě zážitky z opravdového jamboree, ale může vám poskytnout prostor pro zajímavé konverzace se skauty z celého světa a když se vám poštěstí, můžete si z ní odnést i dlouholeté mezinárodní skautské přátelství. S Ominduem jsme se seznámili na podzim roku 2020, od té doby jsme stále v kontaktu a za dva roky ho plánuji navštívit na Srí Lance!

Dagmar Machová – Taco

Rádkyně družiny v olomouckém oddíle světlušek. Ráda objevuje, jak to chodí u oddílů v jiných městech či zemích. Světový rozměr skautingu a propojení lidí napříč státy vnímá jako velmi důležitou funkci skautské organizace.