Můžeme se bavit o vztahu mezi lidmi a přírodou, o jeho hledání a vzniku. Ovšem málokdo se už baví o problémech v tomto vztahu. A že jich je. Toto pouto nejde jen tak ukončit. Příroda je pro nás lidi celoživotní partnerka, a my bychom si jí podle toho měli také vážit a chovat k ní úctu.
Vztah mezi lidstvem a přírodou lze jednoduše definovat jako toxický
V toxických vztazích se setkáváme s omezováním jednoho z partnerů. Dochází například k podkopávání životního stylu, což může být za účelem změnit svého partnera podle své představy, ať už vědomě, nebo nevědomě. Jako tzv. red flag (tj. varovný signál či odpudivá vlastnost) ve vztahu můžeme označit i úmyslné a soustavné zabraňování a znemožňování vlastního růstu. Aplikujeme-li tuto stručnou definici na vzájemný vztah mezi námi – lidmi – a přírodou, můžeme z toho vyvodit jasný výsledek. A sice, že bychom sami se sebou pravděpodobně nerandili, a můžeme být rádi, že nejsme na místě přírody.
Uvědomme si, že příroda do vztahu vkládá doslova všechno. Dává na odiv veškeré své krásy v domnění, že bude-li pro nás dostatečně atraktivní, bude v naší vůli ji zachovat a neubližovat jí. Nabízí neprobádaná místa s řadou neznámých druhů zvířat i rostlin, aby ukojila naši bezmeznou zvědavost. Poskytuje nám vhodné podmínky pro život a doufá, že my k ní budeme přistupovat s podobnou náturou.
Bohužel jediné, co do tohoto vztahu vnášíme my, je nepořádek. Skutečně, krásy, které nám naše partnerka nabízí, zanášíme odpadky. Chováme se tak úplně opačně, než jak od nás příroda očekává. Její diverzitu a rozmanitost ničíme a nahrazujeme monotónností šedivých zástaveb, parkovacích domů anebo v lepším případě plantážemi s výhodnými, extrémně rychle rostoucími druhy, které rychlostí svého růstu vyčerpávají půdu.
Vztah na spadnutí – nejhorší je pasivit
Nejdůležitější v nefunkčním vztahu je si uvědomit, že se v něm člověk nachází. Poté už můžou oba partneři přistoupit ke krokům směřujících k urovnání poměrů a vztah, v našem případě životně důležitý, zachránit. Nyní se tedy nacházíme v situaci, kdy si více méně všichni uvědomujeme, že je něco špatně, ale zatím jsme se neodhodlali cokoliv udělat. Pomalu tak přihlížíme vlastní zkáze zoufale odhodlaní věřit tomu, že se to samo dřív či později spraví. Pravdou ovšem je, že zanedbaný vztah může oba zúčastněné jen zničit. Proto je nad nebe jasné, že už nemáme čas pasivně čekat, ale musíme jednat.
Nejdůležitější jsou malé kroky
Pokud se snažíme zachránit vztah, přátelé a známí by nám jistě poradili začít pomalu s jednoduchými malými kroky. „Nemusí to být nic světobornýho, třeba jí kup kytku!“ Tento postup v našem případě aplikovat nebudeme, ale princip je totožný.
Mnoho lidí si klimatickou změnu uvědomuje a rádo by se aktivně angažovalo v jejím zvrácení, ovšem nevědomost a neznalost oboru je pouze uvrhá do klimatické úzkosti. Je vlastně úplně jedno, s čím začneme, hlavně že nebudeme jen pasivně přihlížet pomalému vymírání druhů, tání ledovců a vůbec všem následkům lidské bezohledné činnosti. Uvědomit si konkrétní situace, do kterých se v běžném životě dostáváme a ve kterých bychom mohli s ohledem na přírodu postupovat jinak, je klíčem k porozumění a ideálním místem, kde začít.
Stavím se zásadně proti ideologii „ale já sám nic nezmůžu“. Pravdou je, že svými činy, pokud je zavedeme do své denní rutiny a budeme se podle nich chovat dlouhodobě, nejen pomůžeme přírodě, ale co je důležité, můžeme jimi ovlivnit své okolí. Chceme-li totiž napravovat vztah přírody s lidstvem jako celkem, skutečně nestačí jeden aktivista, ať je sebevíc zapálený. Asi těžko nás budou vlastní přátelé pomlouvat za to, že jsme přestali používat plastové sáčky. Spíš jim na druhou stranu tímto ukážeme životní styl, který je předtím nemusel ani napadnout. A nejde jen o prvoplánové používání igelitových sáčků v supermarketech, takovým vlastním kelímkem na kávu v batohu dokážeme teprve dosáhnout změn. Nemluvě o tom, že kavárny se k tomu většinou staví pozitivně a snaží se ke klimatické angažovanosti motivovat své zákazníky, tudíž často za vlastní kelímek můžeme získat slevu.
Především v oblasti stravování můžeme dosáhnout značné efektivity. K nejdůležitějším aspektům se řadí snaha o snížení množství vyhozených potravin. Není to nic, co by nás mělo v životě omezovat, naopak to prospívá našim peněženkám. Není nutné se v rámci snahy o zachování harmonického vztahu s přírodou pouštět rovnou do vegetariánství, či dokonce veganství. Naopak, pokud člověk nemá dostatek informací o možnostech takového stravování, může mu to akorát uškodit. Takzvané flexitariánství – stále více se rozvíjející styl života, kdy si člověk z jídelníčku odpouští maso, ale nevynechává ho úplně, aby jím doplnil nutné živiny – je v případě „nezkušeného nováčka“ ideální cesta.
Využijme potenciál moci ovlivňovat činnost skupiny
Nejproduktivnější způsob, jak si udržet a vybudovat nějaký návyk, je sdílet ho se skupinou. Proto není nic lepšího než si s kmeny dohodnout společnou výzvu. Nejen že se můžeme vzájemně obohatit nápady týkajících se udržitelnosti a napravování rozbitého vztahu k přírodě, budeme se moct také vzájemně podporovat. Při vědomí, že v tom nejsme sami, můžeme být mnohem úspěšnější. Je tedy pouze na nás a našich kmenech, jak intenzivní výzvu si vytvoříme a jak daleko se v tomto směru společně posuneme.
Nezapomínejme ovšem na obrovský potenciál, který jako družina nebo oddíl držíme v rukou. Máme bezmeznou možnost ovlivnit nejen členy svých středisek, ale také širokou veřejnost například organizováním přednášek, workshopů, debat, ale klidně akcí menšího rázu, jako je uklízení odpadků v okolí kluboven.
Hodně štěstí v naší společné cestě vstříc přírodě!
Kamila Štropová – Kamča
Nejvíc srandy si jako malá užila ve světluškách, a proto je teď v Kralupech nad Vltavou vede. Ve svém živlu je všude, kde je trocha zábavy a hodně lidí. Užívá si vycházky lesem a sezení u dobré knížky.
