Autor: Petr Šilhavý – Klíč, jeden z autorů roverského průzkumu
Jednoho dne mi zazvonil telefon a ze sluchátka se ozvalo: „Tady Sid. Mám pro Tebe nabídku.“ A jéje, běželo mi v tu chvíli hlavou. Asi jsem byl moc aktivní na roverské poradě… Já tušil, že nemám tak zapáleně diskutovat o roveringu. Revize roverského programu? Jakože programu pro rovery? Uf, ani si sám vlastně nejsem jistý, jestli vím, co to je. A nikdy jsem nic takového nedělal… Ale výzva je výzva. Po měsíci taktického rozhodování jsem řekl Sidovi své ano, čímž začala realizace projektu naplňující Strategii Junáka nazvaná „Revize roverského programu“.
Průzkum terénu
Na prvním, druhém i třetím setkání našeho čtyřčlenného týmu, který jsem díky Bohu poskládal z lidí chytřejších a erudovanějších, než jsem sám, jsme se ponořili do náročných debat o roveringu. Byl to vlastně experiment, který si můžete zkusit sami. Vezměte tři až čtyři instruktory roverských kurzů, roverské vedoucí nebo vedoucí středisek. Posaďte je do CafeDu nebo jiné hipsterské kavárny. To je ta hezká část. Položte jim otázky: Co je to rovering? Co je to roverský program? Nebo si prostě představte sami sebe, jak vysvětlujete začínajícímu roverovi, co ten rovering přesně je a co má přesně dělat, aby byl rover. Pořád vlastně moc nevíte? To je ta horší část.
Ani my jsme nevěděli. Měli jsme sice dobré kafe, ale moc jsme nevěděli, jak celý projekt pojmout. Matfyzák, nadšený statistik a výborný řečník Orel na to šel hodně analyticky. Architekt Klíč se zase snažil najít nějaké základy toho všeho, psycholog a matfyzák Fíďa zase vysvětloval matfyzácké pojmy psycholožce Anežce. Nakonec jsme se shodli, že budeme realizovat průzkum mezi rovery a pokusím se díky němu odpovědět na dvě základní otázky, které nám pomúžou uchopit projekt bez ohledu na to, jak nejasná se nám jevila koncepce samotného roveringu a roverského programu. Konkrétně jsme se ptali na to 1. Jaký je stav roveringu v ČR? A 2.Co může Junák udělat pro lepší rovering?
S odpověďmi jsme si nejdříve začali hrát na schovávanou. Orel s Fíďou prohledali již proběhlé roverské průzkumy. Zjistili o vás vše, co jste kdy svěřili roverskému odboru nebo vyplnili v anketách časopisu Roverský Kmen. Avšak jejich snaha proniknout hlouběji do registrace a SkautISu byla zablokována právními předpisy a vnitřními směrnicemi Junáka.
Druhá pracovní skupinka se soustředila na přípravu call centra, které mělo za úkol získat informace o roveringu ukrývající se na střediskové úrovni. Sofistikovanými statistickými metodami jsme za podpory matfyzácké části našeho týmu vylosovali střediska určená k datové infiltraci. Ze vzorku asi čtyřiceti vylosovaných středisek jsme zvládli proniknout pouze do patnácti. A to ještě za pomoci brigády, která nám se získáváním odpovědí pomohla. Každý hovor trval asi hodinu a pořídili jsme z něj zápis. (Tímto mávám, zdravím a děkuji @Ww.erka a @Anet.)
To vše nebyla záležitost na jedno odpoledne. Abychom to všechno zvládli, bylo důležité organizovat si pravidelné pracovní snídaně a často telefonovat Sidovi – chodící paměti roverského odboru – aby nám něco nebo někoho doporučil, sehnal, kontaktoval či jinak pomohl. (Přeci jen byl jeho nápad nás do toho uvrtat, že?)
Do roka a do dne
Tak uplynul první rok, aniž bychom se jasně posunuli vpřed. O roverském programu jsme začali tušit, že nebude možné jej řádně revidovat. Oproti svému původně zamýšlenému rozsahu a způsobu fungování, byl roverský program ve skutečnosti jen velmi málo zavedený. Z nastudovaných oficiálních dokumentů jsme také nebyli vždycky moudří. Přinesly sice odpovědi na některé naše otázky, ale také jsme se ujistili, že rovering má u nás trhliny a nejasnosti v samotné koncepci, ve své podstatě. A jako třešničku na dortu jsme s určitostí dokázali, že každé středisko chápe a dělá rovering jiným způsobem. Všechny varianty, formy a problémy roveringu, o kterých jsme kdy slyšeli, existují.
Tento roverský chaos měl zcela zřejmě potenciál k dalšímu zkoumání. Pod jeho povrchem jsme začali tušit různé opakující se vzorce, které mělo smysl dále rozkrýt. Protože co může Junák udělat pro lepší rovering, aniž by přesně věděl, jaké problémy a různé formy rovering má? Jednu část průzkumu jsme tedy měli.
Bez dat nepůjde
Jak ale vyhodnotit fungování programu, který nedostal pořádnou šanci? Čeho se chytit, když rovering nemá jasné cíle? Pevnou půdu pod nohama nám přinesl až nápad zkoumat naplnění kompetencí skautské výchovy v roverském věku. Velká část kompetencí se totiž završuje a uzavírá právě během něj. Změnu oproti původnímu směřování projektu jsme si museli obhájit u vyšších míst v Junáku, ale povedlo se. Mohli jsme tedy začít pracovat na konkrétním dotazníku.
Tvorbě průzkumu jsme dali další rok práce. Prošli jsme několika fázemi. V první jsme začali hrubě sestavovat jeho obsah. Od začátku jsme se báli, že budeme mít problém s délkou dotazníku, a tak jsme hledali co nejefektivnější formy pokládání otázek. Před oficiálním spuštěním jsme se navíc snažili otestovat několik jeho verzí, například na Elixíru. Potřebovali jsme totiž získat jistotu, že naše otázky jsou správně chápány. Testování nám pomáhalo také v procesu, který probíhal prakticky celý rok. Totiž ve zpřesňování a vybrušování formulací otázek. Jediné špatné slovo v otázce může změnit nebo posunout její smysl. Například zdánlivě jasná otázka: „Uveď počet velkých akcí, kterých ses letos zúčastnil,“ má v sobě z pohledu dotazovaného spoustu nejasných slov. Co je to „velká“ akce? Od kdy do kdy je „letos“? V našem případě se k tomu připojily i otázky z pohledu tvůrce dotazníku: Je pro nás důležité znát počet velkých akcí? Nejde to nějak zjednodušit, lépe formulovat nebo zahrnout do jiné otázky?
Do hlubšího pochopení kompetencí skautské výchovy, jsme se ponořili s pomocí činovníků z různých odborů Junáka, kteří kompetence tvořili. Byl to opět proces hledání, jak přesnými slovy vyjádřit podstatu každé kompetence. Některé jsme museli rozdělit na více otázek či pro účely dotazníku zcela přeformulovat.
Když už jsme měli jasno v obsahu a formě dotazníku, přišla na řadu programátorská práce matfyzácké sekce. Google-dotazníky našim potřebám nestačily. S řešením grafiky a vzhledu nám vypomohl placený grafik. Orel zvládl také spočítat, kolik budeme potřebovat odpovědí, abychom mohli výsledkům věřit. A kolik? Alespoň osm set.
Jak se blížilo vypuštění dotazníku, značně jsem znervózněl. Naši téměř dvouletou práci musíme prodat během čtrnácti dnů. Měl jsem pocit, že to bude all-in. Vizuál FB propagace jsem odvodil z grafického návrhu dotazníku a veškeré propagační materiály jsem vymýšlel už za běhu nebo v těsném předstihu před vypuštěním a realizoval je ve Wordu. Byla to improvizace. Dokonce jsem si založil Instagram. Nicméně řízením osudu se kolem mě vyskytly Kari a Poštolka, které mi s propagací radily a dávaly mi nadhled. Děkuji. A také samozřejmě děkuji za všudypřítomnou podporu od Sida.
A dál už to znáte
Druhý den po vypuštění jsme měli přes 800 odpovědí a během dalších 14 dnů jsme nasbírali kolem 1900 odpovědí. Je vidět, že roverům rovering není ukradený. Popravdě jsem byl dojatý. Kdybych nebyl tou dobou v Indonésii a poslední 3 měsíce příprav neprobíhaly přes Skype, byl bych všechny členy týmu poobjímal a některé možná i opusinkoval na vousy.
A co teď?
Na výsledcích průzkumu pracujeme od Vánoční pauzy. Dílčí odpovědi je jednoduché vyhodnotit. Snažíme se nicméně vyhodnotit také kombinace odpovědí a pokusit se naznačit možné příčiny současného stavu roveringu. Samostatnou kapitolou potom bude z čísel vyvodit závěry pro konkrétní změny v roveringu. To samo určitě vydá na několik vášnivých diskusí se zapálenými členy roverského odboru. Bude to vlastně takový experiment. Ostatně, můžete si jej zkusit sami.
