Letos v létě jsem se po pěti letech znovu podívala k moři. Ale žádné válení na pláži, sprcha dvakrát denně, přecpávání se v místních restauracích ani pohodlné ubytování v hotelu mě tam rozhodně nečekalo. Spíše naopak. Během deseti dnů jsme totiž na kajaku s naším kmenem objeli ostrov Krk.
Autorka: Anna Vaňková
Prázdniny sotva začaly a já už s naším roverským kmenem jedu sbírat nové zážitky a zkušenosti. Akce se účastní celkem 15 lidí. Jedeme ve 3 autech s jedním vozíkem. Na vozík nakládáme 11 seakajaků, 4 debly a 7 singlů. Plni očekávání vyrážíme s klasickým, zhruba dvouhodinovým zpožděním směr Chorvatsko, kde se chystáme během následujícího týdne obeplout ostrov Krk.
Plavbě předcházely nemalé přípravy. Tvořeny byly především pravidelnými tréninky na kajacích, školením od našich zkušenějších kamarádů a pořízením nezbytného vybavení, jako je například nafukovací karimatka, malý spacák, boty do vody a opalovací krém. Jídlo jsme si nakoupili v ČR ve dvojicích, ve kterých jsme si potom také vařili na plynových vařičích. „ Vedoucí zájezdu“ asi půl roku předem zamluvil vypůjčení lodí ve Water Elementu Brno. Dále také pro celou skupinu zajistil špricky ( neoprén přes vchod kajaku), pádla, vesty, několik 20l barelů na vodu, nepromokavé vaky a větší celty pro případ, že by nás zastihla nepřízeň počasí.
Cesta do Chorvatska trvá zhruba devět hodin. Jako nejmenší člen posádky našeho vozu sedím samozřejmě uprostřed. Snažím se najít nějakou snesitelnou polohu, ale příliš se mi to nedaří. Přestože za sebou máme pořádný kus cesty, dobrá nálada naše autíčko neopouští. Střídavě posloucháme Lábusem příšerně namluvenou audio knihu nebo české hity z 80. let. Jsou tři ráno a my jsme konečně dorazili do Kraljevice. Ještě nějakou chvíli hledáme vhodné místo, kde bychom se mohli uložit ke spánku. Vybalujeme spacáky a karimatky a cestou znaveni usínáme.
Další den vstáváme hodně brzo ráno, balíme ležení a jedeme k pobřeží. Tam skládáme všechny věci do kajaků. Každý kajak má tři nepromokavé komory, které jsou poměrně velké a dá se do nich na týden sbalit. Jak se později ukázalo, až tak nepromokavé nejsou, to ale zatím netušíme. Poprvé spouštíme kajaky na vodu a dáváme pevnině a autům na týden sbohem.
Sedím na pláži, kde budeme dnešní noc spát. Je mi zle. Jsem unavená, je mi zima, bolí mě břicho, ruce, oči mě pálí jako čert. Takhle jsem si první večer po vyplutí nepředstavovala. Většinu svých věcí mám mokrou nebo mastnou. Chce se mi brečet a jediné, co chci, je jet domů. Do tohoto stavu mě dostala série mých dnešních osobních katastrof. Zjistila jsem například, že kombinace mořské soli a opalovacího krému je v očích vražedná a že ruce proti pádlování 25 km denně na moři zásadně protestují. Ke svému ještě hlubšímu zoufalství přicházím na to, že jsem si v autě zapomněla jediný teplý kus oblečení. Do dvou údajně nepromokavých komor mi natekla voda a v té třetí suché se mi teplem rozpustil parmazán a zamastil mi oblečení a ostatní věci. Navíc se mi namočilo moje milované ukulele, to byla snad ta největší rána dneška. Nakonec se se vším nějak vyrovnávám, suším spacák a oblečení. Vaříme si teplou večeři (moc se nepovedla) a jdeme spát.
Ráno vstávám brzo a pozoruji východ slunce. Ostatní se postupně začínají probouzet a ve dvojicích připravovat ovesnou kaši s oříšky na snídani. Dnes nás čeká podobně dlouhý úsek jako včera, takže nemeškáme, balíme věci a připravujeme se k vyplutí. Poučena včerejšími problémy, rozděluji věci na ty, které se mohou namočit a na ty, které ne. Pak je ukládám do dvou mokrých a jedné suché komory. Ještě důkladně namazat opalovacím krémem a můžeme vyrazit. Moře je klidné a mně se pádluje poměrně dobře. Slunce dost pálí, takže pokrývka hlavy a sluneční brýle jsou nezbytnost. Když přijde čas oběda, zastavujeme na malé, pouze z moře přístupné plážičce a dáváme si studený oběd. Po jídle máme volno. Někdo se opaluje, další si jde zaplavat. Já si půjčuji masku na potápění a pouštím se do prozkoumávání mořského dna a lovení mušlí. Je tu krásně čistá voda a není tu nouze o ryby, hvězdice, sumýše a houbovce k pozorování. Po pauze se ještě pouštíme do sbírání odpadků na pláži. Plníme několik pytlů, které přivazujeme na kajaky a vyplouváme. Další zastávka nás čeká u hlavního města Krk. Dělíme se na dvě poloviny. Jedna vyráží do města pro vodu, pečivo, suvenýry a hlavně pro zmrzlinu. Ta druhá zatím hlídá lodě a užívá si teplého moře. Po asi hodině a půl se skupiny vymění. Znova sedáme do lodí. Zbývá nám už jen kousek do místa, kde budeme dnes tábořit, ale jelikož se návštěva města protáhla, přijíždíme na místo až za tmy. Táboříme na výběžku ostrova v krásném borovém háji. Vaříme teplou večeři a chystáme se jít spát. Kluci se ještě rozhodují dát si večerní koupání. Za chvíli za námi nadšeně přiběhnou ať se jdeme na něco podívat. Ve vodě je světélkující plankton. Rukou zčeřím vodu a pozoruji, jak se mi mezi prsty rozsvěcují a zase zhasínají desítky malinkatých světýlek.
Dnes nás nečeká tak dlouhá cesta jako včera a předevčírem. Máme volné dopoledne, můžeme odpočívat, šnorchlovat a uvařit si teplý oběd. Dlouhou chvíli si krátíme také hraním hry „ Městečko Krk na ostrově Krk“, tedy jakési předělané verze Městečka Palerma, a zpíváním s kytarou a ukulele. Po obědě vyrážíme. Přestávku máme poměrně záhy ve městě Punat. Po nájezdu na místní zmrzlinové stánky a doplnění zásob vody, se dělíme na dvě skupiny. Jedna jede přímo na místo dnešního táboření a druhá si cestu prodlouží o obeplutí blízkého ostrova Plavnik. Začínají být větší vlny. Mám radost, že patřím do skupiny, která pojede kratší trasu. Většina z nás je dost vyčerpaná, takže jedeme pomalu a povídáme si. Koukám před sebe, a najednou vidím něco vyskočit z vody. Delfín. Jsem nadšená z toho, že jsem alespoň jednoho zahlédla, přestože nás ujišťovali, že se v takto teplé vodě většinou nevyskytují. Připlouváme na pláž, kde budeme nocovat. Při čekání na druhou polovinu výpravy se vydáváme na procházku k nedaleké zřícenině kostelíka. Je na kopci, takže odsud máme poměrně dobrý výhled na moře. V dáli vidíme skupinku teček, které míří směrem k nám a správně se domníváme, že je to namakanější část naší výpravy. Přijedou unavení, ale nadšení, že to zvládli.
Vstávám a hned tuším, že to dneska nebude ono. Jsem dost unavená a necítím se úplně dobře. Jakmile posnídáme a vyrazíme na vodu, moje podezření se potvrdí. Přichází na mě krize. Skoro nemůžu pádlovat, musím si dělat často přestávky, každý záběr bolí. Naštěstí dnes nejedeme žádnou velkou vzdálenost, ale poprvé se vydáváme na otevřenější moře a přeplouváme k ostrovu Rab. Cesta se mi zdá nekonečná, ale nakonec přece jen dorážíme na klasickou obědovou přestávku ve městě. Na Rabu mě mile překvapují písečné pláže, které na Krku chyběly. Po obědě, zmrzlině a doplnění zásob vody plujeme k místu dnešního noclehu. Stavění hradů a dalších výtvorů z písku si samozřejmě nemůžeme nechat ujít a brzy jich je plná pláž. Vaříme si večeři a chystáme se ulehnout. Začíná se horšit počasí, fouká silný vítr.
Ráno není počasí o moc lepší, ale vlny jsou snesitelné, takže jako vždy nakládáme kajaky a vracíme se zpět na ostrov Krk. Polední přestávka je tentokrát naplánovaná ve městě Baška. Přijíždíme k městu a vlny nám jdou do zad. Nedělají mi vůbec dobře, trochu se z nich zvedá žaludek a mám strach, aby mi nepřevrátily kajak. Nakonec ale zdárně doplouváme ke břehu, odpočíváme a obědváme. K pláži, kterou máme vybranou pro přenocování je to už jen pár kilometrů. Statečně se znovu vydáváme vzdorovat vlnám. Vítr sílí. Vlny jsou stále větší a větší. Z některých už mám opravdu strach. Špatně vidím, kvůli mořské vodě, která mi neustále cáká do očí. Ze zoufalství si na lodích začínáme zpívat. Nakonec přece jen zdárně doplouváme do vytoužené zátoky. Jsme moc rádi, že se ani jeden kajak nepřevrátil, i když i na to jsme byli připravení. Večeříme a jdeme spát.
Dnes ráno je počasí ještě mnohem horší. Fouká silný vítr (bóra) a jsou veliké vlny, do kterých už je nebezpečné vyplouvat s kajakem. Rozhodujeme se, že dnešní den strávíme na pláži a nebudeme nikam plout. Řidiči aut se pěšky a poté autobusem vydávají pro auta do Kraljevice a převážejí je do Bašky. Zbytek výpravy na pláži hraje různé hry, vydává se na různé krátké výlety do okolí a čtou Nevyžádané rady mládeži od Marka Orko Váchy. Také sbíráme odpadky na pláži a v jejím blízkém okolí. Je jich tu opravdu hodně. Docházíme k závěru, že takovou hromadu na kajacích neodvezeme. Na pláži je ale restaurace, a tak vysíláme jednoho našeho zástupce, aby se zeptal jestli by tu hromadu nemohl odvést pan majitel i se svým odpadem. Je vděčný za úklid pláže, souhlasí a navíc nabízí každému jeden libovolný nápoj zdarma. V bezprostřední blízkosti pláže a někdy i po ní se prochází několik ovcí. Strach z nás moc nemají, dokonce se nám jedna přehrabovala v tenčících se zásobách jídla. K večeru se vrací řidiči. Hodnotíme celou akci a ukládáme se ke spánku.
Vítr dnes naštěstí není tak silný, naposledy sedáme do kajaků a jedeme zpět do Bašky, kde na nás čekají auta. Navazujeme lodě na vozík a jedeme domů.
Při dlouhé cestě autem si ještě přehrávám v hlavě důležité okamžiky výletu. I přes těžkosti, které jsem na této akci zažila, vím jistě, že na ni budu vždycky vzpomínat s úsměvem na rtu. A v neposlední řadě také s hrdostí, že jsem to všechno a bez úhony na těle i na duši zvládla.
Co a jak
Délka plavby: 7 dní
Cena: 3000,- na osobu
Nejdražší položky: půjčení lodí a doprava
Půjčovna: Water Element Brno
Přeprava: 3 auta + vozík s konstrukcí
Na co nezapomenout: pojištění, pumpy (pro případ převrhnutí kajaku na moři), vyvazovací lanka na lodě (5 m)
Při podobném výletu nezapomeňte sledovat předpověď počasí. Účastníci by měli mít zkušenost s jízdou na kajaku.
S jakýmikoliv dotazy se obraťte na Martina Vašíčka – Mrože:
