Dělat šéfredaktora RK je spojení dvou věcí, které mám rád – skautingu a žurnalistiky, říká Dubínek

Redakci Roverského kmene (RK) vede od června Jakuba Radan Dvořák – Dubínek. Jaké změny s časopisem plánuje provést a kam můžete zajít na koncert jeho skautské punkové kapely SkAunk? Článek navazuje na rozhovor z předchozího čísla Roverského kmene (RK) s exšéfredaktory Kristýnou Pechovou – Týnou a Vojtěchem Kousalem – Kousym.                                                                       

Jak bys sám sebe popsal?

Jako člověka se spoustou úkolů, které nestíhá a snaží se upřednodnostňovat ty, co nejvíc spěchají. Rád trávím čas s kamarády a miluji hudbu doprovázející většinu mých činností. 

Proč ses přihlásil na pozici šéfredaktora RK?

Nabídla mi to Káťa Zavřelová z Tiskového a distribučního centra (TDC). Měl jsem zrovna před praxí v Deníku N. Nebyl jsem si jistý, zda si můžu dovolit jít do dalšího výběrka na pozici, která měla začínat čtyři měsíce po tom,  jestli na to budu mít čas. Ale řekl jsem si, že dělat šéfredaktora RK je spojení dvou věcí, které mám rád – skauting a žurnalistika –  a v nichž mám nějaké zkušenosti. Sliboval jsem si od toho práci v zajímavém kolektivu (a zároveň koníček) a že budu moci dlouhodobě fungující věc posunout dopředu a stanu se součástí něčeho většího.

Takže jsi se už s Káťou Zavřelovou znal?

My jsme se znali z Brna, tuším, že ze Skautského institutu. Znám taky třeba Vypravěče (nového zástupce šéfredaktora RK) nebo Bora (šéfredaktora časopisu Skauting), pocházíme ze stejného oddílu – a ten mi taky řekl o výběrku a ptal se mě, jestli to nechci zkusit.

I když nejsem aktivní rover v žádném roverském kmeni a v redakci RK jsem předtím nepůsobil a ani jsem nebyl úplně aktivním čtenářem, měl jsem nějaké nápady na zlepšení, takže jsem si řekl, dobře, já sice nejsem čtenář, ale díky tomu mohu přinést netradiční pohled zvenčí, který může redakci prospět.

Jaká je tvá skautská minulost a současnost?

Skautuji asi 12 let. Začínal jsem ve skautské družině, nikdy jsem nebyl vlčetem. Asi po třech letech jsem se stal na dva roky podrádcem a na další dva roky rádcem. Potom jsem odešel do vedení našeho oddílu, na řadovou pozici vedoucího, a pomáhal jsem v roverském kmeni u nás ve středisku. V přibližně devatenácti letech jsem byl zástupcem vůdce oddílu a těsně před dvacátými narozeninami jsem přebral oddíl, který jsem vedl až do letošního září. Mezitím jsem jezdil na celonárodní akce. Vždycky mě bavily akce zaměřené na rovery nebo na nějaké vzdělávání typu Elixír, ale spoustu jsem jich nestíhal. Musel jsem dávat přednost jiným věcem. 

Nyní se zaměřuji na pozici šéfredaktora RK. Od nového roku bych se rád vrátil do střediska na pozici zpravodaje.

Nejvíc mě stresují odpovědnost, vlastní plány a strategické cíle

Co je pro tebe ve funkci nejvíc stresující?

Nejvíc mě asi stresuje to, že časopis odebírají desítky tisíců roverů v jeden čas po celé republice, takže cítím velkou zodpovědnost. Za chyby nemůže autor ani editor, ale já. Do funkce jsem šel s nějakými plány a očekáváními, které se třeba nenaplní, a já budu zklamaný. Pak je tu i fakt, že časopisy mají v Junáku svoje místo a měly by splňovat nějaké cíle. A já doufám, že se nám s nimi podaří být v souladu.

Jak se ti pracovalo na říjnovém čísle, které bylo tvé první?

Do říjnového čísla se hodně propsalo, že vznikalo o prázdninách, kdy trávíme spoustu času na táborech, kurzech, mezinárodních akcích a výletech, takže bylo složitější se spojit se všemi z redakce. U některých lidí jsme čekali několik týdnů na odpověď, takže to byl trošku stres. Lehce jsem se bál, že některé texty nevzniknou, ale nakonec se ukázalo, že na skauty je vzdycky spoleh, a došly nám všechny texty, někdy i v lepší nebo delší podobě, než jsme očekávali. 

Bylo to hodně o zvykání si, o hledání postupů. Exšéfredaktoři mě připravili na funkci dobře, ale to, že nějaký postup fungoval jim, neznamená, že funguje i mně. Navíc byli dva, ale já jsem sám, i když mám velmi blízké spolupracovníky (zástupce šéfredaktora Vypravěče a novou editorku Peťu, která se ale taky zaučovala). Takže to byla výzva pro nás všechny a hodně jsme se museli učit za chodu. Ale věřím, že to na tom čísle zas tolik nejde poznat, že vznikalo na koleni na různých místech po Evropě. A ve výsledku je takové unikátní. Taky nám to ukázalo, že během prázdnin se redakce trošku ztenčila a budeme muset přibrat nové členy.

Peťa byla dřív na pozici redaktorky. Jak se stala editorkou? 

Výběrové řízení vypsané nebylo, což nevím, zda je správné. Vypravěč měl pokračovat v roli editora. Pak jsme z něho udělali zástupce šéfredaktora. Věděli jsme ale, že chceme pro co nejpestřejší výsledky pracovat ve třech. Peťu jsme oslovili jednak proto, že má čas a zkušenosti z redakce RK a studuje žurnalistiku v Brně, takže se naše trojice může scházet osobně, což se ukázalo jako obrovský benefit.

Čeho si nejvíc vážíš na Týně a Kousym?

Například toho, že založili web, který jsme převzali a snažíme se dále rozvíjet. Změnili rubriky, s nimiž mimo nějaké velmi malé změny plánujeme pokračovat. Oceňuji i to, za jakých okolností s časopisem pracovali. Vzpomínám si, jak Kousy vyprávěl, že v době svého šéfredaktorství odjel na rok do Francie. Týna zase vede skautský sbor a do časopisu se propisoval její vztah k hudbě. Takže v tom nechali kousek svého. 

Jak bys shrnul plány a cíle časopisu?

Cílem časopisu je podporovat činnost českých roverů a rangers, nabízet jim texty na zamyšlení a tipy na program a seberozvoj. Tato skupina 15 až 25 let prochází většinami životních změn a náš časopis by v tom měl nabízet podporu. Dalším cílem je přinášet situace ve skautském i neskautském prostředí, vedoucí k nutnosti rozhodování založeného na hodnotách, srozumitelně a zajímavě.

Naše plány se odráží od nově vzniklé roverské metodiky, jejíž součástí je roverská cesta, která má pět zastávek, stejně jako náš časopis vychází pětkrát za rok. V říjnu tato zastávka byla navazování a udržování dobrých vztahů. Teď v prosinci je to hledání pravdy. Únorovým tématem bude zapojení se do společnosti, v dubnu hledání vztahu k přírodě a v červnu hledání vlastních duševních a fyzických možností a schopností. Takže to bude hodně o hledání. 

Naším plusem je to, že tvoříme obsah od RS pro RS

V čem má RK náskok před ostatními celostátními skautskými časopisy? A v čem naopak pokulhává? 

Náskok máme v tom, že jsme jako první přišli s novým formátem podcastu. Naším velkým plusem je, že tvoříme obsah od roverů a rangers pro rovery a rangers. Roverské hnutí nejsou jen kluci od 15 do 18 let nebo holky od 20 do 23, ale spousta skautů a skautek různého věku z celé ČR. Víme, že časopis Skaut určitě nepíšou náctileté skautky a náctiletí skauti. V tom si myslím, že jsme do jisté míry napřed. Pokulháváme asi v tom, že někteří naši čtenáři by možná radši viděli ty texty ne na papíře, ale formou storíček na Instagramu. Avšak zaostáváme v propagaci na sociálních sítích. Nedávno si zrovna časopis Skauting založil instagramový profil a myslím si, že je jenom otázka času, kdy i my se dostaneme na sociální sítě.

Na jak dlouho plánuješ být šéfredaktorem RK?

Pracuji s představou tří let. Většinu svých skautských rolí jsem vykonával přibližně tři roky, ať už to bylo rádcování, nebo vedení roverů. Přijde mi, že to je taková ideální doba na to, aby se v té pozici člověk nezabetonoval. Za tři roky už mi bude 26 let, přestanu být součástí roverské věkové kategorie a budu mít desetiletý rozestup od našich nejmladších čtenářů a čtenářek. Což si myslím, že není úplně ideální. A věřím, že tou dobou bude už v naší redakci nebo jinde ve skautském hnutí někdo, kdo šéfredaktorskou pozici pojme mnohem lépe a přinese nové nápady.

Chceme expandovat na internet

Jaké změny časopis RK zažije / zažívá? 

Změny jsou postupné. Například se snažíme eliminovat „prázdný text pro text“. Pozvánky a zprávy redukujeme na minimum a spíš chceme z časopisu udělat médium s delšími texty. Myslím, že v říjnovém čísle je to hodně vidět. Do rubriky Téma chceme přidat více článků, dosavadní tři mi přišly nedostačující. Téma bude tvořit třetinu čísla. 

Chceme také posilovat náš web, ideálně všemi budoucími články z časopisu, a zaměřit se na jejich propagaci na sociálních sítích a tvorbu podcastů, protože dnešní roveři a rangers tištěná média moc nečtou. V časopise chceme mít delší a hlubší texty, protože pro zprávy si RS jdou spíš na sociální sítě. Další novinkou je, že měníme systém porad a více zapojujeme celou redakci do chodu nad číslem, což si myslím, že se ve výsledku projeví například větší nápaditostí a pestrostí.

Jaké grafické změny mohou čtenáři očekávat?

V tomto čísle je inzerát, že hledáme ilustrátory, protože bychom časopis rádi měli hodně ilustrovaný. Samozřejmě ne natolik, aby z toho byla další Ben Ja Mína nebo Světýlko, ale přijde mi, že ty hezké grafické prvky jsou leckdy mnohem lepší než nějaká ilustrační fotografie. 

Současní ilustrátoři už v redakci nebudou? 

Ilustrátory máme tři. Někdy nám do jednoho čísla kreslí dva či tři, někdy jenom jeden,  podle jejich časových možností. Protože na tři lidi by to ale byl poměrně velký tlak, rádi bychom tu činnost rozprostřeli mezi víc osob. Chceme podporovat mladé ilustrátory a ilustrátorky, kteří zatím kreslí do šuplíku, a nabídnout jim zveřejnění jejich ilustrací. Skautské hnutí je plné šikovných lidí ve spoustě oborů včetně právě ilustrování.

Zaměřuji se na texty o přírodě, politiku, zahraniční témata i pražskou architekturu

Co jsi se dozvěděl zajímavého na workshopu pro členy redakci skautských časopisů ve Skautském institutu na Staromáku, pořádaném TDC, jehož jsi se zúčastnil letos 15. října?

Workshop byl pro mě přínosný hlavně v možnosti sdílení postupů a zkušeností mezi redakcemi. Každá skautská redakce totiž funguje jinak. Dozvěděl jsem se třeba, že je jedno téma je možné zpracovat různými způsoby a může vyjít ve stejném časopise ve  stejném období; že TDC chce podporovat vydávání podcastů a je dost možné, že budou vycházet nějaké zajímavé skautské podcasty krom jenom načtených článků; že vedení časopisu Skauting z větší části také sídlí v Brně, takže budeme spolupracovat. Ve Skautingu mimochodem každý text prochází rukama mnohem více lidí než u nás v RK, takže jsem začal přemýšlet, jaký způsob je lepší a jak se od sebe můžeme inspirovat.

Kde si ještě lidé mohou přečíst tvé články, vyjma Roverský kmen? Na jaká témata se zaměřuješ?

Píši články pro Deník N. Nedávno mi vyšel rozhovor s botanikem o ovlivnění rostlin vysokými teplotami. Pokud všechno půjde hladce, v době vydání tohoto interview budu mít další rozhovor v Deníku N o tom, jak klimatická krize ovlivní produkci piva. Zaměřuju se hodně na texty o přírodě, ale věnoval jsem se třeba i politice, zahraničním tématům či pražské architektuře, což bylo téma, o němž jsem netušil, že se mu můžu věnovat, neboť jsem si myslel, že mu vůbec nerozumím. Ale vznikly texty, ze kterých mám docela radost. Taky jsem napsal pár článků pro časopis Skauting, protože jsem tři roky vedl nový oddíl a z toho mám nějaké zkušenosti, o kterých se dá psát.

Říkali jsme si, že kdo poslouchá punk, musí někdy hrát i ve své kapele

Jak vznikla tvoje punková kapela SkAunk, ve které zpíváš a hraješ na kytaru?

Všichni z kapely pochází z 94. oddílu v Brně. Vznikla, když nám bylo 14 let a byli jsme nadšenci do punkové hudby. Říkali jsme si, že kdo poslouchá punk, musí někdy hrát i ve své kapele. Tak jsme si jednu založili. První koncert jsme odehráli v Brně v roce 2017, když některým z nás bylo teprve 16 let. Vydali jsme album s názvem Scout is not dead a loni v lednu spatřila světlo světa deska Vzpomínky, kterou mám nejradši a hodnotím ji jako nejlepší. Poslední dva roky kapela trošku stagnovala, ale teď začínáme zase pravidelně zkoušet. 

Kde se mohou lidé zúčastnit vašich koncertů?

Zatím hlavně v Brně. V úterý 19. prosince máme například koncert v brněnském klubu Melodka, kde jsme odehráli první koncert. A teď ten klub končí, tak se s ním půjdeme rozloučit. Tím bude ukončena první éra kapely, neboť měníme styl. Ale doufáme, že tato změna stylu a přístupu nám pomůže hrát i na jiných místech v České republice nebo ve střední Evropě.

Co přesně je dubins? 

Čte se to dubins, jde o zkomoleninu mé přezdívky a zároveň sólový punkový projekt vzniklý za lockdownu, kdy naše kapela nemohla koncertovat ani se scházet na zkoušky a byl jsem zavřený doma. A i když byl lockdown pro spoustu lidí asi dost těžký a uzavírali se do sebe, já jsem měl docela kreativní náladu. Napsal jsem několik písniček, které se potom převedly do hudební podoby, a měl jsem zatím dva koncerty – jeden v Brně, jeden v Praze. Od dalšího roku, jakmile budu mít víc času, plánuji se šéfredaktorem Skautingu Borem tento projekt trošku rozjet, protože Boro hraje na akordeon a rádi bychom vytvořili šéfredaktorské duo.

Moje přezdívka vznikla přesmyčkou a druhé jméno kvůli identifikaci

Jak vznikla tvoje přezdívka Dubínek?

My jsme jednou na táboře měli legraci z přemisťování počátečního písmene ve jméně a příjmení. Já jsem byl Duba Kvořák, takže se mi začalo říkat Dubins. Ale když jsem se představoval na větších akcích lidem, vždy se mi podívali na vlasy a říkali: „Jo, jasně, Dubínek“ a nechápali, jaká tam je spojitost s pohádkovou postavou, která má místo hlavy žalud.

Proč máš dvě křestní jména?

Od narození do 21 let jsem byl Jakub Dvořák. Ale protože lidí s tímto jménem je po republice hodně, začal jsem narážet na problém. Už jen v okruhu novinářů jsem ani zdaleka nebyl jediný Jakub Dvořák. Věděl jsem, že není ideální mít jméno, které je časté a zaměnitelné. Jakub Dvořák se třeba jmenoval svého času mluvčí Českého rozhlasu. Když jsem pracoval v České televizi, měl jsem e-mail Jakub Dvořák 2. Takže mi nechodily e-maily, které mi měly chodit. Nebo když jsem se objednával k lékaři, začínal jsem frází: „Dobrý den, tady je Jakub Dvořák…“ Oni říkali: „Který Jakub Dvořák? Je vás tady dvacet.“ Tyto situace byly tak časté, že mě docela štvaly. Tak jsem se rozhodl pro přidání druhého jména, jehož nositelem je můj strýc. Zašel jsem na úřad a docela mě překvapilo, že to je fakt jednoduchá procedura. Bylo to dokonce i zadarmo.

Jaké jsou tvé profesní a studijní cíle?

Momentálně je můj studijní cíl dokončit bakalářku. Až bude prosincové číslo RK přicházet do schránek našim čtenářům, já budu zrovna dokončovat bakalářskou práci. Potom bych rád pokračoval ve studiích v Brně. Plánuji se přihlásit na mezinárodní vztahy, sociologii či environmentální studia. Z těchto tří oborů si snad vyberu. A profesní plány? Tři roky mám v úmyslu vést časopis. Do toho se chci věnovat i jiným činnostem. A co se týče hodně do budoucna, chtěl bych se věnovat novinařině.