Nejen ve skautské činnosti se setkáme s funkcemi, které jsou na hierarchické pyramidě. Ti nahoře všechno řídí a mají poslední slovo. Může to mít své výhody i nevýhody. A co v roverské činnosti? Je hierarchie spíše kontraproduktivní? Nebo je lepší mít někoho, kdo bude mít poslední slovo?
Článek si můžeš poslechnout v audioverzi:
Pyramida funkcí a co to je vlastně hierarchie
Abychom to co nejvíce zjednodušili, podle Wikipedie je definice hierarchie následující: „Hierarchie (ze slova vládnout) je uspořádání nadřazenosti a podřízenosti tak, že každý prvek kromě nejvyššího je podřízen právě jednomu nadřízenému.“ Ve skautské činnosti je uplatňovaná dosti často na spoustě úrovních napříč organizací. Pro příklad se budeme bavit o skautském oddíle (viz obrázek). Na úrovni oddílu je nejvyšším činovníkem vedoucí oddílu. Pokud bychom dělali pyramidu střediska nebo jiné jednotky Junáka, přibývaly by nám další funkce.
Roveři + hierarchie
Věková kategorie roverů a rangers je v některých oblastech velice rozdílná od kategorií předchozích. Roveři a rangers začínají být samostatní a pokud to jde, přidávají se do roverských kmenů, kde jim je program více přizpůsobený. Zde nám na povrch vybublává otázka: Je potřeba, aby v roverském prostředí byl někdo výš?
Pro vznik samostatně fungujícího roverského kmene je samozřejmě potřeba někdo s vůdcovskou kvalifikací, z tohoto pohledu kmen musí mít vedoucí. Ale kmen může fungovat i tak, že jsou si všichni rovni. Stejně jako na zážitkových kurzech FONS. „Nikdo není výš – například proto, že je v týmu déle – a nemůže bouchnout do stolu a říct ‚takhle to bude‘. Neznamená to, že je tým neorganizovaný, bez rozdělených zodpovědností, bez řízení. Jen to řízení vychází zevnitř, ode všech. Nikoliv shora od jednoho člověka nebo úzké skupiny lidí. Proto také často používáme termín sebeřízení,“ říká člen týmu FONS Aleš Vitinger. FONS je zážitkový kurz, který již několik let funguje bez vedoucího a jejich mottem je: „Nikdo není šéf a zároveň jsme všichni šéf.“
V roverském kmeni v Brně-Židenicích funguje takzvaná Kmenová rada, ve které jsou členové, kteří se chtějí aktivně podílet na chodu kmene. Mezi pravomoce této rady patří například rozhodování o akcích a vytváření ročních plánů, rozmýšlení, kteří lidé v roverském věku jsou již vhodni pro vstup do kmene, správa majetku a podobně. „Celkově se ale snažíme, aby na akcích nefungovala část kmen jako vedení a pak zbytek, ale abychom si byli rovni,“ říká Tereza Všianská – Popelka z kmene Caudata, který má svou Kmenovou radou. „V kmeni samozřejmě působí i vůdce kmene a jeho zástupce, ale ti svými pravomocemi nepřevyšují ostatní členy kmene,“ dodává Popelka.
Jaké jsou výhody a nevýhody hierarchického vedení?
Již jsme si uvedli, jak by to mohlo fungovat bez pyramidy. Ale jaké to má vůbec výhody, potažmo nevýhody? „Jedna z těch hlavních (výhod) je angažovanost a zodpovědnost. V týmu s šéfem je snadné si říct ‚to někdo vyřeší‘ a jet na půl plynu. V týmu bez šéfa se všichni navzájem držíme v zodpovědnosti k tomu, abychom když už ne makali všichni stejně, tak ale jasně a transparentně komunikovali,“ vysvětluje Aleš z FONSu.
Ale jak také uvádí: „První nevýhoda jsou náklady.“ Tím myslí hlavně časové vytížení. Je to hlavně kvůli množství debat, které musí probíhat, aby se všichni nějak dohodli. Podle Aleše se tento styl fungování vyplatí hlavně při dlouhodobějších projektech, jako je například kurz. Nebo podle Popelky v případě roverského kmene. Při jednorázových a kratších projektech je lepší jasné hierarchické vedení. „Drobná prozaická výhoda se pojí přímo s osobou šéfa. Nemuseli jsme nikoho shánět a přemlouvat, aby se pak celý rok stresoval pod tíhou šéfovství. A navíc, tým s šéfem je do jisté míry limitován jeho osobou. Tým bez šéfa může vpravdě synergicky všechny přerůst,“ uvádí jako další výhodu Aleš.
Jak začít s hierarchickým vedením?
Zavádění tohoto systému může přinášet jisté obavy. Už jen proto, že s tím má málokdo zkušenosti.
Aleš nám poskytl 3 tipy, na co myslet a dávat pozor při zavádění tohoto systému:
1. Reflektovat proces. Vyhradili jsme si na poradách dost času, abychom se podívali na to, jak nám v sebeřízení je, a naslouchali obavám a problémům, byť maličkým, které by po delší době mohli naši spolupráci nahlodat. Tak aby nic nezůstalo nevyřčené.
2. Formulovat procesy rozhodování. Jedna z velkých obav byl čas strávený společným rozhodováním. Ten jsme naopak chtěli minimalizovat a jasně jsme si stanovili proces rozhodování, který začíná dole. Nejlepší rozhodnutí je takové, které udělá zplnomocněný jedinec. Poté případně jedinec s poradou, subtým, a v nejhorším případě teprve celý tým. Ideálně online, společně na poradě jen u vyloženě nutných věcí. Pro online rozhodování jsme si formulovali rychlé vyjádření výhrad na Slacku pomocí ikonek 👍 ✊ 🙊 ❌. Vychází z metod hledání konsensu od seedsforchange.org.uk.
3. Formulovat zodpovědnosti. Hodně jsme diskutovali o tom, jak objevit a popsat co nejvíc zodpovědností, které příprava kurzu obnáší (stejně tak se dají formulovat zodpovědnosti v oddíle či kmeni, pozn. red.) a jasně si je někdo vzal na starost. To neznamená, že musí všechno rozhodnout a udělat sám, většinou fungujeme v subtýmech, využíváme systém vyžádaných rad od lidí, kteří mají s danou věcí zkušenost nebo se jich týká. Rozdělení kompetencí mezi lidi jsme pravidelně kontrolovali, aby co nejméně úkolů „viselo ve vzduchoprázdnu“.
Hierarchie se může v některých situacích hodit a dalo by se říci, že je i žádoucí. Naopak jsou situace, kdy je lepší, aby si všichni byli rovni. Takže pokud vám připadá nehierarchické vedení vhodné pro váš oddíl nebo kmen, nezbývá nic jiného, než to zkusit.
