Mosty přes Jarugu

Hájovny Orlovy jsou kromě kolébky českého skautingu, také místem konání jedné z největších skautských terénních her. Mosty přes Jarugu jsou  larpová hra na motivy fantasy světa Zaklínače. Na dvou stranách bitevního pole stojí Nilfgaarďané v jednotných černých barvách a Severní království, která jsou reprezentovaná rozmanitější paletou barev.

LARP je hra založená na zážitku z hraní určité role v příběhu. Součástí jsou kostýmy, souboje se zbraněmi a podobně. Celkem se o víkendu 22.–24. září sešlo téměř 600 lidí, kteří se vžili do světa Andrzeje Sapkowského.

Fotoreportáž je z pohledu dvou autorů: Chameleona a Kecala. První jmenovaný bojoval Sever a druhý za Nilfgaard. V pokrývání bitvy se střídají.

Pátek – den válečných příprav

Chameleon

Páteční škola před odjezdem byla nesnesitelná. Když přijde na larpy, nemůžu se většinou dočkat už měsíce dopředu, natož v den začátku. Z Olomouce byla cesta dlouhá, proto jsem na vlak utekl o hodinu dřív ze školy. V Kolíně jsme s mojí skupinou přeběhli na těsně navazující spoj. Najednou jsme vpadli do vlaku plného lidí s meči, štíty, kostýmy a sem tam i helmou na hlavě. To už jsem věděl, že Mosty přes Jarugu opravdu začínají.

Protože na Mosty jezdí skauti z celé republiky a často přijíždějí až pozdě večer, první den nebyl žádný program, pouze se zařizovaly technické záležitosti a schvalovala se bezpečnost zbraní. Ale krčma v chatě jela na plné obrátky.

Sobota dopoledne – „Cílem je získat vliv jakýmikoliv prostředky“

Kecal

Ze spánku nás vytrhl ruch života, který v táboře probíhal navzdory brzké ranní hodině. Byl hromadný nástup všech účastníků akce, šli jsme tam „v plné polní“ – v kostýmech a se zbraněmi. Znovu jsme si připomněli bezpečnostní pravidla a představili se nám generálové, pod kterými jsme bojovali celý víkend. Organizátoři nás obešli a přidělili nám pásky, které sloužily pro označení životů podle kostýmu a věku (mladší účastníci mají více životů). Po nástupu následoval odchod na mrchoviště – středobod fungování každé armády – kde se obědvalo i odpočívalo mezi bitvami. Tam nás čekal první program dne: souboje jednotlivých armád.

Chameleon 

Brzy ráno hra začala. Když jsem poprvé uviděl nepřátelské armády rozložené přes celý obzor v lese, byl jsem ohromen. Masa černých plášťů Nilfgaarďanů se postavila proti našim barevným armádám Severních království. Pocity před začátkem bitvy jsou zvláštní. Není to nervozita, jako když máte vystupovat na koncertě nebo jít ke zkoušení ve škole. Na bitevním poli spíš cítíte, jak tělem začíná pumpovat adrenalin a prožíváte zvláštní euforii. Mezitím se na bojišti srovná přední řada štítů. Schyluje se ke střetu armád, který vyostřují pokřiky a bití do štítů. Armády se dávají na pochod k sobě. Kroky jsou těžké a pomalé. Nakonec je kroků tolik, že se armády srazí a započne bitva.

Sláva Nilfgaarským lukostřelcům

Kecal

Letošní Mosty přes Jarugu byly můj debut na velkých LARPových akcích, takže jsem nevěděl, co očekávat. Vítězství naší nilfgaardské operační skupiny Verden nebylo vůbec jisté a všichni jsme byli připraveni na tuhý a nelítostný boj. Naštěstí se ukázalo, že všechny mé obavy byly neopodstatněné. Lučištníci, kterých bylo v operační skupině Verden spoustu, se ukázali jako překvapivě efektivní a okamžitě se vypracovali na nejdůležitější složku naší malé armády. A právě i díky nim jsme nakonec vyšli ze všech šarvátek vítězně. Nejistá byla dlouho potyčka s partyzánskými oddíly Severních království Lyrie a Rivie. Ta končila nevyzpytatelnou situací dvou bojovníků proti jednomu. I tehdy se na nás ale nakonec usmála štěstěna, a tak jsme i nadále zůstali neporaženi. 

Kecal

Po bitvách jednotlivých armád přišel čas na druhou část dopoledního bloku. Každá armádní skupina byla postupně vyslána na dvě stanoviště, kde musela pomoct své frakci získat vliv jakýmikoliv prostředky. To zahrnovalo například ozbrojenou potyčku o květiny, které byly potřebné v romantickém zápolení o srdce místního prince nebo akční bitvu o labyrint plný kostlivců, strašlivých pastí a všelijakých jiných hrůzností. V úzkých uličkách labyrintu se rozzuřil nelítostný boj o dobytí strategického cíle a jeho udržení. Padlí se mezitím ubírali za labyrint, kde se vždy po deseti vraceli do prostoru, kde se prodírali a doufali, že se neztratí.

Sobota odpoledne – Rozhodující souboj čarodějů a večerní zábava v krčmě

Kecal

Po obědě nastal čas na speciální úkoly, ve kterých jsme získávali manu a kouzla na poslední bitvu dne. Předtím se ale všechny armády sešly, aby viděly jedinečný souboj kouzelníků. Jak takový kouzelnický duel vypadá? Dva čarodějové hráli proti sobě karty u stolu. Každý účastník ale viděl v kartách něco víc, protože dobře věděl, že karty rozhodují o jeho osudu. Každá karta totiž měla nějaký efekt, který ovlivnil nadcházející bitvu. Nilfgaardský čaroděj například vyčaroval (mimo jiné) magickou zeď uprostřed bitevního pole a za zbylou manu pořídil oživení celé armády. I díky tomu jsme my nilfgaardští měli nadějné vyhlídky na poslední bitvu prvního dne. Mohli jsme se tedy rozejít do tábořiště nadšeni, vyhlížejíc zítřejší finální vítězství.

Souboj v aréně

Chameleon

Celý den jsme sice bojovali, ale zápasům ještě nebyl konec. Večer začíná aréna, což byl turnaj v soubojích jeden na jednoho. To má úžasnou atmosféru.

Jeden z organizátorů s mikrofonem v ruce zajišťuje kvalitní komentář. Když jsem stál poprvé v ringu a podal si ruku s prvním protivníkem, cítil jsem se úžasně. První a druhý zápas pro mě byly procházkou růžovým sadem a bez problémů jsem je vyhrál. Krize přišla se třetím soubojem. V aréně proti mně stojí bojovník s obouručním mečem, který byl velmi lehký a šermíř velmi zkušený. Maximálně se soustředím, štít mám u těla a meč připravený k seku. V tom na mě dopadne řada úderů, které přiletěly ze všech stran.

Rány byly rychlejší než útok škorpiona, i proto jsem dostal svůj první zásah. „To je konec,“ mihne mi hlavou a do souboje se opět pouštím ze všech sil. Vedu úder na odkryté koleno a v tom dostávám sám úder. Ale můj meč dopadl první a tak vyrovnávám na jedna jedna. Souboj pokračuje. Několikrát se zasáhneme ve stejnou chvíli, tzv. sousek, a potom konečně šance. Uvidím odkryté koleno a podaří se mi udeřit druhý zásah. Za takový výkon mi obecenstvo udělí aplaus a se svým protivníkem si podáváme ruce. Uf, bylo to těsné.

Za svou odvážnou řež v aréně jsem dostal knihu, kterou jsem již dlouho chtěl – Narrenturm od Sapkowského. 

Neděle – boj o Mosty přes Jarugu

Chameleon

Nakonec stojí všech šest armád vyrovnáno v řadě. Opět adrenalin, opět štíty a pochod vpřed. Motivační řeč vojevůdců k jejich šikům zanikla ve zpěvu písně proti Nilfgaardu: „Temerská pěchota na středu stojí, meče se lesknou a Nilfgaard se bojí…“

Pak přešlo od slov k činům a po odstartování bitvy jsme běželi k mostům. To byly úzké pruhy lesa, které vedly přes pásmo řeky. Po celém bojišti létají šípy, třískají o sebe meče a štíty. V tak silné atmosféře jsem zapomněl, že je to vše zábava, hra. Mou motivací byl boj za svobodu Severu, boj proti uzurpátorskému Nilfgaardu. Po celém bojišti se ozýval jásot postupujících oddílů. Vítězství je naše! Vítězství je Severu. 

Mosty přes Jarugu jsou zážitek, na který se nezapomíná. Pravda, strávil jsem za víkend mnoho hodin ve vlaku, ztratil jsem na dva dny hlas, ale stálo to za to. A příští rok jedu zase!

Na více fotek se můžete podívat zde.

Autoři