Roveři a rangers jsou neodmyslitelnou součástí moderní společnosti. A stejně jako společnost i rovering podléhá aktuálním trendům. Vypadá to, že jedním z nich je upozadění přírody v našich životech na úkor ostatních prvků skautské výchovné metody. Odstavujeme v roveringu opravdu přírodu na vedlejší kolej, nebo jde jen o nepodložené zdání?
Příroda není otrava
Skautské Sondy z roku 2019 mluví jasně. Neumíme poznat jedlé rostliny od nejedlých a i když se deště při programech nebojíme, v přírodě strávíme průměrně jen půl hodiny během jedné schůzky. Přáli bychom si přírodu víc pozorovat, vědět víc o ekologii a lépe třídit odpad, ale jen šest procent z dotázaných oddílů v roce 2019 uvedlo, že za poslední rok navštívili ekocentrum. A pouhá pětina z nás zvládla brzy ráno vstát a sledovat východ slunce.
Šetrnost k přírodě je pro nás velkým tématem a to jak na táborech, tak i během roku v našich klubovnách a na kurzech. Navzdory tomu pouze polovina z oslovených na táboře omezila používání plastových tašek při nákupech a ještě méně respondentů na táboře řeší, jak šetřit vodou.
V roce 2023 vyšly výsledky Sond ke klimatické změně. Většinově se shodneme, že toto téma vnímáme jako důležité. Chápeme, že jsme jako jednotlivci v pozici, kdy můžeme aspoň trochu zmírňovat následky klimatické krize, ale polovina respondentů má pocit, že by pro přírodu a udržitelnost mohli dělat i víc. Přes sedmdesát pět procent respondentů si myslí, že bychom jako organizace měli na udržitelnost dávat větší důraz, ale do života oddílů toto téma vnášíme velmi zřídka nebo vůbec.
Příroda jako prvek skautské výchovné metody
Sondy mluví jasně. Rádi se o přírodu staráme, ale máme pocit, že ji neznáme. Také v ní netrávíme zdaleka tolik času, kolik bychom chtěli a i když přírodu vnímáme jako důležitou, není pro nás prioritou ve skautské činnosti. Proč? Je pro nás příroda jen políčko v Modrém životě? Vztahuje se novodobé přísloví “Co instagram nevidí, to srdce nebolí” opravdu i na české rovery a aktivní skautské činovníky? Stalo se pro skautské hnutí důležitějším předvést, jak následujeme nejnovější trendy, než svůj čas přírodě doopravdy věnovat?
Když jsem si otevřela instagram našeho hnutí, v posledních deseti příspěvcích je příroda kulisou pro tábor, dobré pozadí propagačních a náborových fotek a v jednom příspěvku je příroda a život v ní výzvou. Naše doba je velmi digitalizovaná a (nejen) já si lámu hlavu nad otázkou, jestli je možné zachytit osobní vztah k přírodě fotkou, videem nebo statusem na facebooku.
Příroda je jedním z prvků skautské výchovné metody, který skrz oči instagramu nevypadá autenticky. Narozdíl od zapojení do společnosti, symbolických rámců, slibových ohňů a družinového systému se příroda nedá fotoaparátem zachytit v celé své kráse a atmosféře. Možná i to je jeden z důvodů, proč není mezi rovery a rangers tak populární jako ostatní zmíněné aktivity, kterými mohou svým vrstevníkům myšlenku skautingu lépe předat. Nebo možná právě tato „neinstagramovatelnost“ přírody vyvolává pocit, že s přírodou netrávíme tolik času, kolik bychom chtěli? Ať je odpověď jakákoliv, myslím, že je nejvyšší čas udělat výraznější krok od sociálních sítí směrem k přírodě.
Už nepracujeme na polích
Dalším z důvodů, proč spojení s přírodou v roveringu pomalu ztrácíme, může být i samotný přechod mezi věkovou skupinou od skautů a skautek k RS. Roveři a rangers prochází mnohými životními změnami, během kterých postupně přebírají odpovědnost za svůj život a osobní rozvoj.
Přirozeně během tohoto životního období dochází také ke změně priorit. Větší váhu získávají schopnosti a zájmy jednotlivce mimo skautskou bublinu, které nám později pomohou při výběru a/nebo při získání zaměstnání a partnera. A ruku na srdce, schopnost uplést košík z vrbových proutků nebo vypěstovat bramboru ze sazeničky už v dnešním technizovaném světě není to, co nám při pracovním pohovoru získá převahu nad ostatními uchazeči.
V otázce zajištění obživy, obydlí a jiných životních jistot nejsme tak silně odkázaní jen na zdroje z přírody, jako byly předchozí generace. Banány, mrkev, jablka i kukuřici najdeme v nejbližší samoobsluze a nemusíme se příliš zamýšlet nad tím, kdy a kde byla sklizena a jestli nám pole v příští sezóně urodí stejně jako letos.
Během letošního Dne sesterství jsem s členy z našeho roverského společenství přemýšlela, kdy jsme naposledy naslouchali přírodě se zavřenýma očima. Během výletu na Říp jsme společně pozorovali, kde začínají kvést kytky ve volné přírodě. A brzy se jistě oteplí dost na to, abychom mohli vyrazit spát pod širák nebo procházet bosonohé stezky v lesích a parcích.
Jak znovu přiblížit rovery k přírodě (nebo přírodu roverům?), je jedna z otázek, která bude ještě dlouho aktuální. Stejně jako ostatní velké otázky nemá jen jednu správnou odpověď. Jedna z nejjednodušších odpovědí ale může být pro nás tou největší inspirací. Taky jste si všimli, že během pobytu na táboře dokážeme znovu a znovu najít naše osobní spojení s přírodou a respekt ke všemu, co nám přináší, ať jsme vlče, skautka, nebo rover?
