Všechny začínající rovery a rangers čeká nelehký úkol – naučit se samostatnosti. Roverský věk je totiž poslední výchovnou kategorií Junáka, ve které nás doprovází dospělí průvodci a pomáhají nám usměrňovat další kroky. Být RS je tedy o procesu učení se systematické práci na sobě samém, protože po opuštění roverského kmene se z nás stane skautský dospělý, který přebírá zodpovědnost za svou vlastní výchovu.
Sebevýchova je poměrně abstraktní termín, pojďme si tedy definovat, co pan Junák po roverech vlastně chce. Můžeme si ji představit jako systematický proces, během kterého usilujeme o naplnění cílů, které si sami určíme, a formujeme tak svoji vlastní osobnost. Tento proces se skládá ze čtyř etap:
- Sebepoznání – Kdo jsem? Co jsou mé silné a slabé stránky?
- Stanovení cíle – Čeho chci dosáhnout? Co chci rozvinout a co naopak potlačit?
- Vytvoření seberozvojové situace – Co mě posune k naplnění cíle?
- Zpětná kontrola – Povedlo se mi cíle dosáhnout?
Pokud se ti toho zdá příliš, neboj se – pamatuj, že se od tebe neočekává, že s nástupem do roverského věku okamžitě převezmeš zodpovědnost sám za sebe a automaticky budeš vědět, co dál. Máš celých devět let na to si najít svou vlastní cestou životem a nezapomeň, že na to nejsi sám. Pomůže ti vůdce tvého kmene a zbytek roverského společenství.
Zajímá-li tě víc, doporučuji článek šéfa RO Majkla, který vyjde v prosincovém čísle časopisu Skauting.
