Autorka: Šárka Porvichová – Šťovík
Není nad pobyt v přírodě bez výmyslů civilizace. Ovšem i pobyt v přírodě má svá pravidla. Je v CHKO povoleno bivakovat? A jak je to s ohněm? A co běžná příroda, který není nijak chráněná? Jak tam je to se stanováním a co případně můžu udělat, abych mohl přespat na soukromém pozemku?
Vstup do lesa vám nikdo nemůže bezdůvodně zakázat, a to ani v případě, že se jedná o soukromý les. Taktéž v něm můžete zůstat přes noc, aniž by vás někdo jakkoli omezoval. České zákony umožňují v přírodě volně „nocovat”. V USA má majitel právo nepovolaným osobám vstup do lesa libovolně zakázat. I u nás je v určitých případech, který uvádí lesní zákon, vstup do lesa zakázán. Jedná se například o zákaz v době páření zvěře, probíhajícího lovu nebo pokud návštěvníkům hrozí nebezpečí požáru či polomu. Zvláštní kapitolu tvoří pohyb v chráněné oblasti a národních parcích. V českých národních parcích je možný pohyb pouze ve vyznačených stezkách a nocovat na určených místech k přespání, takzvaných “nocovištích”.
Obce mohou vydáním zvláštní vyhlášky zakázat táboření i nocování na svém území, což se děje pouze v ojedinělých případech. Pokud se však rozhodnete tábořit na soukromém pozemku, ať už se jedná o les nebo louku, je vaší povinností získat k této činnosti souhlas vlastníka. Bivakování český zákon nezakazuje, můžete přespat kdekoliv se vám zlíbí. Včetně národních parků, přírodních rezervací a dalších chráněných území. Ale pozor, nesmíte sejít z turisticky značené cesty! Existuje výjimka, třeba v Národním parku České Švýcarsko, který byl vyhlášen zvláštním zákonem. Je v něm uveden zákaz „nocování” ve volné přírodě mimo vyhrazená místa. Omezení pohybu je v národním parku možné rozšířit na celé jeho území, především z důvodu rizika poškození dané lokality nadměrnou návštěvností. Národní parky si mohou stanovit odlišná opatření prostřednictvím svého návštěvního řádu, který může bivakování ve volné přírodě omezit nebo zakázat.
V krajině můžeme narazit na smluvně chráněná území fungující pod označením Natura 2000. Toto označení propojuje evropsky významné lokality a ptačí oblasti a jejich smluvní ochrana může stanovit zákaz táboření a výjimečně bivakování. Pokud je oblast Natury 2000 vyhlášena za zvláště chráněné území, platí dle Zákona o ochraně přírody a krajiny pro možnost táboření a bivakování přísnější podmínky.
Některé činnosti jsou v lese zakázané nebo mají specifická pravidla. Rozdělávat oheň je možné alespoň 50 metrů od hranice lesa, v lese je tedy zakázáno kouřit a vaření by mělo probíhat v ohništi. Ovšem pozor na sucho! Z lesa můžete odnášet klestí do 7 cm v průměru, kácení soušek nebo lámaní větších větví je majetek majitele pozemku. V CHKO či soukromých lesích je povoleno sbírat lesní plody a houby, v Národních parcích je tato činnost zakázána. Během této činnosti může docházet k ničení rostlin.
Na Slovensku existuje legislativní odlišnost v tom, že slovenské zákony používají oproti českým přímo pojem „bivakování“. Ochranný systém pro území Slovenska je bez ohledu na kategorie chráněných území rozdělen do pěti stupňů ochrany přírody (1 až 5), přičemž stupeň 5 je považován za ochranu nejpřísnější. Zákon o ochraně přírody a krajiny zakazuje táboření a současně i bivakování ve 3. až 5. stupni. V realitě do těchto oblastí se zákazem táboření počítáme především Vysoké a Nízké Tatry, Malou Fatru, Slovenský ráj, Muránskou pláň, Pieninský národní park, Poloniny, Velkou Fatru a Slovenský kras.
Na Slovensku je tedy tolerance vůči bivakování menší než u nás. Táboření a bivakování ve volné přírodě je možné, ovšem pouze na vyhrazených místech. Jedním z oblíbených treků je třeba přechod hlavního hřebene Velké Fatry. Dle návštěvního řádu tohoto Národního parku je táboření možné za účelem jednorázového či nouzového přenocování, a to ve vzdálenosti do 50 metrů od existujících útulen, chat a salaší. Rozdělávání ohně je možné pouze v bezprostředním okolí rekreačních objektů, hospodářských budov a chat, maximálně do 50 metrů od objektů vyhrazených, vybudovaných a označených ohništích. Problém je ovšem v tom, že některé útulny a tábořiště jsou na ne úplně vyhovujících místech a někdy dochází i k jejich zamykání. Většinou poté, co byli správci objektů (většinou hospodářská družstva) pokutováni za nepořádek, který zanechali návštěvníci.
V lesích Slovenska, respektive v 1. a 2. Zóně, do které spadají i Chráněné krajinné oblasti, pak podle zákona o lesích platí pouze zákaz táboření a rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa. Bivakování tento zákon nezakazuje, a je tedy dovoleno.
