Skauti jako rytíři Pravdy

Je slib sloužit nejvyšší Pravdě opravdu něčím tak „neuchopitelným“, jak opakovaně slýchávám? Pokusím se ukázat, že to tak komplikované není. Že je to dokonce velmi praktické a přitom dobrodružné. A že se o to opravdu má pokoušet každý – protože každý má šanci se na téhle skvělé službě podílet.

Praktické důsledky

Při právě uvedené situaci, kdy jsme zváni „do služeb“ Pravdy, jsou zvlášť důležité určité přístupy, které nás pro tuto službu otevírají. Zde je uvádím:

1. 1. Nezištná touha po poznání

Spolupracovníci Pravdy musí mít skutečnou touhu přijít věcem na kloub. Poznat svět i sebe samé, protože je to opravdu zajímá. Na žádné poznání předem nerezignují, jako by to bylo nezajímavé, zbytečné. Stále hledají zdroje pro lepší pochopení skutečnosti, celý život studují. Nikdy neodmítnou možnost se poučit. 

2. 2. Odvaha k pravdivosti

Pro jejich přístup k jakémukoliv poznávání platí „padni komu padni“. A to i vůči sobě a skupině, k níž patří. Jsou připraveni a schopni uznat své omyly. Dokážou být vděční těm, kdo jim pomohli jejich cestu napravit či zlepšit.

3. 3. Ochota a schopnost spolupracovat s ostatními

Uznávají, že pro jejich pravdivé poznávání byl a je nezbytný přínos ostatních. S úctou a respektem hledí na své předchůdce v hledání, a i když vidí jejich chyby, nepřehlíží kvůli tomu i jejich přínos pro narůstání pravdivého celku lidského poznání. Stejně tak jednají se svými současníky: nepřivlastňují si jejich práci, ale vítají možnost v dialogu s nimi posouvat společné poznání.

4. 4. Statečnost při svědectví Pravdě

Pokud se kvůli své věrnosti Pravdě dostanou do obtížných situací, snášejí ji trpělivě v důvěře, že to, co je dobré a pravdivé, se nakonec prosadí. A že jejich momentální utrpení je příspěvkem k tomu, aby v budoucnu ono pravdivé poznání o to více zazářilo.

5. 5. Myšlenková poctivost a důslednost

I když vědí, že bez podpory Pravdy by jejich poznání bylo vůči skutečnosti slepé, svůj díl odpovědnosti za správné poznání připojují s plným nasazením. V souladu se svým posláním vydávají své síly bez „zadních vrátek“.

6. 6. Respektování svobody

Vědí, že dar pravdivého poznání vyžaduje svobodné nasazení, a proto pokud je v jejich možnostech, chrání pro každého prostor svobody. I tehdy, když se jim to nehodí.

A co s tím v našem konkrétním životě?

Předně bychom měli se slovem „pravda“ zacházet mnohem opatrněji, než je u nás běžné. Právě nezodpovědné zacházení s tímto výrazem vede pak k nesmyslům typu „Každý má svou pravdu“. Měli bychom si být vědomi, že pravdu určitě nemůžeme mít,  nýbrž – v nejlepším případě – že díky Pravdě je naše poznání či výpověď více, či méně pravdivá. Tedy více či méně odpovídá skutečnosti. Zpravidla vždycky jen částečně a do určité míry. Protože pokud se nejedná o triviality, je všechno v reálném světě propojeno s ohromným množstvím prvků, které nejsme schopni brát při našem uvažování v potaz. 

Tohle poznání by nás mělo dále přivést k dalšímu pro život zásadnímu přístupu: Největší šanci na pravdivé poznání máme v dialogu s těmi, kterým také jde o pravdivé poznání. Nemusí mít stejné výchozí názory, ale měli by co nejlépe naplňovat ta pravidla, která jsem před chvílí uvedl. Proto je také tak důležité opravdové naslouchání. Skrze každého nás totiž může „oslovit“ Pravda. Možná jste to už sami zažili: někdo vysloví něco, co se ve vaší mysli úplně rozsvítí a pomůže vám pochopit něco, co dlouho vzdorovalo vašemu poznání. 

Měli bychom mít také aspoň jednu oblast, kde se opravdu poctivě celý život vzděláváme. Díky tomu totiž budujeme určitou myšlenkovou ukázněnost a současně i vděčnost k těm, kteří se namáhali před námi. Myslím, že tohle je v dnešní době hodně důležité – uvědomovat si, jak naše vlastní poznání vyrůstá z úsilí mnoha generací a někdy i našich současníků. Jen málo toho, co víme a co si myslíme, je opravdu náš originál.Nakonec ještě připomenu něco, co je možná pro mnohé z vás samozřejmostí: služba Pravdě neznamená tvrdost či dokonce bezohlednost. Zcela záměrně je v našem slibu Pravda spojená s Láskou. Láska má totiž pravdivému jednání připravovat cesty. Je nekonečně vynalézavá v tom, jak pochopit druhé a jak najít správnou cestu k jejich srdci. Jen tak může být naše sdělování sdílením – naše komunikace opravdu tvorbou communia – společenství.