Skauting nejen pro chlapce – přání, nebo realita?

autoři: Vojtěch Kousal – Kousy, Ondřej Vodička – Miego, Dominika Holášová – Čertík, Lucie Bisová Marková – Maru, Hana Šiková – Hanele

Osobní zkušenost bývá často jakýmsi kompasem, na který spoléháme při debatách o abstraktních, těžko uchopitelných tématech. Jedním z nich je i postavení žen a mužů ve skautském prostředí. Můžeme střelce svého kompasu věřit? Rozhodli jsme se zpracovat následující přehled, který vám může pomoci se v genderových otázkách skautingu lépe zorientovat. 

Na úplný úvod bychom rádi uvedli základní informace o následujícím článku. Nápad na otevření tohoto citlivého tématu vzešel z jedné z editorských porad Roverského kmene. Určitě bychom ve společnosti našli prostředí, kde jsou genderové otázky mnohem palčivější, přesto jsme se jako skautské médium rozhodli „zamést si před vlastním prahem“. 

Chtěli jsme se podívat na to, zda reálný stav odráží férově nastavené mechanismy a předpisy a také poukázat na slabá místa, na kterých bychom měli (jako skautská společnost) zapracovat.  

Na přípravě textu se kromě členů redakce podíla absolventka oboru genderová studia Lucie Bisová Marková – Maru a studentky sociologie Dominika Holášová – Čertík a Hana Šiková – Hanele. Od řady dalších nám přišly podnětné připomínky a nápady, za které tímto děkujeme.

V první části článku jsme se podívali na souhrnná data ze SkautISu o podílech jednotlivých pohlaví v celé organizaci a na vedoucích pozicích, od oddílové až po ústřední úroveň. Také jsme porovnali, kolik skautek a skautů dosáhlo na různé stupně kvalifikace. Údaje z roku 2020 jsme navíc doplnili statistikami z minulých let, abychom získali obrázek o vývoji zmíněných ukazatelů. 

Pro získání lepší představy o individuálních názorech a zkušenostech skautské základny, týkající se tohoto tématu, jsme vytvořili online dotazník, kterého se zúčastnilo 280 skautů a skautek starších 15 let. Ženy tvořily 54 procent respondentů, 43 procent tvořili muži. Zbývající tři procenta odpovídajících zvolila možnosti „jiné“ nebo „nechci sdělit“. Téměř polovina odpovědí přišla od lidí ve věkové kategorii 19 až 24 let, hojně zastoupené byly také kategorie 24 až 40 let a 15 až 18 let. Pouze pět procent respondentů bylo starších 41 let. Shodně 43 procent respondentů působí v koedukovaných a nekoedukovaných oddílech, 12 procent pak koedukovaným oddílem prošlo v minulosti. 

Přestože jde o poměrně pestrý vzorek respondentů, je příliš malý na to, aby získané informace bylo možné zobecnit pro celou organizaci. Veškeré výstupy dotazníku jsou pouze orientační a je potřeba k nim tak přistupovat. Přesto se nám podařilo získat zajímavé názory a zkušenosti a věříme, že můžou poskytnout i vám podněty k zamyšlení, případně podklad pro další výzkum.

Co nám řekl SkautIS

Celkové zastoupení obou pohlaví je poměrně vyrovnané, mírnou převahu mají muži. Ti celkově tvoří 53,2 procenta členské základny, zbylých 47,8 procenta tvoří ženy. U členů mladších 18 let je poměr ještě vyrovnanější: muži 51,9 procenta, ženy 48,1 procenta. Jak ukazuje následující graf, počty skautek a skautů se navíc dlouhodobě vyrovnávají. 

Větší rozdíly pak najdeme u většiny vedoucích pozic. Výjimkou jsou zástupci vedoucích oddílů, kde jsou počty žen a mužů vyrovnané (1083 žen a 1095 mužů). Poměrně rovnoměrně zastoupení jsou i oddíloví vedoucí, a sice 742 žen a 824 mužů. Větší rozdíly nalezneme ve vedení středisek. Zatímco mezi muži je 332 zástupců vedoucích střediska, žen na této pozici je pouze 206. U vedoucích středisek je rozdíl ještě markantnější, a sice 347 mužů a 127 žen. 

Na okresní a krajské úrovní přetrvává nepoměrné zastoupení. Nejvíce žen najdeme mezi členy okresních rad (39 žen ku 61 mužům). Mezi místopředsedy okresních rad se nachází 18 žen a 52 mužů, mezi předsedy je pak žen deset a mužů 47. O úroveň výš, tedy v řadách členů krajských rad, najdeme 16 žen a 31 mužů. Po dvou ženách zastává pozice místopředsedkyň a předsedkyň krajských rad, zatímco krajských místopředsedů je 14, předsedů pak 12. Zde opět můžeme vidět podobný vzorec jako ve vedení středisek, kdy ubývá žen spolu s tím, čím výš se v pomyslné organizační hierarchii nachází. 

Ústřední úroveň je pak jediná, kde na část postů existují takzvané genderové kvóty (viz infobox). Jsou zde předepsaná místa pro jednu náčelní, náčelníka, místonáčelní a místonáčelníka. Po pěti místech pak mají zajištěno ženy i muži volení do Náčelnictva. Celkové počty zástupců ústředí – deset žen a patnáct mužů – jsou tedy dané především kvótami, což je nutné brát v potaz při jejich posuzování. 

Podle místostarostky Junáka Barbory Tichavové – Rozárky je menší zastoupení žen v některých vedoucích pozicích do jisté míry přirozené. „Většina žen je v době zakládání rodiny přirozeně soustředěna na tuhle svou životní fázi a tam směřuje svou energii. Některé velmi přirozeně ze své podstaty, jiné proto, že péče o malé děti je zkrátka náročná na čas i pozornost. Zdá se mi, že tohle je zkrátka třeba přijmout jako fakt. Jistě to ale neznamená, že není třeba hledat cesty, jak zastoupení žen víc podporovat, za mne by posílení podílu žen bylo přinejmenším užitečné,“ řekla Rozárka. 

Učit se, učit se, učit se

Další oblastí, o které můžeme získat poměrně dobrý přehled díky datům ze SkautISu, je dosažená kvalifikace. I zde do značné míry platí, že se vzrůstající úrovní zkoušky klesá i podíl držitelek. Nejvyrovnanější počty jsou u čekatelské zkoušky ( 5 123 žen a 5 978 mužů) a u absolventů zdravotnických kurzů (2 026 žen a 2 094 mužů). O něco větší nepoměr je u vůdcovských zkoušek, které složilo 3 214 žen a 4 193 mužů. 

Zatímco dosavadní stupně kvalifikace dostačují pro vedení oddílu, v Junáku existuje ještě několik méně běžných zkoušek, nutných pro vykonávání některých specializovaných pozic. Patří sem například odborné činovnické kvalifikace, jejichž držitelé jsou způsobilí pro výuku daného oboru a pro ověřování odpovídajících kompetencí u čekatelské a vůdcovské zkoušky. Tímto oprávněním disponuje 735 mužů a 401 žen. 

Další „nadstavbovou“ zkouškou je instruktorská kvalifikace, opravňující k další výchově a vzdělávání činovníků. Dosáhlo jí 510 mužů a 272 žen. Kapitánskou zkoušku umožňující vedení vodáckých akcí, provádění výcviku na vodě a vedení oddílu vodních skautů má pak 162 členů a 76 členek skautské organizace.

Organizační zkouška je určená zejména předsedům rad, vedoucím středisek a dalším činovníkům věnujícím se administrativě. Mezi držiteli této zkoušky je 89 mužů a pouze 23 žen. Poslední kategorií, o jejímž počtu máme přehled, je hospodářská zkouška pro hospodářské zpravodaje a členy revizních komisí. Tuto kvalifikaci má ve SkautISu zapsáno 45 mužů a 30 žen. 

Celkový podíl kvalifikací získaných ženami se mezi lety 2015 a 2020 zvýšil o necelé jedno procento na 44,7 procenta. Zatímco u nižšího stupně skautské kvalifikace je poměr žen dlouhodobě poměrně vyrovnaný (podíl žen byl v roce 2015 necelých 45 procent, loni o procento víc), značný nepoměr přetrvává ve vyšších a specializovaných úrovních kvalifikace. Tady podíl žen vzrostl z 32 na 34 procent, tedy zhruba na třetinu. Extrémním případem je potom organizační zkouška, kde ženy tvoří jen 20 procent absolventů. 

Podle Rozárky existují způsoby, jak ženy v dalším vzdělávání podpořit. „Snad by mohlo pomoci, kdyby bylo účastnicím s dětmi či rodinám otevřeno větší množství vzdělávacích akcí. Vytížení v rodinném životě určitě není jediným aspektem, který v zapojení žen hraje roli, pocitově to tak vnímám, ale zároveň se mi ten pocit velmi těžko pojmenovává, o tom bych potřebovala víc přemýšlet,“ uvedla místostarostka.

Trocha dotazníkové sociologie 

„Hledáme pomocníky pro zpracování dotazníku o postavení žen a mužů ve skautském prostředí“ –⁠ tak nějak zněl náš příspěvek na SkautFóru. Bouře v komentářové sekci na sebe nenechala dlouho čekat: pro některé nafouknutá bublina, pro jiné naopak opomíjené téma. Názorová pestrost se odrazila i v odpovědích v dotazníku.  

První oblastí, na kterou jsme se v sondě zaměřili, byly genderové stereotypy. Ukázalo se, že prochází celým skautem, setkáváme se s nimi u všech věkových úrovní i na různých pozicích. Jednou nebo opakovaně se s nimi setkaly téměř dvě třetiny respondentů. Na základní úrovni se podle odpovědí stereotypy projevují už ve výchově a očekávání typických vlastností a zájmů u kluků i holek. 

Mezi uvedené stereotypy patří, že holky se mají starat o ostatní, že jsou větší citlivky a hysterky a více věcí jim projde. Zároveň se od nich očekává, že budou automaticky vařit, vyzdobovat a zvelebovat a ve volných chvílích se budou věnovat rukodělným činnostem. Několikrát se objevila odpověď, že holky jsou méně akční a více se bojí. Od kluků se potom očekává větší aktivita, odvaha, tvrdost, fyzická síla a nezájem o kreativní činnosti. Ve srovnání s dívkami jsou považováni za méně pořádné. 

I když se respondenti často setkávali se stereotypem, že vařit mají výhradně ženy, další odpověď ukázala, že vaření na táboře, kde jsou i kluci a holky, není výhradně ženskou záležitostí. Spolupráce podle odpovědí funguje i při stavění táborů, i když jsou ženy občas do fyzické práce zapojovány méně.

Dalším stereotypem, který v některých střediscích může přecházet v diskriminaci, je přesvědčení, že by ženy neměly zastávat vedoucí pozice. Celkem deset respondentů uvedlo, že se setkali se stereotypy takového typu, že by žena nezvládla vést středisko nebo oddíl. V jednom případě to ženám nebylo ani nabídnuto, i když měly vyšší kvalifikaci než jejich mužské protějšky. 

Skauti a skautky, kteří jsou nebo byli součástí smíšeného oddílu, se méně setkávají se stereotypy na základě genderu. Téměř třetina sdělila, že se s nimi nesetkávají, mezi respondenty z nekoedukovaných oddílu stejně odpověděla jedna pětina.

Další oblastí dotazníku byla diskriminace na základě pohlaví. S rozdílným chováním vůči ženám a mužům se setkalo 22 procent respondentů, a to na všech úrovních organizace – oddíly počínaje, ústředními orgány, vzdělávacími a zážitkovými akcemi konče. Jednoznačně převažují zkušenosti s diskriminačním chováním ze střediskové úrovně, následují zkušenosti z oddílů a vzdělávacích a zážitkových akcí. Častěji tento fenomén zažily ženy. 

Polovina z těch, kteří rozdílný přístup na základě pohlaví uvedli, následně popsala své zkušenosti. Drtivá většina popisovaných zážitků skutečně naplňuje znaky genderové diskriminace, například situace popsaná o dva odstavce výš. Tři respondetky uvedly, že ve skautském prostředí zažily fyzické násilí nebo sexuální obtěžování ze strany mužů, všechny tři zážitky pocházejí z prostředí středisek.  

Genderová diskriminace, podobně jako stereotypy, je méně rozšířená v koedukovaných oddílech. Jejich členové se s ní setkali ve 26 procentech, mezi členy nekeodukovaných oddílů to bylo 50 procent.

Názorové okénko

Poslední část dotazníku zjišťovala postoje členek a členů Junáka týkající se genderové problematiky ve skautském prostředí. U tvrzení „Ústřední orgány Junáka by se měly tématu genderu více věnovat“ byly poměrně vyrovnaně zastoupené souhlasné (37 procent), neutrální (20 procent) i nesouhlasné (39 procent) reakce. Zatímco většina respondentek se přiklonila k souhlasnému stanovisku, většina respondentů k nesouhlasnému.

Dále nás zajímal názor na genderové kvóty. Ty se v Junáku uplatňují pouze okrajově, a sice u části Náčelnictva, která je volena Valným sněmem – pět volených členek a pět volených členů. Vedení Náčelnictva je také párové – náčelník/náčelní, místonáčelník/místonáčelní. Dvě třetiny všech odpovídajících nesouhlasily s tvrzením, že „genderové kvóty (předepsaný počet žen a mužů) ve vedení organizace jsou dobrým nástrojem pro snížení případných nerovností“. Pouze pětina dotázaných s tvrzením souhlasila. Mezi zastánci kvót výrazně převažovaly ženy.

Výsledek hlasování okomentovala Rozárka následovně: „Nemyslím, že jejich podstatou kvót je snížení případných nerovností mezi pohlavími, alespoň pro mě ne. Jejich užitečnost vnímám v tom, že nás upozorňují na smysluplnost zastoupení obou principů – ženského a mužského. Pro jejich zrušení nevidím důvod. Debatu bych otevírala spíš šířeji – co může organizace udělat pro to, aby bylo více žen, které mají chuť a možnost zapojit se do vedoucích funkcí na různých úrovních organizace? Kde jsou překážky a jak je můžeme odstranit?“ 

Obě pohlaví se shodla na preferovaném označení pro „rovera ženského pohlaví“, kterým je s 33 procenty ranger. Následuje odpověď „je mi to jedno“ se čtvrtinovým zastoupením. Odpověď „roverka“ získala 22 procent hlasů. Desetina pak používá více označení, osm procent dává přednost označení rover i v případě žen. Potvrdila se tak nejednoznačnost terminologie.

Shrnutí 

Ná základě výše představených údajů můžeme konstatovat, že poměr počtu žen a mužů v celé organizaci je celkem vyrovnaný, navíc se dlouhodobě dál vyrovnává. To se už nedá říct o zastoupení žen na vedoucích pozicích s výjimkou vedoucích oddílů. S vyššími patry v hierarchii organizace ubývá žen na vedoucích pozicích. Kromě dalších příčin zde ženy také narážejí na takzvaný skleněný strop (viz infobox). Nižší zastoupení žen se objevuje i ve vyšších úrovních skautské kvalifikace.

Co se týče genderových stereotypů, uplatňují se vůči oběma pohlavím a prostupují celou organizací. Mají do značné míry vliv na náplň skautského programu některých chlapeckých a dívčích kolektivů. S genderovou diskriminací se setkala necelá čtvrtina respondentů, a to nejčastěji ve střediscích, v menší míře se objevuje i na dalších úrovních. Její negativní dopad pociťují především ženy. Zaznamenali jsme také, i když ojediněle, závažnější případy nevhodného chování vůči osobám opačného pohlaví, jmenovitě fyzické násilí a sexuální obtěžování. Výskyt genderových stereotypů a diskriminace je nižší u koedukovaných oddílů.

Jednotliví respondenti se významně rozchází v osobním názoru na důležitost genderových témat ve skautském prostředí. Nejednoznačné jsou také výsledky preferovaného označení „rovera ženského pohlaví“. Větší shoda panuje v názoru na genderové kvóty, které negativně vnímají až dvě třetiny respondentů. 

V závěrečném volném sdělení se vyjádřilo 21 procent všech respondentů. Téma postavení žen a mužů v Junáku považuje za důležité 67 procent z nich a jsou rádi, že je mu věnována pozornost, dalších 23 procent považuje téma buď za zbytečné, nebo vidí jiná, palčivější témata k řešení.

Vzhledem k prostorovým a časovým limitům jsme měli příležitost představit pouze základní výstupy dat ze SkautISu a dotazníku. Primární anonymizovaná data si všichni zájemci mohou zobrazit pomocí QR kódu. V následujících vydáních Roverského kmene se pokusíme přinést další příspěvky, navazující na tento článek novými pohledy nebo podrobnějšími údaji.  

Doplňující literatura: RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525-2.