V mnohých článcích jsem psala o tom, jak je důležité starat se o sebe nejen fyzicky, ale i psychicky. V tomto článku bych ráda připomněla něco, co se do těch předchozích příliš nevešlo – je dobré starat se také o ostatní.
Chceme, aby nám někdo rozuměl
Komunikace je jednou z nejzákladnějších složek lidské existence. Pomocí výrazů vyjadřujeme emoce a pocity, skrze vhodná slova jsme schopni naplňovat potřeby své i ostatních. Ať už jde o komunikaci verbální, či neverbální, je důležitá pro každého z nás. Lidé jsou druh sociální – pro přežití se sdružujeme do komunit. Ať už jim říkáme národ, rodina, parta nebo roverský kmen, v každém z nás je biologicky zabudována potřeba někam patřit. Toto začlenění do kolektivu je úzce svázáno s naší schopností komunikovat, projevovat emoce a pocity.
Ze struktury sociální skupiny, ke které se přiřadíme, pro nás pak vyplývají konkrétní role (například ochránce, vůdce, matka). Od těch odvozujeme svůj status a vztahy s ostatními lidmi v dané skupině nebo i mimo ni. V průběhu života postupně své role měníme, a čím více skupin jsme součástí, tím více různých rolí přijímáme. Každá verze „nás“ pak vyžaduje určitou zodpovědnost a interakci s ostatními podle nastavených pravidel skupiny. Pokud kolektiv někdo opustí, jeho absence je pro skupinu znatelná. Vytvoří mimo jiné potřebu předat roli bývalého člena někomu jinému.
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys…
John Donne [1]
Laskavost prodlužuje život
Jednou z nejdůležitějších skupin pro náš osobní růst a pocit pohody jsou přátelé. S věkem se naše přátelské vztahy mění, vyvíjí. Někteří z kamarádů s námi jsou od školky, s některými lidmi se přátelíme jen proto, že jsme s nimi sdíleli lavici. Kvalita vztahů, které s našimi nejbližšími máme, určuje, jak se budeme cítit v průběhu života. Víc nás zasáhne nedorozumění s blízkým přítelem než rozmíška s někým, koho prakticky neznáme. S blízkými přáteli také sdílíme více vzpomínek a zážitků. Do takových vztahů vkládáme více času a péče, jsou pro nás tedy podstatně důležitější a víme, že na nich chceme dále pracovat.
K lidem, kteří jsou pro nás důležití, se chováme s větší laskavostí než k neznámým osobám. Z výzkumů amerických vědců na téma psychického zdraví vyšlo najevo, že když jsme laskaví k ostatním, snižuje se naše hladina stresového hormonu kortizolu a celkově se zlepšuje zdraví srdce. Altruismus nám také pomáhá se lépe vypořádat s mentálními problémy jako jsou deprese a úzkostné poruchy.
Altruismus nám pomáhá se lépe vypořádat s mentálními problémy.
S laskavostí a altruismem se možná nerodíme, ale toto chování se dá naučit. Stejně jako u každého jiného zvyku, který chceme vytvořit, jde o to pravidelně konat dobro a zpětně zhodnotit, jak se nám v naší snaze daří. Denní příkaz skautů tak můžeme s trochou nadsázky nazvat zdravotním doporučením.
Chytit emoce
Aktuálním trendem Instagramu a TikToku jsou videa, která odhalují, která gesta v uživatelích vyvolávají pocit, že jsou pro někoho důležití. Komu by po těžkém dni neudělalo radost video roztomilých koťat? Obrázek vydá za tisíc slov, když takto sděluje: „Myslel*a jsem na tebe a chci, abys to věděl*a.“
Dát ostatním najevo, že jsou pro nás důležití, můžeme ale i jinak než prostřednictvím InstaReels a memeček. Aspoň občas je vhodné jim připomenout, že si jejich přítomnosti vážíme, že oceňujeme jejich podporu a že jsme v těžkých i méně složitých chvílích připraveni je podržet a vhodným způsobem pomoci, pokud o to budou mít zájem. Samozřejmě za předpokladu, že to jsou platná tvrzení. Nebojme se být upřímní, protože upřímnost je kvalita, která komunikaci dává váhu. Věty, které se pro mě v životě staly důležité, jsou různé. Patří mezi ně mimo jiné: „Naše rozhovory jsou vždycky mou oblíbenou částí dne“, „Jsem rád, že existuješ“, „Pokaždé, když slyším tuhle písničku, vzpomenu si na tebe“, ale taky „Ty jsi lama!“.
Nemůžeme vědět, čím si ostatní emočně prochází. Můžeme jim ale dát najevo, že nám nejsou lhostejní a chceme s nimi jejich životní cestu sdílet nejen v pozitivních situacích. Každý někdy potřebuje ujištění, že je jeho existence ceněná a důležitá. Zkuste sledovat, jak často toto ujištění svým přátelům dáváte a jaká slova pro to používáte. I všední „Ahoj, jak se dneska máš?“ může pro některé z nich být právě tím důležitým gestem, které jim zlepší den.
[1] Anglický renesanční básník, jehož citovaná báseň „Nikdo není ostrov“ byla inspirací pro knihu Komu zvoní hrana (E. Hemingway)
