Seriálová dávka přímo do žil.

Autorka: Zuzka Orlová

Večery jsou nesnesitelně dlouhé a tmavé, tak snad si můžeme v těchto zimních měsících dovolit trochu lenosti. Zalézt pod velkou duchnu, navařit kotel čaje a pustit se do světa seriálových novinek. I letos z filmových studií vyšlo spoustu věcí, které stojí za to zkouknout. 

Budoucnost je na nás

Jarní minisérie Roky a roky (Years and years) vezme diváka do Velké Británie mezi lety 2019 až 2030. Seriál o šesti dílech z dílny HBO vypráví příběh jedné rodiny z Manchesteru. Rodinní zástupci zároveň představují příslušníky nejrůznějších menšin – možná až příliš naoko a uměle sestavená “liberální rodina” 21. století. 

Vývoj a změny, které budoucnost nutně přináší, rodina pociťuje někdy jen tak náhodou, nenápadně. Hlavní hrdinové žijí své běžné životy, hrozby se dějí někde v dálce, jednotlivce ovlivňují jen výjimečně. Ale když už, tak zásadně. 

Děj začíná jaderných výbuchem daleko od Británie, díky televiznímu vysílání ale zároveň tak nějak blízko.

Svět se ale točí dál. Společenská změna se nekoná, volný trh dál válcuje slabé a populisté nepřestávají zneužívat své moci. Antiutopická budoucnost zobrazená v seriálu nemusí vypadat tak nereálně, její kořeny totiž vycházejí z toho, co se doopravdy děje, nebo co známe z minulosti. Výjevy z budoucnosti se střídají se scénami, které se dějí už dnes, a ne zas tak daleko od našich hranic. Snaha uprchlíků dostat se do země azylu za každou cenu, populističtí politici vypouštějící dezinformace a používající rétorikou totalitních režimů. To všechno tam je a pěkně z toho mrazí. 

V polovině série seriál lehce zpomalí a soustředí se hlavně na vztahy v rodině. Rodinnými konflikty se pak zabývá možná zbytečně dlouho a odsouvá hlavní téma do pozadí. Závěr pak zase nabere na obrátkách a nechá se diváka ptát: jasně, je to trochu pohádka, ale co s dnešním světem? Opravdu jsem si jistý, že se nám tohle nestane?

Silný závěr připomene, že nejsilnější zbraní budou (a dnes už někdy jsou) sociální sítě a jejich mediální dosah. “Zlá” strana si nedovolí střílet, dokud budou její činy streamovány po celé zemi. Pro udržení politické moci už nestačí mít na své straně armádu. Jakoby smartphony s datovým připojením byly silnější než zbraně.

Monolog babičky u rodinného oběda v posledním díle nastaví zrcadlo nejen protagonistům, ale i každému samotnému divákovi. ,,Je to vaše vina. Banky, vláda, recese, Amerika… Každá jednotlivá věc, která dopadla špatně, je vaší chybou. Můžeme tu sedět celý den a vinit ostatní, ale proč jste vy neudělali něco proti tomu, když jste věděli, že to jde špatným směrem?” 

Sečteno a podtrženo. Sérii doporučuji každému, kdo hledá nakopnutí k aktivismu nebo jen seriál na sobotní večery, co stojí za zhlédnutí.

Bolestivá nespravedlnost

Dalším tipem je Minisérie When they see us natočená podle skutečných událostí, které se odehrály v New Yorku v roce 1989. V dubnu tohoto roku je v Central Parku znásilněna mladá bělošská žena. Shodou okolností je ten samý večer zadrženo několik afroamerických teenagerů, kteří jsou neprávem obviněni za noční výtržnictví. Pod psychickým a fyzickým nátlakem je pětici mladistvých přisouzen i brutální čin na oné běžkyni. Trýznivý průběh výslechů a soudního řízení zabere čtyři díly po hodině až hodině dvacet minut. Někdo možná kritizuje režii za zbytečně protáhlé scény a vyprávění, já to považuji za výborný způsob dostat se až na dřeň. Dostat se pod tvrdou slupku diváka a ani na chvilku mu nedat odpočinout. Seriál – ale vlastně i samotná událost – znovu otevírá tolikrát otevřené otázky rasismu a sociální nerovnosti. Celou dobu doufáte, že na konci vás přese všechno čeká happy end. Možná, ale tohle není pohádka. Čekají tam totiž ztracené roky života a poničené vztahy, které nikdo nevrátí. Jenže ze všeho nejhorší je ta vlezlá myšlenka, jak je možné, že se tohle stalo před třiceti lety ve svobodném světě? Nejste a nemůžete být v klidu. Snažíte se totiž nemyslet na možnost, že taková nespravedlnost se může dít a děje se i velmi blízko vás. Pro všechny empatické a citlivé povahy: bacha, tohle fakt umí být bolestivé. 

Zůstaňme ale ještě u podobného tématu. Pokud vás totiž zajímá krimi a skutečné události, na Netflixu rovnou můžete zkouknout nový seriál Unbelievable. Ten mapuje sérii shodných znásilnění v průběhu několika let. I Unbelievable otevírá téma nespravedlnosti a selhání justičního systému. Velkým tématem je i otázka, jak se společnost staví k obětem násilných činů. Věříme jim? Jak se k nim chováme? A je pravda, že ženy díky větší empatii k ženským obětem mohou být lepšími detektivkami? 

Na závěr oddechovka

Seriál Dobré místo (The Good Place) přináší zaslouženou úlevu. Tahle komedie není letošní novinkou, ale má za sebou už tři série (díky dvacetiminutové stopáži je zvládnete raz dva). V tuhle chvíli Netflix pouští ven čtvrtou a zároveň závěrečnou sérii. Zajímavé navíc je, že tato společnost poprvé za dobu svého fungování zveřejňuje novou sérii díl po dílu, a ne celou naráz. 

Michael Schur, tvůrce například oblíbeného seriálu Parks and Recreation, bere v seriálu diváky na výlet do posmrtného světa. Dobří lidé zde po smrti putují do čtvrti, kde existuje jen slast, všechna splněná přání a spřízněné duše. Určitě to nebude spoiler, když prozradím, že podle očekávání existuje i Špatné místo. Tam jsou odsouzeni k věčnému mučení všichni, kdo na Zemi neposbírali dostatek bodů. Tahle komediální série prostě baví. Má tempo, vtip a nebojí se rychlých změn. Nečekané zvraty vás jako správné cliffhangery prostě donutí pustit si další díl. A opravdu nečekejte, že víte, na čem jste. 

Výborné vtipy cílené na maličkosti z našich životů a popkultury doplní třetí série i o zajímavou myšlenku. Je vůbec v lidských silách dostat se do “nebe”, když je v dnešním složitém světě téměř nemožné dělat dobrá rozhodnutí, které nebudou mít žádné druhotné negativní následky? 

Seriál Dobré místo je taky hutná dávka teorie etiky a morálky. Rozhodnutí každodenního rázu učiněné až po pečlivém zvážení největších teorií spravedlnosti někdy působí příliš stroze a nelidsky, ale jako opáčko velkých filosofů a jejich teorií poslouží dobře. 

Na závěr krátký vtip: “Je támhle gift shop?”, “No jasně, že je to gift shop. Jsme v pekle, Jasone.” Vtipy o mučení lidí jsou nakonec stejně nejlepší.