Koronavirová pandemie, spojená s panikou, nejistotou a někdy i ztrátou zaměstnání, jistě zamávala s psychikou mnohých z nás. Zvláště v těchto časech bychom neměli zapomínat na správnou psychohygienu. Své o tom ví i odborná asistentka 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Helena Hnilicová.
V tomto období jsou jedním z největších stresorů problémy, které nám přináší koronavirová pandemie. Co může člověk udělat pro svou psychiku, když se na něj ze všech stran hrnou negativní zprávy ohledně pandemie?
Pokud na nás mají negativní zprávy výrazný vliv, „rozhodí nás“, racionální strategie je vyhýbat se jim, pokud je to možné – nečíst články s děsivými titulky a také omezit, případně si zakázat, komunikovat v tomto duchu na sociálních médiích. Nic neztratíme a získáme snad více klidu. Jestli nás pandemie extrémně zajímá – soustřeďme se na vědecké články, domácí i zahraniční, pokud nám nedělá problém číst anglicky.
Jakými jinými způsoby lze zlepšit náš psychický stav?
Pro zlepšení psychického stavu, ať už v době pandemie, či ne, vždy funguje úprava životosprávy: pohyb na čerstvém vzduchu (je to dovolené), jíst zdravou a vyváženou stravu. Přejídání se nakrátko pomůže, ale posléze se to obrátí proti nám – pocit tíže a špatné zažívání zhoršují náladu. Lze doporučit občas se povzbudit čokoládou, nejlépe hořkou. Kakao má pozitivní vliv, zlepšuje náladu a zmírňuje příznaky deprese. Díky obsahu kofeinu má i schopnost nabudit nás.
Kouření či alkohol mohou sice bezprostředně na chvíli pomoci, ale z dlouhodobého hlediska škodí a hrozí vznik závislosti.
Je možné sledovat zprávy a zároveň nepropadnout panice?
Ano, pokud má člověk schopnost kritického myšlení a uvědomí si, že zprávy mohou obsahovat zkreslenou interpretaci objektivních faktů, protože novináři do svých článků mnohdy promítají své názory. Většina z nich nejsou odborníci na veřejné zdraví – dokonce jim často chybí alespoň základní kurz z této oblasti. Já považuji za velkou chybu, že v rámci bakalářského vzdělávání v žurnalistice není zahrnuto téma „public health“, anebo „Zdraví a jeho ochrana a podpora“.
Mnoho lidí přišlo kvůli pandemii o práci či brigádu a zvláště pak menší podnikatelé a lidé zaměstnaní v kulturním sektoru prožili nebo stále prožívají těžké období. Jak se v této situaci zachovat, aby se člověk nezhroutil?
Já si nejsem úplně jistá, jak je tento jev rozšířený. Pokud vím, alespoň na jaře státní podpora zafungovala a k nějaké „epidemii“ bankrotů a nárůstu nezaměstnanosti nedošlo. Nicméně je fakt, že existuje ohrožení podnikání zejména v gastronomii a v kultuře – oba tyto sektory jsou postavené na blízkém kontaktu lidí, a to je problém. Já bych doporučila uvážlivost a mít pochopení pro nepříjemná opatření, protože jsou nutná. Nic lepšího pro omezení pandemie nemáme, a to na celém světě. Je lepší ztratit práci a třeba i nutnost se přeorientovat na něco jiného, než aby zbytečně umíraly stovky lidí, byť by jim již bylo více než 65 let! Domnívám se, že vědomí, že já osobně činím vše proto, aby se pandemie zvládla a nikoho neohrožuji, má nepochybně podpůrný účinek na psychiku. Mít čisté svědomí, že dělám, co je v mých silách, je dobrý pocit.
Během karantény může dojít k rodinné či partnerské krizi. Máte nějaké tipy, jak jí předejít?
Nejsem odborník na partnerské problémy. Intuitivně bych všem poradila, aby se pokusili uzavřít dohodu, že řešení problému odsunou na později, až bude epidemiologicky lépe. V duchu hesla: „Když se topí loď, všichni k pumpám.“
Jak vy osobně vnímáte situaci kolem koronavirové pandemie?
První vlnu jsem prožila celkem v pohodě, druhá vlna je pro mě, a myslím, že pro všechny, mnohem horší. Zejména je tu nejistota, zda se virus vůbec podaří zkrotit… Dodržuji vládní nařízení a snažím se posilovat svoji imunitu. A také se snažím lidi ve svém okolí motivovat k zodpovědnému chování.
Pomalu se nám blíží Vánoce, které však tento rok budou vypadat poněkud jinak. Je možné, že někteří lidé skončí v karanténě a nebudou moci být na Štědrý den se svými známými. Co byste doporučila v této situaci dělat, aby se necítili osaměle?
Štědrý den většinou trávíme se svými rodinami, ne známými. Doufám, že opravdu zcela osamělých lidí bez rodiny není zas až tak mnoho. Ale pokud se někteří dostanou do takové situace, to je těžká rada. Existuje televize, rádio, modlitba, četba něčeho hezkého, a tak dále. Já osobně bych preferovala četbu. Věřím, že různé neziskové organizace budou takové lidi vyhledávat a nabízet jim pomoc, a to podle jejich potřeb a situace.
O vánočních prázdninách si studenti mnohdy moc neodpočinou, jelikož je čekají pololetní testy či zkoušky. Máte nějaké tipy, jak zvládat stres ve škole?
Pokud možno, zachovat si dobrý spánek. Když se člověk dobře vyspí, všechno jde lépe. Pokud se objeví nespavost či poruchy spánku, opět lze doporučit pohyb na čerstvém vzduchu a lehké jídlo. Vyhýbat se různým „berličkám“ jako pilulky, energetické nápoje, pití alkoholu a podobně. Je to návykové a je to cesta do pekel.
Výjimečně může energy drink nebo také sklenička vína s přáteli pomoci – opět opatrně!
Během distanční výuky studenti často ztrácejí režim a je pro ně těžké učit se doma, kde je spousta rušivých faktorů. Jakým způsobem se dá během online výuky udržet určitý denní a studijní režim?
Je to náročné, chce to disciplínu a řád! Vstávat ráno, jak jsme zvyklí, nezanedbat osobní hygienu a střídat výuku s nějakou jinou aktivitou, pokud to jde, spojenou s tělesným pohybem. Zacvičit si, zaběhat si, projít se. Dopřát si nějakou radost, na kterou se mohu těšit – dělat něco, co mám rád: pokecat s přítelkyní/přítelem, kamarádem, přečíst kapitolu z oblíbené detektivky, dát si něco dobrého na zub, třeba čokoládu – podle preferencí každého. A neztratit víru, že všechno jednou skončí, včetně současné pandemie.
Jakým způsobem lze v této době kompenzovat nedostatečný kontakt žáků s vrstevníky?
To v podstatě nejde. Řešením je, abychom dodržovali opatření, šíření nákazy se dostalo pod kontrolu a děti se co nejdříve vrátily do škol.
Jak staré pořekadlo praví: „Vše zlé je pro něco dobré.“ Přinesla nám dle vašeho názoru koronavirová pandemie i něco pozitivního?
V první vlně to bylo úžasné vzedmutí celonárodní solidarity a ochoty si vzájemně pomáhat. To bylo úžasné. Projevilo se to také tím, že jsme i před vypuknutím druhé vlny pandemie zažívali vysokou míru osobní pohody – to ukázaly výsledky výzkumu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Světovou zdravotnickou organizací, na kterém jsem se nedávno podílela.
V současné době – těžko říct: možná určité poučení, že enormní globalizace, která pandemii předcházela, je neudržitelná, alespoň z hlediska ochrany zdraví.
Je něco, co byste chtěla na závěr sdělit našim čtenářům?
Věřím, že celosvětová pandemie koronaviru má nějaký význam, obsahuje nějaké důležité sdělení. Měli bychom o tom přemýšlet.
Helena Hnilicová
Vystudovala psychologii spolu s pedagogikou na Karlově univerzitě. Pracovala jako odborná asistentka ve Škole veřejného zdravotnictví Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. V současnosti je odbornou asistentkou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zapojuje se do iniciativ zabývajících se zlepšením dostupnosti zdravotní péče pro migranty ze třetích zemí v České republice. Podílela se rovněž na projektu Mighealthnet umožňujícím zprostředkování poznatků a zkušeností s poskytováním zdravotnických služeb migrantům na mezinárodní úrovni.
