Silné téma, které rozproudí diskuze napříč celým hnutím, je politika a apolitičnost, nadstranickost Junáka. Momentálně se nacházíme ve vzácném období, kdy v dohledné době nebudou žádné volby, které jsou jedním z důvodů, proč si nyní můžete přečíst rozhovor se senátorem Lumírem Kantorem – Bizonem, který je vedoucí Skautského parlamentního oddílu a má přímé zkušenosti s propojením skautingu a politiky.
Ve vaší rodině má skauting dlouholetou tradici, jak se projevovala?
Můj tatínek byl skautem od roku 1945 a vedl družinu Medvědů, což byla jeho celoživotní láska. Po roce 1968 se začal obnovovat skauting, byl to pro něj impuls, založil oddíl Sedmička . Velkou podporou byla Jesenická lesní škola, odkud si odvezl spoustu podnětů. Tam získal vhled do skautské filozofie, která ho ovlivnila na celý život.
V rodině jsme si vyprávěli vzpomínky a byl jsem veden ve výchově skautskými hodnotami. Skautem jsem od svých šesti let, kdy jsme byli poprvé stanovat. Poté jsem v roce 1979 tajně odsliboval v Jeseníkách a vedl jsem oddíl Ostřížů, asi do roku 1985.
Jak vypadalo vaše skautování po revoluci v roce 1989?
Zúčastnil jsem se obnovovacího sněmu 2. prosince 1989 v Pražské městské knihovně, kde jsem doprovázel Dana Štefku. Byli jsme dva zástupci za Olomoucký kraj. V devadesátých letech jsem byl jako účastník na Lesní škole a zúčastnil se specializovaného kurzu pro skautské zdravotníky. V té době jsem začal pracovat jako dětský lékař a založili jsme rodinu. Také jsem navštěvoval tábory, ale oddíl jsem už nevedl.
Rovering znamená parta lidí
Co znamená skauting?
To je otázka na krátkou odpověď, ale když o tom člověk začne přemýšlet, zjistí, že na mnohem delší. Skautské myšlenky vyniknou s odstupem času. Pak může docenit ty lidi, se kterými vedl oddíl, prožíval ideály skautingu. Ti lidé jsou velmi pravdomluvní, čistí v myšlenkách, slovech i skutcích.
Je pro vás něčím specifický rovering?
Pro mě to bylo zásadní období, které mi změnilo celý život. V 15 letech jsem se nedostal na střední školu, možná kvůli špatnému kádrovému posudku táty (nebyl pro komunisty politicky spolehlivý, pozn. red.), proto jsem se vyučil elektromechanikem, později si dodělal i maturitu.
V té době jsem začal jezdit na trampy a zůstala nám parta z oddílu. Ta je pro mě symbol mých roverských let. Společně jsme jezdili třeba na běžky.
Tehdy jsem chtěl jít na vysokou školu a když jsme seděli na srubu v Jeseníkách, vedli jsme rozhovor s Honzou Maňákem – Pistolkou, že mám zkusit medicínu. Druhý den ráno jsem si jel půjčit učebnice a učil se. Tehdy jsem vnímal jako vzor tátova spoluvedoucího z oddílu, který byl dětský lékař. To mě zajímalo, ale nikdy mě nenapadlo, že bych to mohl taky dělat, obzvlášť s absolvovanou průmyslovou školou.
V roverském věku je zásadní vnímat vzory, ty vás pak ovlivní na celý život, některé pozitivně, nebo negativně. Další vzory jsem vnímal knižní, hlavně spisovatele Alberta Schweitzera, byl filozof, lékař, varhaník, evangelický farář a nositel Nobelovy ceny míru. Ale třeba i Jaroslava Foglara – Jestřába.
Spolek má být apolitický, ale členstvo angažované
Nakolik svou politickou pozici stavíte na svém osobním skautském příběhu?
Zásadně, ale důležitá je taky rodina, zaměstnání. Skauting mě formoval celý život, vzpomínám na slova Rudolfa Plajnera (poválečný náčelník Junáka, pozn. red.), proč se i ve vysokém věku stále věnuje dětem. Odpověděl, že pouze vrací to, co dostal. To jsem si od něj převzal.
V Junáku se vedou debaty, jak má být hnutí apolitické, nadstranické. Jak to vnímáte vy?
To byla jedna z otázek, které jsem si pokládal, když jsem vstoupil do politiky. Vím, jak jsou mladí lidé citliví na spojování různých věcí a politiky. Já jsem na taková spojení byl citlivý, na to by člověk neměl zapomínat, vzhledem k politice bychom měli sledovat, jak se věci vyvíjejí. Politiku se snažím od skautingu oddělovat. Když jsem byl zvolen, řekl jsem si, že nejjednodušší bude skauting žít a řídit se skautskými zákony.
Apolitičnost je dobrá vlastnost, ale vyvolává napjatý vztah mezi tím, jaké věci jsou a jaké by měly být. Politika by měla ztělesňovat morálku, slušnost a stavět na přímočarosti, nikoliv na zákulisních jednáních. Lidé by řekli, že jsem naivní, ale žiju v tom již sedmý rok. Málo lidí se mě snaží ovlivnit. Lidé o mně vědí, že jsem skaut a vidí mě tak – jsem pro ně senátor-skaut.
A jak vnímáte apolitičnost, nadstranickost Junáka jako spolku? Měl by se Junák více vyjadřovat k politickým věcem?
Osobně nyní nevnímám žádná vyjádření Junáku k politickým věcem. To je potřebné a je to zásadní, aby spolek byl nadstranický. Taková věc není jednoduchá. Když jsem obnovoval Skautský parlamentní oddíl (SPO), scházel jsem se starostou Josém (Josef Výprachtický, pozn. red.) a probírali jsme, koho má smysl do SPO pozvat.
Na kolínském Valném sněmu v roce 2011 se hodně mluvilo o angažovanosti, tam se rozhodlo, že je spolek apolitický, ale členstvo by mělo být angažované.
Ke skautům se hlásí desetina Parlamentu
Co to je Skautský parlamentní oddíl?
Volné sdružení, jsme součástí Junáka a jsme čestný oddíl, jako jednotka nejsme registrovaní, ale každý z nás by měl být členem. Poté je ještě skupina sympatizantů, kteří mají ke skautským myšlenkám blízko, tam je nyní i několik ministrů. Po každých volbách napíšu nově zvoleným, zda jsou skauti a jestli by se chtěli přidat. Teď jsme měli generaci lidí, kteří skautovali v roce 1968, ale to se postupně obměňuje. Momentálně máme 26 skautů a několik dalších sympatizantů.
Díky Skautskému institutu máme „virtuální“ klubovnu, kde se můžeme scházet, ale je téměř nemožné zkoordinovat čas všech poslanců a senátorů, takže se příliš nepotkáme. Obvykle se nás sejde třeba šest, sedm.
Jak vnímáte kontroverze kolem jednotlivých členů? Například kolem Jana Farského nebo Petra Gazdíka?
Příklad Jana Farského vnímám jako umělou hysterii. Do SPO se to nepropisuje, Farský dal v politice skautingu hodně moc dobrého, třeba že vedoucí mohou čerpat týden volna. Naše vztahy to nijak nekalí.
Je dobře, že se v Junáku učíme být kritičtí k veřejným věcem.
Přemýšlel jste, jak takové kontroverze dopadnou na SPO?
Ne, nepřemýšlel. Kdysi jsme se se starostou Josém a bratrem Brácou (býv. vedoucí SPO Petr Bratský, pozn. red.) bavili, koho pozvat do SPO. Shodli jsme se, že ta hranice pro přijetí je otázka porušování skautských hodnot. Dohodli jsme se, že nepozveme SPD a komunisty. Zbývající jsem oslovil.
Ale chování Petra Gazdíka mi přišlo vyloženě jako porušení skautských hodnot.
V té době situace nebyla jasná a ani dnes v ní nemám zcela jasno. Je pro mě důležité ctít presumpci neviny.
Jak funguje spolupráce v SPO napříč stranami?
Momentálně jsou nejvíce zastoupení KDU-ČSL, STAN a potom lidé z TOP 09, máme málo lidí z ANO. Ti mi ani neschází.
Že vám „neschází“ vnímám vlastně velmi politicky…
Neschází mi, protože mám na ně svůj názor a odpovídá to mému pocitu, že tam asi moc skautů nebude.
SPO chce medaili pro Náčelníka, autora Karpatských her
Když jsme se bavili naposledy, říkal jste, že SPO iniciovalo předání skautské medaile Miloši Zapletalovi – Zetovi, poté byl šátek na Tchaj-wanu. Co SPO chystá dál?
Situace vzniká ad hoc, prezidentu Pavlovi jsme předali návrh na státní vyznamenání pro Miloslava Nevrlého – Náčelníka, který mou roverskou generaci oslovoval úžasnými knížkami, třeba Karpatskými hrami. Mnozí členové také podpořili návrh na zrušení povinnosti potravinových průkazů na tábory.
Jak to tedy funguje? Co dělá SPO jako celek a co jeho členové podpoří jednotlivě?
Na tu společnou dohodu se příliš nehraje. Spíš je to individuální, já mám třeba kontakty na ministerstvu zdravotnictví, proto je pro mě snazší tam pro skauty domluvit schůzku a z ministerstva naopak vědí, že se mohou obracet na mě v agendě, která se skautů týká. Ale pomáháme samozřejmě i České radě dětí a mládeže.
Jak se zde projevuje apolitičnost?
Já jednám hlavně se starostou Josém, s Náčelnictvem jsem jednal párkrát a to bylo hlavně v období covidu, kdy jsme dělali skautskou pomoc.
Jak bychom se v kmenech měli bavit o politice?
Jako skauti máme velkou výhodu, že RS jsou dostatečně kritičtí. Myslím si, že drtivá většina z RS má zájem o politiku, narozdíl od lidí podobného věku, kteří nejsou skauti.
Skauting má také velkou výhodu, že ve svých řadách má výsostné odborníky, v tomto ohledu myslím bratra Stanislava Balíka – Ježka (politolog, děkan Fakulty sociálních studií v Brně, pozn. red.), který vede Jesenickou lesní školu. On politice rozumí a žije skautingem. Pro mě představuje ztělesnění toho, jak by to mělo být.
U mých veřejných prohlášení vnímám riziko zpolitizování skautingu
Jak vypadá vaše skautování nyní?
Skautský život vypadá nyní tak, že jezdím na příležitostné návštěvy na tábory. Je to pěkné zavzpomínat, že to člověk kdysi vedl. Předloni jsem pomáhal na jednom dívčím táboře v kuchyni.
Jak to vnímají skauti na akcích, kterých se účastníte? Že jste senátor, je veřejně známé.
Jo, to se „neututlá“, ale lidé jsou rozumní a nejsou z toho ohromeni, a pro mě to vůbec nic neznamená. Nemyslím si, že by mě lidé takhle vnímali.
Ale jako známá tvář naopak toho můžete využívat.
Když začal covid, José mě oslovil, jestli bych zaštítil Skautskou pomoc a za skauty se zaručil. Napsal jsem krátkou zprávu, která mohla být vystavená v klubovnách, že se za skauty zaručuji, a to fungovalo. Třeba u války na Ukrajině nebylo jak pomáhat, tam to Permi (zpravodaj pro komunikaci Petr Vaněk, pozn. red.) rozjel dobře a já na to byl hrdý.
Pomáhal jsem tady v Olomouci jako doktor a pomáhal jsem zorganizovat ubytování ve spolupráci s místními vedoucími, také se podařilo zorganizovat skupinku skautských zdravotníků, kteří měli zkušenosti z táborů.
Jak dáváte své skautství veřejně najevo? Třeba znakem na klopě nebo do různých prohlášení?
Do prohlášení se snažím to moc nedávat, protože tam vidím nebezpečí zpolitizování skautingu. Zmiňuji své vlastní zážitky a občas přidám, že díky skautingu něco… ale snažím se to nepřehánět.
Lilii na klopě jsem nosil, ale ne všude se to hodí. Na vysokých státních návštěvách je nepraktické ty odznaky přehazovat. To se stalo na Tchaj-wanu, kde jsem se potkal se skauty, ale byl jsem tam se senátní delegací.
Lumír Kantor – Bizon
Skautem je od roku 1968. V současnosti je senátorem za olomoucký obvod a působí jako primář novorozeneckého oddělení ve Fakultní nemocnici v Olomouci.
V roce 2018 obnovil Skautský parlamentní oddíl.
