Každý skaut má určitou představu o klubovně snů. Kdybychom nemuseli řešit rozpočet a další aspekty, bylo by zcela geniální dostat skautskou střechu nad hlavou třeba od Ježíška. Roveři se zamysleli, a je pěkné, že to každý pojal trochu z jiného soudku. Přeji všem, aby měli takovou skautskou místnost, jaká jim bude vyhovovat.
Pavla Dousková – Oslík, Tygříci a VŠRK Skrypta, středisko Dvojka Praha
„Kam to vlastně jdeme?“
„Počkej, za chvilku uvidíš. Jsem na to místo opravdu pyšná.“
Otevřu dveře…
Náš oddíl sní o vlastní klubovně už od svého vzniku v roce 1986. O to palčivěji po ní prahneme nyní, kdy nás jiné středisko vypovídá ze současné klubovny v Zoubkově ulici. Máme strach, zda zase nějaké místo najdeme, a sníme.
První vize je klubovna skutečně existující. Místo, kde se dá trávit společně čas, mít zde věci a vnímat je jako naše. Stačí malá místnost a záchod s umyvadlem. Ale kdyby se nemusely řešit peníze, vypadala by takto: malý domek na vlastním pozemku, venku je hřiště, travnatý plácek, ohniště a pár stromů. Přízemím vede chodba, jsou tam dvě šatny, sklad, jeden záchod se vstupem zevnitř, druhý se vstupem zvenčí, kuchyně a dvě velké místnosti, jedna se stoly, druhá s kobercem, taková herna. V patře se nacházejí čtyři klubovny, jedna slouží vedení, zbývající družinám.
V celé klubovně, ručně vymalované, není moc věcí, a tak je tu pořádek. Místy visí fotky, v rohu jsou vlajky a hole. Na vývěskách vidíš zajímavé věci, obrázky, průpovídky, bodování, diplomy… Pak je tu to, co z ní činí správnou klubovnu. Je to ozvěna smíchu dětí, pocit uspokojení vedoucích, cestičky vzpomínek na zapadající slunce za okny a na nejlepší hry, voní tu kaštany z nedávného vyrábění a ještě se chvěje ve vzduchu poslední tón kytary. Když do ní vejdeš, jako by tě objala. A ty víš, že jsi tam, kam patříš.
„Pojď dál.“
Mája Šafaříková, 213. pionýrská skupina UFO; VŠRK Skrypta, středisko Dvojka Praha
Milý Ježíšku,
celý rok jsme se snažili a byli hodní. Nadělil bys nám za to klubovnu?
Moc by se nám líbila taková, kde bychom si nepřekáželi. Kdyby se nacházela někde u Milíčovského lesa, bylo by to nejlepší.
U klubovny by nám moc imponoval přístřešek na kola a kdyby tam mohla být zahrádka na bylinky a drobnou zeleninu, bylo by to taky super. Zároveň už máme zkušenosti se sázením stromů, takže ani místo na nějakou ovocnou dřevinu by nebylo na škodu.
Uvnitř by mohla být kuchyňka, kde bychom si za chladných zimních schůzek zvládli uvařit teplé čajíky a upéct muffiny či jiné dobroty, v létě by byly neocenitelné domácí limonády a lehké saláty.
Společenská místnost by mohla být natolik velká, aby se tam vešly všechny tři skupinky najednou, a měly tak prostor na veškerý program schůzek.
Super by bylo, kdybychom tam měli hodně úložného prostoru, protože vlastníme dost věcí pro program, jako deskové hry a tak.
Bylo by skvělé, kdybychom měli kde složit hlavu – nejlepší by bylo dřevěné patro, na které by se vešlo dost lidí. Občas se totiž stane, že nám bouchne program či ubytování, a pak je dost dobré mít kde spát.
Milý Ježíšku, co říci závěrem? Samozřejmě bychom byli rádi za nějakou takovou klubovnu. Je nám ale jasné, že máš práce nad hlavu, takže když to nezvládneš, nic se neděje. Protože online setkávání rozhodně nenahradí to osobní, těšíme se, až se znovu potkáme na živo. A když to bude v naší vlastní klubovně, půjde jen o velmi příjemný bonus…
Jan Hájek – Culík, 15. oddíl České Budějovice, středisko Vavéha
Ideální klubovna se vytvoří sama tím, že do ní bude chodit spousta lidí a ti tam spolu zažijí bezpočet nezapomenutelných chvil. Má být dostatečně prostorná a s velkými okny, ať vše vidíme. Na bílé stěny se obtisknou ruce (klubovna patří všem a každý by měl zanechat svou stopu) a jsou tam vzpomínky na dobrodružství, jež oddíl zažil. Na stěnách visí fotografie z táborů a oddílových akcí. A nechybí ani jinak nevzhledné očouzené polínko z posledního tábora. Stůl, k němuž se vejde celý oddíl, se dá složit, a poskytne tak místo hrám a také velkým polštářům, na kterých oddíl posedí v kroužku. Na molitanech a matracích vytažených z výklenku a rozložených na zemi se všichni skauti vyspí dorůžova.
A co by to bylo za útulnou klubovničku bez kamen, do kterých vlčata přikládají za zimních večerů, když se čte z oddílové kroniky! Celá jedna stěna je vyhrazena nástěnkám, každá družina a šestka má svoji (a může se na ní vyřádit sama), rádcům a vedoucím zase náleží velká knihovnička nejen se skautskou naučnou literaturou, ale i s kronikami a knihami od Foglara a Zapletala. A kde klubovna je? Stojí na břehu řeky, s loděničkou, dílnou, velkým ohništěm a zákazem vjezdu aut. A co je nejdůležitější? Do klubovny nejde žádný hluk, je totiž odhlučněná!
Do aktuální klubovny kamna bohužel nedostaneme. Ani ji nenafoukneme, aby v ní mohl přespat celý oddíl. Nicméně pořád je to naše klubovna plná našich zážitků. Stačil by nám i sklep.
