Černé zlato, jak se kávě přezdívá, které naše tábory, zejména k jejich konci, pohání možná víc než pečlivě předem připravený program. Vyhlížení hotové kávy o poledním klidu je událost srovnatelná s příchodem povodní Nilu ve starověkém Egyptě. Proč ale i v takových situacích nezkusit netradiční způsoby?
Všechny návody jsou ověřené, jejich chuť nikoliv. Poměr kávy by se měl držet univerzálních 30 gramů na litr vody. Doporučuji použít kávu nižší kvality, protože výsledky jsou mnohdy nejisté.
Káva by měla být jemně namletá. Dále se mletím nebudu zabývat, protože už tak jsou následující návody dost neuctivé ke kávové kultuře, takže tato zdržení by nás poslala ještě blíž k lógrovému peklu. Zároveň všechny recepty už někdo někde zkoušel.
Kovbojská káva
Tento návod publikovala v knize Filtrovaná káva Petra Střelecká a tematicky mi přišel blízký skautským táborům.
Do nádoby vlijeme vodu a dáme vařit. Vroucí vodu sundáme z plamenu, vložíme kávu a zamícháme. Po pěti minutách zamícháme nápoj, aby žádná káva neplavala. Necháme další tři minuty odležet a poté oddělíme lžící pěnu od kávy. Po dalších dvou minutách můžeme kávu nalévat přes sítko.
Káva z 19. století
Káva podle návodu Magdaleny Dobromily Rettigové, národně obrozenecké to kuchařky, počítá i s pražením vlastní kávy. Její recept jsem upravil pro potřeby táborů se snahou zachytit co nejvíc podstatu jejího postupu.
Nepraženou kávu dáme na pánev a za neustálého míchání ji nad ohněm necháme zežloutnout. Poté na zrna přidáme moučkový cukr, stále mícháme nad ohněm, dokud zrna nejsou hnědá. Poté kávu pomeleme. Namletou kávu s vodou dáme do nádoby s poklicí.
Na oddělení lógru od nápoje se používá tento postup: ve studené vodě se rozmíchá kousek žloutku, směs se vlije ke kávě, když už by hrozilo, že přeteče (když je var nejvýš). Nádobu ještě jednou necháme projít varem, zalijeme studenou vodu a odstavíme od ohně. Kávu slejeme, na usedlinu nalejeme vodu a směs povaříme, tuto směs použijeme k příštímu vaření místo vody.
Rettigová píše, že na jeden hrnek kávy je třeba zhruba 60 kávových zrn. Nedoporučuje do kávy přidávat žádnou příchuť – cikorku, žaludy ani šípková semena. Vyzdvihuje přidání vanilky, která přinese „zvláštní chuť“, musí se však přidávat do lógru. Káva má být čerstvě připravená, nikoli ohřívaná.
Papírový filtr
Následující dva postupy vyzkoušel známý anglický barista James Hoffmann, takže taky je někdo „slavný“ vyzkoušel.
Papírovou kuchyňskou utěrku přehneme na půl a vytvoříme filtr ve tvaru písmene V. Ten připevníme k nádobě, do které bude překapávat káva.
Přidáme namletou kávu a zalejeme vodou, kterou přiléváme pomalu, aby se filtr neprotrhl. Až káva překape, filtr odděláme. Káva je připravená k podávání.
Utěrka
Čistou látkovou utěrku přehneme napůl a vložíme do sítka, či připevníme, třeba gumičkami, k nádobě, do které bude překapávat káva.
Přidáme namletou kávu a zalejeme vodou, zase ji přiléváme pomalu s ohledem na to, aby se utěrka nesmýkla do nádoby.
Cold brew
Na závěr přináším jeden neexperimentální počin. Namletou kávu zalijeme studenou vodou a necháme přes noc macerovat – třeba v PET lahvi, ze které poté vymačkáme vzduch. Druhý den slijeme přes cedník nebo plátno. Získáme zastudena louhovanou kávu, známou také jako coldbrew
Ilustrace: Bětka Hubačková (@betty.the.artist)
